Vize, jakou potřebujeme/227

Po velmi plodné diskusi na 15. online setkání k pěstování vize zaslal J. Kohout následující velmi podnětný materiál. Významně přispívá k překonání setrvačného vidění. Zde je:   

Jak dál s průmyslem v ČR?

Jiří Kohout

Vítám otevření tématu "jak dál s průmyslem v ČR".

Abychom skutečně pochopili současný stav průmyslu v ČR, musíme jako první odstranit některé ideologické nánosy a popsat si opravdu současný reálný stav nejen v ČR, ale téměř na celé planetě:

1) Pyramida globálních vlastníků jednotlivých průmyslových odvětví je již postavena a je zcela nadnárodní .

2) Volný trh a kapitalistická konkurenční soutěž je od 3 patra pyramidy výš pouze úsměvná fikce.

3) Nadnárodní společnosti mají na dění na planetě větší vliv než národní státy.

4) Nadnárodní společnosti dokážou na úkor národního státu privatizovat zisk a socializovat ztrátu.

5) I zapřisáhlé konkurenční společnosti se spojí v případě, kdy by jejich status ohrožovala dostatečně silná externí moc.

Asi jsem nepopsal nic, o čem byste nepřemýšleli již dříve, ale jedná se o okrajové podmínky naší teoretické úlohy, které je třeba všechny zahrnout.

Položme si tedy otázku jak dál v ČR?

Jako první si musíme uvědomit, že je to otázka, jakým směrem se bude ubírat vývoj společnosti, tedy ne jen vědy a techniky v příštích cca 50 letech. Potřebujeme alespoň odhad. Na toto velmi dobře odpovídá tento obrázek z poslední publikace, na které spolupracoval František Čuba:

 

Z výše uvedeného je patrné, že do deseti let nebude potřeba téměř žádná manuální práce lidí, a tato práce bude nahrazena vysokou mírou automatizace a robotizace. Asi namítnete, že jsem snílek, proto Vám dám dva příklady z mého života.

V téměř nezměněné podobě se vyrábí dodnes. V roce 1973 bylo na jeho výrobu potřeba 750 normohodin. V roce 2018 to při zachování všech konstrukčních rysů bylo pouze 75 normohodin. Míra racionalizace práce a automatizace výrobních strojů dokázala odstranit 90 % výrobního času za 45 let.

Druhý příklad z mého života. Česká výrobní společnost vs. Italská výrobní společnost - přímý konkurenti. Obě tyto společnosti vyrábí stejný výrobek s velmi podobnými parametry a česká společnost musí při prakticky totožných kvalitativních parametrech a úrovni zákaznického servisu zaujmout zákazníka cenou. Obě společnosti jsou svým ročním výstupem hotových výrobků naprosto srovnatelné. Česká společnost využívá zejména lidského kvalifikovaného kapitálu, tradice a umu. Italská společnost se zaměřila na automatizaci, robotizaci a minimalizaci ztrát. Počet zaměstnanců v české společnosti je 150 lidí na směně, Italská společnost má 20 vysoce kvalifikovaných seřizovačů na směně. Asi nemusím dál rozebírat, která má vyšší profitabilitu. Důležité je si uvědomit, že ani opravdu dobří řemeslníci nedokážou konkurovat robotizovanému pracovišti, které dokáže produkovat rychleji a v režimu 24/7.

Co jsou tedy obory, které jsou a v nejbližších 50 letech budou perspektivní? Jsou to obory, které dokážou vytvořit tuto revoluci v "nepotřebě" lidské práce.

Jsou to tedy:

- Robotika

- Průmyslová umělá inteligence

- Nanotechnologie

- Biotechnologie

- a královna všeho - Energetika malých zdrojů (modulární reaktory schopné generovat vlastní palivo, vodíkové články, vysokokapacitní akumulátory).

Otázka, které firmy zachraňovat je tedy irelevantní. Téměř žádné výrobní firmy v ČR se aktivně nepodílejí na tvorbě stavebních kamenů čtvrté průmyslové revoluce.

Jaké je východisko?

(Pokračování zítra)

K tomu ode mne:

1. Na otázku položenou v závěru dává J. Kohout odpověď v zítřejším pokračování.

2. Ti, které téma zaujme, se mohou přímo zúčastnit 16. online diskuse k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, která se bude konat v neděli 13. listopadu v 18.00 zde: https://meet.jit.si/radimvalencik

(stačí v příslušný čas rozkliknout)

3. Graf je pěkný, ale měl bych k němu dvě zásadní připomínky:

- To, co bude nahrazeno technikou, jakkoli podobnou člověku, do druhého grafu nepatří; je to trochu matoucí.

- Důležitější rozlišení služeb než státní a soukromé je produktivní a neproduktivní (poziční).

4. V oblasti produktivních služeb je neomezený prostor pro uplatnění lidí a jejich specificky lidských schopností (včetně lidí, které dnešní systém přivádí do stavu vyloučení, i těch, kteří jsou různě handicapování či znevýhodněni).

O tom všem bude zajímavé si na 16. online setkání popovídat. Hlavně, že začínáme uvažovat "nesetrvačně", tj. bez stereotypů.

(Pokračování dalším příspěvkem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hřbitov v Malvazinkách navštěvuji dvakrát i vícekrát do roka. Je na něm pohřbeno několik významných osobností a má pěkné okolí. Přesněji jeho návštěvu vždy spojuji s vycházkou do jeho okolí. Tentokrát jsem se sem vydal s konkrétním cílem - najít hrob Egona Bondyho, jednoho z největších českých filozofů. Znal jsem ho osobně a prožili spolu několik příběhů. Teprve nedávno jsem se dozvěděl, že je pohřben zde. Hrob jsem našel a čekalo mě velké překvapení. Ale o tom až se dostaneme k hrobu.  

Hrobky na Malvazinkách jsou udržovány v lepším stavu, než třeba na Olšanských hřbitovech.

 

Poměrně skromý hrob. Pokud se dobře podíváte. přečtete podpis pohřbeného. Jeden z našich prezidentů.

Vydávám se cestou, na jejímž konci by měl být hrob Egona Bondyho. Filozofa, který za Antonína Novotného prožíval nejúspěšnější doby své tvorby. Najdu ho?

 

Našel jsem! A velké překvapení. Leží v hrobě druhého velkého českého filozofa Milana Machovce. Dva velikáni ducha v jednom hrobě. Budu muset zjistit pozadí tohoto fenoménu.