Vize, jakou potřebujeme/364

Pokračuji ve zveřejňování velmi důležitého materiálu, kterým je kvalifikovaný rozbor možností reformy penzijního systému z hlediska dlouhodobé vize i aktuálních problémů. Zpracoval jej Jaroslav Šulc. Podle mého názoru bude téma "Jak dál v oblasti penzijního systému?" oblastí, kde se bude rozhodovat o budoucnosti naší země. Celý inovovaný materiál J. Šulce najdete na stránkách Kudy z krize, zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2022/12/04/jaroslav-sulc-k-duchodove-reforme/

Důležité! Pokusím se k tomuto zásadnímu textu doplnit ještě některé poznámky, jejichž smysl si čtenář nejlépe uvědomí, když se se mnou pokusí odpovědět na otázku:

CO JE TO VÝKONNOST PENZIJNĺHO SYSTÉMU?

Podle mého názoru je to schopnost penzijního systému daná jeho parametry i systémovými podmínkami jeho působení motivovat člověka již v průběhu jeho přípravy na profesní život a během celého jeho profesního života k tomu, aby měl potřebu i předpoklady pro dobrovolné prodloužení dráhy svého uplatnění na profesních trzích.

V tomto pojetí penzijní systém působí jako zdroj ekonomického růstu i determinant jeho kvality. Aktuální otázkou je, zda současné návrhy, které přicházejí "shora", slouží ke zvýšení výkonnosti penzijního systému, a tudíž posílení ekonomiky naší země, nebo naopak, zda se i v této oblasti prosadí orientace na destrukci.

Série věnovaná materiálu J. Šulce končí zásadní otázkou.

Text J. Šulce odlišuji od svého barvou a doplňuji poznámkami.

Dvě, anebo jen jedna rozumná cesta k důchodové reformě? - 11. část

Místo závěru

Pokud shrneme výše řečené, tak problém trvalé udržitelnosti průběžného penzijního systému lze řešit výše uvedeným způsobem, protože během 20 let lze dosáhnout zvýšení počtu výdělečně činných osob v důchodovém věku po přepočtu na plné úvazky o více než 20 % oproti současnému stavu (při současném výrazném zvýšení výdělků). To je pro jeho trvalou udržitelnost více než dostatečné. K tomu je nutné uvažovat výrazné pozitivní efekty v oblasti daňového systému. Současně s tím bude probíhat přechod ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách.

Potud citace z komplexu návrhů z "dílny" R. Valenčíka. Otázkou je, nakolik jsou jeho odhady přínosů z výše uvedených možností adekvátní, tj. zda nejsou přehnané. Pokusme se uvedená čísla porovnat s tím, jak bude růst zátěž penzijního systému po roce 2040.

Z dříve uvedených analýz vyplývá, že pokud má být penzijní systém dlouhodobě stabilizován, měl by komplex motivujících opatření vést k tomu, že od roku 2040 (pokud možno ještě dříve) by se v důsledku nich mělo každoročně udržet o cca 20-30 tisíc osob starších 65 let na profesních trzích více, než v každém předcházejícím roce. Tento nárůst by měl trvat cca 20 let (cca do roku 2060). Penzijní systém by pak stabilizoval sám sebe a navíc aktivně přispíval k růstu HDP. V návaznosti na dříve uvedená čísla to znamená, že by synergický efekt opatření navrhovaných R. Valenčíkem měl vést ve dvacetileté dekádě (od roku 2040 do roku 2060) každoročně k jednoprocentnímu zvýšení zaměstnanosti osob ve věku nad 65 let (v přepočtu na celé úvazky). To se zdá být docela reálné. A čím dříve začneme, s tím větší rezervou můžeme počítat.

 V poslední době se zdá, že se začínají hýbat ledy. Vyšší pozornost je věnovaná právě osobám mezi šedesáti a sedmdesáti lety, protože tam má český důchodový systém extrémní potenciál ke zlepšení. Pokud by se podařilo dobré nápady otestovat ještě v této dekádě a ony by prokázaly svou dlouhodobou užitečnost

•          jak pro samotné lidi (mohli by mít nadějnější finanční perspektivu do dalších let);

•          tak pro firmy (hlad po nových zaměstnancích poroste, smysl budou mít generačně dobře složené týmy i za cenu zkrácených úvazků pro jejich starší členy);

•          a v neposlední řadě pro stát (nabízí snížení napětí v důchodové bilanci, což bude mít pozitivní odraz i ve snížení tlaku na veřejné finance);

tak by z toho koneckonců mohla profitovat celá společnost. Když už pomineme zřejmé finanční efekty, pak je tu šance s důvěrou doufat, že by se mohla vyhnout jinak asi dosti riskantním generačním konfliktům. 

Výše uvedené úvahy jsou předestřeny k širší diskuzi, a to jistě ne poprvé. Ani autor většiny textu, ani kolega R. Valenčík si naprosto nedělají nárok na neomylnost či na schopnost generovat "jedinou a žádnou jinou cestu", jak se vyhnout skutečně závažné krizi důchodového systému, hrozící destabilizovat celou strukturu bilance veřejných financí. Nedisponují totiž potřebným logistickým zázemím, umožňujícím kvalifikovaně na modelech testovat různé varianty postupu u změn jednotlivých parametrů důchodového systému. Třeba v podobě, jak se o tom – právě na základě modelových simulací – erudovaně a varovně píše v poslední (září 2022) zprávě Národní rozpočtové rady. V ní jsou také simulace některých dopadů případných úprav parametrů českého důchodového systému. Oba přístupy mají společného jmenovatele – najít v dostatečném časovém předstihu takový komplex vzájemně se synergujících kroků, od nichž lze očekávat – když už ne plnou eliminaci všech rizik, tak alespoň jejich utlumení v maximálně možné míře.

K tomu ode mne:

Závěr vyznívá optimisticky. Má to ovšem jeden háček, resp. existuje jedna zásadní otázka, pro odpověď na kterou budeme mít brzo dost podkladů: Jde této vládě o pozitivní řešení problémů naší země, nebo byla dosazena cizí mocí k destrukci naší země? Chování této vlády totiž vykazuje (oproti všem předcházejícím vládám) řadu anomálií, které otázku (za normálních podmínek by ji bylo nutné považovat za absurdní) chtě nechtě nastolují. Ale doufejme, že je to jen "pithartovské" slyšení růstu trávy (pamětníci vědí, o co jde). Této problematice bude věnován další díl seriálu.

(Pokračování obsahově navazující a dosti důležitou částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Navštívil jsem svého dlouholetého přítele (známe se ze společného působení ve Federálním shromáždění) na Mikulovsku. Nejdříve jsem si užil bezprostřední okolí jeho domu a pak jsem si vyrazil na Svatý kopeček u Mikulova. Počasí pozdně podzimní, mlha, sněhové pozůstatky, ale i tak nádhera.

Z úbočí Svatého kopečku.

Stačí popojít o kousek dál a závoj mlhy řídne.

 

Pod Svatým kopečkem. To nejsou vinné sklípky, ale jednotlivá zastavení velmi zajímavé křížové cesty. Uvnitř jsou sochy, které zaujmou.

 

Ještě jeden pohled na Kozí hrádek.