Často se setkávám se srovnáváním minulého a současného režimu. Většinou se srovnává nesrovnatelné. To nejdůležitější však chybí: SROVNÁNÍ DYNAMIKY VÝVOJE.
Při tomto pohledu narážíme na absurdní symetrii dějin:
- Minulý režim začal revolucí na konci 40. let, kterou rychle proměnil v šílenou tragédii let 50. Již ve druhé polovině těchto let docházelo k postupnému zlidšťování režimu, aby ve zlatých 60. létech bylo lépe a lépe, radostněji a radostněji, abychom věřili ve šťastnou budoucnost. Nešťastná okupace srazila naději na kolena, ale přece jen se po období normalizace začalo žít trochu lépe.
- Tento režim začal o 40 let později také revolucí, na kterou hned navázala nadějná 90. léta. Naděje se postupně vytrácela a nynější 20. léta již vycenila zuby někdejších let 50. Skončila doba svobodné výměny názorů. Nastoupila doby cenzury, státem financovaného a podporovaného udavačství, systematického lhaní ze strany námi placeného mediálního mainstreamu, prvních perzekucí a justičních selhání. Už nyní úpadek zašel tak daleko, že vláda a vládnoucí média nám v klíčových, například těchto prezidentských, volbách nejsou schopna nabídnout nic jiného, než nechutné a otrávené žvance. Postupně se vytrácí i naděje, "že to přece nemůže zajít tak daleko, tako tehdy v oněch létech 50.". Cesta zpět.
Co je příčinou? – Selhání jednotlivců? Fatální logika dějin? Shoda okolností, které odstartovaly všeobecný úpadek? Neschopnost včas překonat překážky dalšího vývoje civilizace a odstartování její úpadkové fáze? A jak se z toho dostat? Co dělat?
První krok, čím začít: Nebát se používat rozum k odpovědi na otázky, které nás trapí.