Vize, jakou potřebujeme/484

I tento závěrečný díl se sestává ze dvou částí. První (odlišená barevně) je teoretický výklad, který bude některým méně srozumitelný. Těm, kteří nejsou v dané oblasti dostatečně "kovaní", doporučuji jen projít. Na to pak navazuje populární výklad a běžně srozumitelné dodatky. Tato část by měla být srozumitelná. A je také důležitá, pokud chceme pochopit, o co dnes jde. Postupuji touto formou ze dvou důvodů:

1. Ověřil jsem si, že když se snažím něco populárně vyložit, vede to k upřesnění teorie a inspiracím pro její další rozvíjení.

2. Prizma vidění reality prostřednictvím teoretických nástrojů (i jejich srozumitelného výkladu) je mimořádně významné; bez toho nelze pochopit, o co dnes jde.

Nedávno se mně podařilo učinit důležitý krok vpřed, tak jsem zvědav, zda to jsem schopen srozumitelně vyložit. Mj. připravuji k tomu i veřejně přístupné odborné setkání.

Zde je teoretická část psaná co nejstručněji:

Teoretická podstata pozičního investování ("algebra" investičních příležitostí) – část 7.

Dvě alternativy

1. Lze předpokládat, že pokud oproti určité situaci existuje zlepšení, ve které si oba hráči polepší (mají větší výplatu), existuje i cesta (způsob), jak tohoto zlepšení dosáhnout. Jedná se přitom o typický (S, d) Nashův vyjednávací problém, kde výplaty mají podobu měřitelných a přenosných finančních prostředků.

2. Cesta k tomuto zlepšení předpokládá vyšší míru racionality obou hráčů oproti situaci, kdy tohoto řešení nejsou schopni dosáhnout.

3. Výše uvedené tvrzení (předpoklad) lze aplikovat i na situaci, kdy jeden z hráčů má možnost pozičního investování:

- Přebytek součtu výplat oproti situaci, kdy hráč, který může, použije poziční investování, oproti situaci, kdy ho nepoužije, je velmi velký:

x(IO_i, IO_j) + y(IO_i, IO_j)  >> x(IO_i) - Δ_pA1c(IO_i) + y´(IO´_i)

- O tento přebytek (případně o synergické efekty souběžného využití příslušných investičních příležitostí) se oba hráči mohou podělit.

- Jedná se o jiný vyjednávací problém než v případě, kdy by se možnost pozičního investování nebyla.

- Pokud k tomu dochází, mohou se individuální linie neutrality pozičního investování posouvat směrem k vytvoření prostoru pro přechod od konfrontace k vyjednávání v dalších kolech.

4. Tento postup lze nazvat reformním řešením či řešením které je cestou z krize.

5. Otázka pak zní: Co brání reformnímu řešení? Jedná se o otázku, která je blízká otázce: Co brání tomu, aby investiční příležitosti byly využívány podle míry jejich výnosnosti?

V každé situaci tedy existuje řešení, které umožňuje, aby si oba hráči polepšili. Znalost tohoto řešení (to, aby bylo předloženo ve srozumitelné podobě) je nutnou podmínkou toho, aby se příslušný systém vydal na cestu ze slepé uličky trvalého snižování efektivnosti a nárůstu konfrontace.

Pozitivní řešení lze podle řady atributů snadno rozeznat od toho, které je pokračováním otevírání prostoru pro stupňování pozičního investování.

To, že známe pozitivní řešení, ještě nestačí. To, co jsme doposud pojmenovali hráčem X a hráčem Y, jsou ve skutečnosti větší či velké vnitřně strukturované skupiny lidí, které nejsou od sebe odděleny nepřekročitelnou bariérou. Nejvýznamnější hry se hrají uvnitř těchto skupin a mají podobu her, které lze vyjádřit formou dvoumaticových her typu dilemat. Pokud chceme v analýze postoupit dál, musíme si vytvořit vhodné a dostatečně jednoduchá nástroje, které umožní zviditelnit to, co se uvnitř obou skupin odehrává, současně i to, jaké vztahy vznikají mezi prvky tvořícími strukturu jednotlivých hráčů.

Konkrétně:

- Pokud je aktivita na straně reformní části reprezentace struktury reprezentované hráčem X (reforma probíhá "shora"), která potřebuje získat spojence z řad struktury reprezentované hráčem Y (potřebuje spojence "zdola"), může si uchovat část výnosů z nerealizované možnosti pozičního investování jako nákladu obětované příležitosti.

- Pokud je aktivita na straně racionálnější části reprezentace struktury reprezentované hráčem Y (reforma probíhá "zdola"), která potřebuje získat reformní spojence z řad struktury reprezentované hráčem X (potřebuje spojence "zdola"), může získat většinu výnosů ze zlepšení směrem k situaci odpovídající splnění předpokladu kolektivní racionality.

V obou případech:

- Závisí především na tom, kdo bude disponovat větší mírou racionality a na základě toho získá dominantní vliv ve struktuře příslušného subjektu.

- Je důležité od výchozího případu odvíjet celou dlouhodobou perspektivu změn vyúsťujících do vytvoření podmínek eliminujících roli pozičního investování a vytvářející podmínky pro pozitivní synergické efekty souběžného pozičního investování (tedy pro to, aby využívání investičních příležitostí kterýmkoli jednotlivcem přinášelo zvýšení výnosů z využití investičních příležitostí ostatním jednotlivcům).

(Zde přerušíme sérii věnovanou pozičnímu investování a ukážeme si aplikaci stávajících nástrojů a závěrů na současnou realitu.)

K tomu popularizace:

Jak mě poučil jeden můj úspěšný doktorand, když kočka chytá myš, není dominantní hrou hra kočky s myší, ale hra mezi tou myší, která se nechá chytit a která ne. Podobně jako mezi kočkou, která se nažere, která se nenažere. Podobně, jako jsme v dětství hráli hru "Rybičky, rybičky, rybáři jedou!". V případě kočky a myši jde o to, kdo přenese úspěšnější genetickou výbavu, je to typická evoluční hra.

I v tomto případě jsou dominantní hry uvnitř strukturovaných subjektů, které polarizují společnost na realizátory pozičního investování a jejich oběti (mezi kterými existují přechody a vnitřní polarity). Dominantní je přitom hra, která rozhoduje o tom, zda se prosadí reformy shora či zdola, kdo bude iniciátorem a kdo nositelem změn, návazně pak kdo bude jeho spojencem.

Zde je případné uvést příklad nepokojů souvisejících s penzijní antireformou ve Francii, od kterých si mnozí hodně slibovali. K pozitivní změně nedošlo ze dvou důvodů:

- Strůjci nepokojů neměli komplexní pozitivní řešení (perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi, která by se odvíjela od realizace prvních kroků řešení problému stability penzijního systému efektivním a lidsky přijatelným způsobem).

- S tím souvisí i to, že se strůjci nepokojů nepokusili získat spojence "shora" (a bez příslušné vize je ani získat nemohli); a tak jen přispěli k předvedení moci establišmentu a jeho (dočasnému) upevnění.

U nás je svým způsobem situace zajímavější. Z několika míst nezávisle na sobě byla předložena obdobná pozitivní alternativa řešení problémů penzijního systému formou skutečných reforem. Zde mimořádně významnou roli sehrálo obsáhlé pojednání Daniela Prokopa (člena NERVu) na toto téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10827-vize-jakou-potrebujeme-472.html

https://radimvalencik.pise.cz/10828-vize-jakou-potrebujeme-473.html

https://radimvalencik.pise.cz/10829-vize-jakou-potrebujeme-474.html

Protože oblast střetu byla s předstihem přesně předpovězena a vykolíkována, dostali se ti, kteří předpokládali snadné prosazení antireformy (lidožroutské reformy) pod tlak. Jeho výsledkem je současné nepřehlédnutelné a poučné Jurečkovo lavírování, o kterém v návaznosti na pěstování nosné vize pojednáme v nejbližší době.

(Pokračování navazujícím tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Jen malá procházka Prokopákem - od viaduktu k bývalému koupališti a zpět. Tentokrát ovšem s člověkem, kterému je více než 94 let, stále sleduje, co se děje kolem, stále mu to myslí. Moc pěkně jsme si popovídali.

Skály nad Prokopským údolím.

 

Tyto skály jsou přímo nad bývalým koupalištěm. Dnes je zde piknikové místo.

 

Fialky různých barev.

 

Na cestě autem zpět jsem vyjel ještě na Žvahov, abych ukázal jeden pozoruhodný sochařský výtvor. Je odsud i pěkný výhled.