Tak koho volit v prvním a druhém kole prezidentských voleb?
První doporučení: Pozorně sledujme mediální mainstream. Ten se dostal do určité pasti. Mj. i v důsledku postupné a stále zřetelnější degenerace současné globální moci, která je dána tím, že v současné fázi již jednoznačně upřednostňuje servilitu před kvalifikovaností.
A tak mediální mainstream začal nejdříve vyrábět Petra Pavla jako jasného vítěze prezidentských voleb. Předpokládal, že připomenutí jeho "zásluh" z doby minulého režimu alternativními medii snadno převálcuje. Nepodařilo se. Jednak si až příliš s tímto režimem zadal (udávání se u nás nenosí), jednak to, co se z jeho "zásluh" profláklo, bylo příliš silné kafé.
Mediální mainstream měl však v záloze Danuši Nerudovou. Domníval se, že to s ní půjde snadno jako v případě Čaputové na Slovensku. Když se objevily první problémy s kupčením s doktorskými tituly, snažil se to přehlédnout. Vše je dost známé a z ověřené, viz např.:
Mediální mainstream se choval, jako kdyby se nic nedělo. Zde se projevila nekvalifikovanost a nekompetentnost poslušných slouhů globální moci naplno. Je to problém a velký problém:
- Věci se poznávají ve srovnání. Kvůli mnohem menšímu prohřešku (opsání části doktorské práce) musela v Německu odejít ministryně školství a krátce na to ministr obrany, který byl nejpopulárnějším politikem a ani to mu nepomohlo. Jaká by asi byla naše vyjednávací pozice vůči Německu, pokud bychom měli prezidenta, který se podílel na kupčení s doktorskými tituly?
- Jednou z významných pravomocí prezidenta je podpisování profesorských hodnotí. Za Zemana v souvislosti s tím vypuklo několik afér. Pro akademickou půdu posvátná a vysoce prestižní záležitost. Jakou hodnotu by asi měly profesorské tituly podepsané tím, kdo kupčil s doktorskými?
Ustojí mediální mainstream prvoplánovou orientaci na Nerudovou naordinovanou současnou globální mocí? Nejsem si jist. Pokud by se rozhodl hrát tuto hru až do konce, udělal by pro zviditelnění toho, jak současná globální moc funguje (podrobně viz předcházející díl) velmi mnoho, víc, než si mohou skuteční manipulátoři s reprezentací naší země dovolit. Pokud ne, pak se začnou dít věci.
Mediální mainstream může stěží vsadit na recyklování kandidátů, kteří při své minulé účasti v prezidentských volbách vyhořeli. Navíc je to spjaté s obdobnými riziky jako v případě Pavla či Nerudové, protože byli dosazení stejnými mechanismy pocházejícími od struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A tak se hráči, kteří hrají hru na udržení současné globální moci opírající se o propojení struktur založených na vzájemném krytí se strukturami vzniklými pozičním investováním, potýkají s následujícím dilematem:
- Za každou cenu prosazovat to, co se rozhodli prosazovat (i když v daném případě šlápli do .....) a tím výrazně zviditelnit, jak skuteční manipulátoři fungují a o co jim jde (což by pro ně mohlo být fatální)?
- Nebo z toho nějak vyklouznout, na poslední chvíli najít ještě někoho, koho by bylo možné do těchto prezidentských voleb recyklovat místo Nerudové?
(Řešení tohoto dilematu je patrně spojeno s jednou z nejvýznamnějších her v současné době, ale podrobnější rozbor je na samostatné téma.)
Vraťme se k otázce, koho volit? Abych nikomu nevnucoval svůj názor, vezmu to ze svého hlediska:
1. Paralelně se sledováním průběhu voleb bude věnovat zvlášť velkou pozornost tomu, jak se bude chovat mediální mainstream. To totiž bude hodně vypovídat o procesu degenerace současné globální moci.
2. Nejraději bych v prvním kole volil Jaroslava Baštu, protože to je jediný důvěryhodný kandidát (také si v životě za minulého režimu i později dost vytrpěl). Už kvůli demonstrativnímu efektu. Ale má to jeden háček. Může to ohrozit postup Andreje Babiše do druhého kola. Vím, že můj pohled, resp. dilema tohoto typu sdílí více lidí. V daném případě nabízí teorie her elegantní a dobře zdůvodněné řešení: Použít smíšenou strategii – hodit si kostkou. Podle toho, jak se věci vyvinou, lze dokonce volit nejen smíšenou strategii 1:1 (méně než 4 oproti více než tři), ale třeba i 1:2 (méně než 3 oproti více než 2 apod.). Zatím opravdu nevím, protože parametry ještě nejsou nastaveny.
3. Předpokládám, že do druhého kola postoupí Babiš (pokud by zázrakem postoupil Bašta, pak není co řešit). Pak budu volit Babiše, a to i přes jeho selhání v kauze Velké vrbětické lži. Ne jako "menší zlo", ale z pragmatického důvodu. Deset let na něj mediální mainstream lije kbelíky špíny, takže v jeho případě je nejmenší riziko jeho vydíratelnosti. Ostatně ve funkci premiéra ukázal, že má schopnost národohospodářského vidění reality (kterou tato vláda zcela postrádá). A zaujatost nejen mediálního mainstreamu je také dostatečně vypovídající o tom, proč je Babiš víc než menší zlo. Navíc – očekávám, že budeme i svědky toho, jak načasovaně se pod taktovkou cizí moci budou chovat "nezávislé soudy". Kdo má trochu rozumu a vztah k naší zemi, by měl mít v této otázce jasno.
4. Ještě k otázce šancí J. Bašty. Zdálo by se, že jeho šance rostou úměrně tomu, jak se projevuje ubohost ostatních kandidátů. Má to jeden háček. Mediální mainstream ho zatím likvidovat "jen" přehlížením. Pokud by mu začaly preference růst, začnou i na něj na poslední chvíli lít kbelíky špíny. Rafinovaně. Tak, aby to vypadalo důvěryhodně. Dokázal by náš občan přečíst hru a psychicky čelit takové masáži?
Takže na závěr jen ještě jednou připomenu: Pozorně sledujte, jak se chová mediální mainstream, se kterými dalšími institucemi a jak koordinuje svůj postup. Máte jedinečnou příležitost pochopit logiku fungování a průběh procesu degenerace současné globální moci, což jsem popsal v předcházející části, zde:
https://radimvalencik.pise.cz/10670-nechutne-prezidentske-volebni-menu-od-koho-je-2.html
Snad stojí za to připomenout i první část:
https://radimvalencik.pise.cz/10669-nechutne-prezidentske-volebni-menu-od-koho-je-1.html
(Příště – doufám, že se k tomu dostanu co nejdříve – něco víc o tom, jaké dilema skuteční manipulátoři řeší.)