Ortodoxní interpretace Marxe přetavená do pouček, které se proměnily ve stereotypy

Interpretace vycházející z metodologie Marxova přístupu a současné reality

Postoj k Marxovi

Marx vymyslel vše potřebné, jde jen o to prosadit jeho myšlenky do života.

Marx udělal velký krok v rozvoji lidského poznání, který se vyznačuje komplexností a řadou významných invencí. Sám si však uvědomoval některé nedostatky a nedotaženosti. Na Marxovo dílo je potřeba navázat a využít vklad dalších významných myslitelů tak, aby teorie umožnila pochopit, o co ve společnosti jde a co dělat.

Základní rozpor ve společnosti

Základním rozporem zůstává rozpor práce a kapitálu, tj. rozpor mezi těmi, kteří nevlastní výrobní prostředky a musí se živit prací, a těmi, kteří si z titulu vlastnictví výrobních prostředků mohou výsledky jejich práce přivlastňovat.

Struktura rozporů kapitalistické společnosti v etapě jejího úpadku je složitá, protože původní rozpory vyvolaly další. Nejvýznamnější formy okrádání většiny menšinou jsou bezprostředně spojeny s pozičním investováním, které přerostlo v systém globálním moci a na této úrovni se propojilo se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Významným rozporem je rozpor mezi těmi, kteří se snaží získat konkurenční výhody investicemi do inovací, a těmi, kteří se snaží získat poziční výhody investováním do pozice (a udržováním setrvačné tendence zvyšování závislosti všech na koncentrované moci pocházející z prorostlice majetku a krytí lumpáren). Podstatný je i rozpor mezi snahou otevřít cestu dalšímu vývoji a cestou držet doslova za každou cenu dobyté pozice a z nich pocházející privilegia.

O jakou změnu jde

Využít příhodné situace, zejména toho, až vypukne velká nespokojenost lidí se stavem věcí, a znárodnit majetek, vytvořit tak ekonomický základ spravedlivé společnosti, kdy nebude možné, aby někdo někoho vykořisťoval.

Jde o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí (ale ještě výraznější), při které se rodí a stává dominantním nový sektor – odvětví produktivních služeb (služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka). Tato změna se bude prosazovat po dlouhé historické období obsahujícím různé zvraty, bude probíhat diferencovaně v různých částech světa, podstatný příspěvek k ní může přinést i naše země ve spolupráci s námi blízkými státy, zejména s našimi sousedy.

Kdo bude subjektem změny (hegemonem a jeho spojenci)

Lidé práce, ti, kteří jsou vykořisťováni a na které důsledky rozkládající se kapitalistické společnosti nejvíce dopadají. K nim se mohou přidat i někteří příslušníci z oblasti intelektuální práce, manažerské práce, část podnikatelů, na které dopadá mezinárodní diskriminace pocházející z nadnárodních korporací.

V současné době nelze nahlížet na vytváření subjektu změny prizmatem organizování jednotlivců, ale od počátku ji chápat jako proces vzniku, rozvoje a propojování tvůrčích komplementárních týmů, které budou ve své inovativní činnosti narážet na bariéry generované úpadkem současného systému, a to je bude motivovat ke vzájemnému propojování odborných i společenských aktivit.

Co je základem společenské rovnosti

Rozhodující je vztah k výrobním prostředkům. Pokud dojde ke znárodnění, je vytvořen základ společenské rovnosti.

Samotné znárodnění (postátnění) nestačí, protože přetrvává nerovné postavení z hlediska realizace vlastnických funkcí, které má jednak tendenci přerůstat v nárokování plnohodnotného vlastnictví (viz přeměna dílčích vlastnických funkcí v gigantické majetky oligarchů v Rusku, na Ukrajině i jinde), jednak je velmi zranitelné pozičním investováním. Skutečná rovnost je velmi komplexní – musí obsahovat dynamický prvek (jejím kritériem je vytvoření rovnosti příležitostí pro plný rozvoj každého jednotlivce – a to i s přihlédnutím k tomu, že je nutné eliminovat různá znevýhodnění, omezení či vyloučení), prvek vzájemnosti a komplementarity (rozvoj schopností každého jednotlivce musí být podmínkou rozvoje všech ostatních), prvek efektivnosti (rozvoj schopností člověka je nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu a určuje i kvalitu ekonomického růstu). Vytváření skutečné (komplexní) společenské rovnosti tak do značné míry splývá s procesem reálného zespolečenštění.

Vztah k teorii

Je nutné shodnout se na tom hlavním – odstranit soukromé vlastnictví výrobních prostředků a tím i kapitalismus. Přílišné teoretizování škodí, protože vede ke ztrátě revolučního odhodlání.

Bez průběžného rozvíjení teorie žádné revoluční hnutí neuspěje, protože: a) s naštvaností lidí lze snadno manipulovat; b) bez jednotící teorie, tj. na bázi rozumu, nelze průběžně sjednocovat odlišné proudy, které v hnutí vznikají; c) nelze předvídat kroky protivníka a efektivně na ně reagovat; d) nelze správně identifikovat potenciální spojence a získat je jasně formulovanou představou toho, odkud kam jdeme; e) nelze připravit přechod od fáze eliminování toho, co se přežilo, k fázi budování nového, které je i ekonomicky efektivnější. Zkrátka bez perspektivní, realistické a přitažlivé vize to nejde.

Co dělat?

Čekat na vhodnou příležitost.

Průběžně pěstovat perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi, posilovat na tomto základě ideovou převahu, získávat spojence. Současně s tím v konkrétních podmínkách vytvářet tvůrčí mezigenerační týmy, které jsou základem inovačního potenciálu společnosti i potenciálním realizátorem nezbytných proměn společnosti.