Pohled na probíhající demonstrace prizmatem významu vize při sjednocování a orientování hnutí odporu vůči současné globální moci a jejím lokálním poskokům vyvolal přínosnou diskusi. Některé z příspěvků přispívají ke konkretizaci vize a stojí za uveřejnění v rámci našeho seriálu.

Hledá se kapitalismus s lidskou tváří

Jana Simonová

Konečně jsem si přečetla doporučené podklady, zejména debatu Vlk, Vidlak a Cimbál, a děkuji i za diskuzi a ostatní podněty, ze kterých vyvozuji následující moje úvahy:

1. Jestli jsem dobře pochopila začátek debaty tak, jen čas rozhoduje, kdy se dezinformace změní na informaci a logicky, kdy se informace projeví jako lež. Pravda vyjde najevo dříve či později - my můžeme pomoci šíření pravdy všemi způsoby (debaty, brožury, kurzy, rozmanitá setkání na rozhraní přednášek, kultury a zábav, výšlapů atd.). Podpora rozmanitých minisystémů do toho krásně zapadá. Byly by to minisystémy spolupracujících lidí v kapitalismu - takový "kapitalismus s lidskou tváří"...

2. Demonstrace může být jedním způsobem šíření pravdy, pokud organizátoři zaručí, že se tam budou prezentovat fakta a logické návrhy a lidé tam začnou chodit proto, aby se něco relevantního dozvěděli a potkali se s chápajícími a myslícími spoluobčany. Proto silně podporuji konkrétní zaměření demonstrací, reagující na aktuální věcné problémy a odborníky na podiu.

3. Jedním z témat, která jsou zatím opomíjena, je globální kontext našich krizí. Naše media záměrně v rámci boje proti dezinformacím, nás nechávají v totální nevědomosti o změnách ve světě, zejména co se týče nových ekonomických aliancí, rozmanitých mezivládních jednání a významných myšlenkových proudů, apod. viz např. průběh Valdajského diskusního klubu. Přitom věřím, že u nás "to přijde" v souvislosti s děním ve světě, zejména v Evropě. Evropa však má před sebou nejen zimu bez energetických zdrojů, ale zejména i cestu k pravdě a uvědomění si, kde je příčina problémů, nutnost zrušit chybná rozhodnutí, a přikročit k jednání a nikoliv prodlužování války. Bude muset hledat nové zdroje prosperity a najít osobnosti, které budou mít sílu jednat s politiky i mimo Západ a schopnost budovat nová strategická spojenectví v novém světě. Bude to náročný proces, který rozhodne nejen o budoucnosti Západu. Bude záležet na Evropě, jestli se přestane litovat a emocionální vládnutí doplní trochu racionálním uvažováním a vyjedná si dobré podmínky pro život. Česko z tohoto rámce nebude vybočovat, jde jen o to, aby Evropu posilovalo v zajištění hospodářské stability a progresivní emancipace a nikoliv táhlo do slepé uličky eskalace války na Ukrajině.

4. Situace je strašná. Zatím se dělá vše pro to, aby válka trvala co nejdéle, bez ohledu na následky. Pokud půjdeme touto cestou, poroste počet mrtvých, destrukce, kolaps evropského průmyslu, růst nezaměstnanosti, konec sociálních jistot, vnitřní bezpečnosti, rozpad nadnárodních struktur, možná jaderné bomby na konci. Naštěstí jsou stále častěji slyšet hlasy (ne u nás), že se musí začít jednat.

5. Hledá se kapitalismus s lidskou tváří.

K tomu doporučuji článek s názvem Bidenova zahraniční politika potápí kongresové demokraty a Ukrajinu zde:

https://www.other-news.info/bidens-foreign-policy-is-sinking-the-congressional-dems-and-ukraine/  

Je to stručný výčet událostí, politických rozhodnutí a jejich katastrofických dopadů. Jeffrey Sachs připomíná, že Biden eskaloval konflikt s Ruskem a Čínou najednou, opakovaně odmítal diplomatická jednání s Ruskem o rozšíření NATO a bezpečnosti v Evropě, podrývá bezpečnost USA a Ukrajiny přimou konfrontací s Ruskem, tím zvyšuje riziko jaderného konfliktu. To vše s katastrofickými dopady na ekonomiku USA i Evropy (stagflace), které budou mít nepochybně politické dopady. V závěru nabádá ke změně zahraniční politiky po volbách a orientaci na ekonomické oživení, diplomacii a mír.

K tomu ode mě:

Vítám řadu podnětných myšlenek a ztotožňuji se s nimi. S jedinou výjimkou. Nelíbí se mně pojem "kapitalismus s lidskou tváří". Náš civilizační okruh (který se nepřesně nazývá "euroatlantickým" či prostě "západem") nelze považovat za společnost, ve kterém má převažující typ vlastnictví podobu kapitálů, které si konkurují v tržních podmínkách, což je nutní inovovat (aspoň takto já chápu ekonomický systém zvaný "kapitalismus"). Kapitalismus byl vytlačen a nahrazen systém skryté přerozdělovací moci (redistribučního diktátu), který rychle vyčerpává ekonomický potenciál jednotlivých zemí i své vlastní možnosti, degeneruje a upadá. Návrat zpět k "polidštěnému kapitalismu" je patrně nereálný. Proto zdůrazňuji, že je nutné vidět spíše vpřed, k ekonomice, jejíž globální konkurenční výhoda bude založena na přeměně produktivního uspokojování potřeb ve zvyšování inovačního potenciálu s důsledky v oblasti kultivování mezilidských vztahů. Půjde tedy o ekonomiku, ve které bude dominantním sektorem odvětví produktivních služeb (vzdělání, péče o zdraví, výchova v rodině i celoživotní výchova prostřednictvím kulturních a jiných institucích apod. atd., budou vznikat i nová odvětví produktivních služeb). S touto ekonomikou je přitom spojen i nový typ trvale se odlehčujícího ekonomického růstu, který snižuje zatížení přírodního prostředí postupně až k nule.

Přitom:

1. Půjde i o obnovu přirozených funkcí trhu a konkurence.

2. Důležité je mít co nejkonkrétnější představu o podobě budoucí ekonomiky, která (tato představa) vychází z logiky dějin (lidská pospolitost založená nejdříve na sběračství, pak lovu, pastevectví, zemědělství, průmyslu, do budoucna produktivních službách a tomu vždy odpovídající výrobní a společenské vztahy).

3. Podstatné kroky k tomu, které mohou inspirovat další země, mohou udělat i malé země (jako je třeba naše) a mohou nalézt příznivou odezvu v historicky spřízněném okolí (jako je např. Středounijní prostor). Tj. nemusí se čekat, až někdo něco vybojuje za nás či jak se vyvine globální konflikt.

4. Pokud by tomu, co můžeme a dokonce snad budeme moci dělat, vanul do plachet vítr Druhého národního obrození, mohli bychom se nejen vyrovnat se současnými problémy, ale i podstatně poskočit dál.