Vize, jakou potřebujeme/557

Pokračuji ve zveřejňování velmi důležitého materiálu, kterým je kvalifikovaný rozbor možností reformy penzijního systému z hlediska dlouhodobé vize i aktuálních problémů. Zpracoval jej Jaroslav Šulc. Čtvrtý díl jsem uveřejnil 18. listopadu. Následovala poměrně dlouhá přestávka. Text mezitím doznal podstatným změn a stal se oporou pro tvrdé ideové střety, které nás v brzké době na téma penzijního systému čekají. Podle mého názoru bude téma "Jak dál v oblasti penzijního systému?" oblastí, kde se bude rozhodovat o budoucnosti naší země. Proč? – K tomu dá odpověď i pokračování této série.

Celý inovovaný materiál J. Šulce najdete na stránkách Kudy z krize, zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/

Důležité! Pokusím se k tomuto zásadnímu textu doplnit ještě některé poznámky, jejichž smysl si čtenář nejlépe uvědomí, když se se mnou pokusí odpovědět na otázku:

CO JE TO VÝKONNOST PENZIJNĺHO SYSTÉMU?

Podle mého názoru je to schopnost penzijního systému daná jeho parametry i systémovými podmínkami jeho působení motivovat člověka již v průběhu jeho přípravy na profesní život a během celého jeho profesního života k tomu, aby měl potřebu i předpoklady pro dobrovolné prodloužení dráhy svého uplatnění na profesních trzích.

V tomto pojetí penzijní systém působí jako zdroj ekonomického růstu i determinant jeho kvality. Aktuální otázkou je, zda současné návrhy, které přicházejí "shora", slouží ke zvýšení výkonnosti penzijního systému, a tudíž posílení ekonomiky naší země, nebo naopak, zda se i v této oblasti prosadí orientace na destrukci.

Text J. Šulce odlišuji od svého barvou a doplňuji poznámkami.

Dvě, anebo jen jedna rozumná cesta k důchodové reformě? - 5. část
Řešení "kudy z krize důchodového účtu" existují

Stejně jako jsme v úvodních odstavcích naznačili tři hlavní problémy (u důchodového účtu stranu jeho příjmů, jeho výdajů a jeho "okolí"), tak se nyní pokusme v největší stručnosti načrtnout spektrum jejich vícecestných řešení. Předesílám, že ani jedno nejspíše nevyvolá nadšení, spíše naopak. A nebude to od autora projev asociálnosti, ale pragmatismu. Protože jestli není možné nijak výrazněji "ohnout" demografické trendy – a výkyvy v počtech fyzických osob daných generací jsou přece primárním faktorem následně vyvolávajícím finanční nerovnováhu-, pak nezbývá, než primární výkyvy tlumit/kompenzovat legislativní úpravou "nedemografických" parametrů, tj. změnami generujícími zvýšené příjmy a současně tlumící výdaje důchodového systému. Toto je vlastní cíl reformních změn.

Jestliže byla výše zdůrazněna potřebnost komplexnosti řešení, na tomto místě třeba rozvést, co si pod tím ještě dál – oproti výše řečenému – vlastně představovat.

Ta řešení musejí být tak dobře propočtena a mediálně seriózně prezentována, aby bylo jasné, že budou proporcionálně "bolet" úplně všechny, tedy aby byla co nejspravedlivěji rozprostřena jak mezi plátce a příjemce, tak i mezigeneračně, resp. mezi mužskou a ženskou část populace. A nejen to: navíc je načase se více zakousnout do hodně kyselého jablka již masívního segmentu živnostníků.

Není třeba na tomto místě oživovat staré a hodně falešné hysterické emoce o "příživnících", zvláště ne v této postcovidové době. Byli to zejména OSVČ podnikající v cestovním ruchu a službách (předpokládající slušné tržby při standardní hladině mobility zákazníků), kteří se najednou nečekaně masově a dlouhodobě potáceli nad existenční propastí. Bez velkorysé státní "anticovid" pomoci by již dávno hodně z nich stálo ve frontě na Úřadech práce.

Ale marná sláva: v přístupu k nim je podnikatelské prostředí nejen dlouhodobě uměle a zcela populisticky (v honbě politiků napříč politickým spektrem) vážně narušené, neboť jsou srovnatelně se zaměstnanci všestranně zvýhodněni jak v pozici plátců, tak i příjemců, ale co hůř: Tato krátkozrace líbivá a voličské hlasy přinášející politika, založená ještě zkraje 90. let, již dnes plodí své jedovaté ovoce. Hodně osob samostatně výdělečně činných, končících z důvodu pokročilého věku aktivní pracovní dráhu, teď při žádosti o přiznání starobního důchodu s hrůzou zjišťuje, že z dlouhodobě minimálních odvodů jim ČSSZ prakticky neumí vyčarovat slušnou výši doživotního důchodu. Pokud se tito lidé v předstihu snad prozíravě a velkoryse nepřipojišťovali či si jinak nezajistili doživotní rentu, případně nebudou dotováni dětmi či blízkými osobami, pak po zbytek života asi půjdou žebrotou. A netýká se to bohužel jen jednotlivců, ale řádově desítek až stovek tisíc osob – bývalých OSVČ. Ani tady si politici už nesmí dál hrát na "hodné strýčky", byť jde o – po důchodcích – nejpočetnější voličskou skupinu čítající skoro milion hlasů. Jde o všestranně škodlivé vábení Sirén.       

K tomu ode mne:

S tím, že jde o změny "generující zvýšené příjmy a současně tlumící výdaje důchodového systému"lze souhlasil. Ale, jak uvidíme dál, zdaleka nemusí tak bolet, jak se někteří obávají. Existuje řešení právě na bázi zvýšení výkonnosti penzijního systému ve výše uvedeném smyslu, které většině lidí přinese naplnění reálného bohatství a smyslu života.

(Pokračování další částí série k penzijnímu systému)

Penze budou jedním z hlavních témat na 18. VEŘEJNÉM online setkání k pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, které se uskuteční

v neděli 11. prosince od 18.00 zde:

(připojení bez hesla):

https://meet.jit.si/radimvalencik

A k tomu trochu inspirující přírody:

Využil jsem toho, že před pár dny vysvitlo sluníčko a vyrazil do Botanické zahrady v Tróji. Rozloučit se s podzimem a kytičkami. Stálo to za to. Pozitivní zpráva je, že od 28. listopadu jsou všechny venkovní expozice zpřístupněny bezplatně.

(Uvažovalo se i o tom, že budou zavřeny, což by bylo škoda, protože je toho zde k vidění hodně po celý rok, pokusím se ukázat v lednu.)

Jeden z mnoha druhů cesmíny. Nyní s červenými plody nejhezčí. Květy má poměrně nevýrazné.

Zde je zblízka.

Může mít i žluté plody.

 

Chryzantény se drží hodně dlouho. Zde jsou i s neškodnými milými vosičkami, které se zásobují na zimu.