Vize, jakou potřebujeme/557

V rámci seriálu věnovanému pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize pokračuji ve zveřejňování obsáhlejší pojednání z pera Jaroslava Šulce, které je jeho interpretací toho, co se odehrálo v minulých létech, odehrává nyní a bude odehrávat. Jedná se o jeho pohled na vizi, obsahující významnou retročást, ve které je zmíněna řada osobností, z nichž některé již nejsou mezi námi, některé jsou – slovy básníka – "k zbláznění živí" (už byla uveřejněna, nyní jsme přešli ke žhavé současnosti). Šulcův text je významný i z hlediska praktického demonstrování vzájemného sdílení myšlenek a vzájemného ideového obohacování se těch, kteří se na pěstování vize podílejí. Vzhledem k rozsahu textu předpokládám, že sérii jeho postupného zveřejňování občas přeruším a vložím aktuální díly. Pojednání bylo napsáno pro sdružení Kudy z krize a zde ho také najde zájemce celý, viz:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/04/13/jaroslav-sulc-k-pricinam-dnesni-krize-a-moznym-vychodiskum/

V této verzi zveřejnění jej od svého textu odlišuji barvou a doprovázím poznámkami:

K výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům – část 31.

Jaroslav Šulc

Protivné strany

Výše již bylo konstatováno, kdo je tím subjektem, kterému současný stav přináší mnohostranné výhody, a proto se jej snaží udržet i za cenu dalšího vyhrocování problémů, polarizace bídy a bohatství, nepochybně za cenu vyostřování sociálního i politického napětí, prohlubování krize a dokonce i vlastní degenerace, a na druhé straně na úkor koho se toto děje. Tedy které subjekty současný (zhoršující se) stav nejvíce postihuje a u kterých je proto možné identifikovat potenciál objektivního zájmu se z prekérní situace při vyvádění společnosti z krize v dohledné době s minimálními ztrátami vymanit (a nejspíše sebou strhnout další postižené subjekty).

Geneze protivenství a její současné vyústění

Aby bylo možné přesněji určit specifikum současné etapy, je třeba se podívat na historický kontext současného dění. Co bylo průvodním jevem a konečným výsledkem vědecko-technické revoluce (VTR) jakožto více vrstevnatého procesu dominujícího po převážnou většinu let minulého 20. století? Přece efekty z využití technologického pokroku, umožňující nahrazovat především fyzickou výkonnost člověka nasazením masově produkovaných strojů a zařízení a tím ho současně vytěsňovat z výrobního procesu především do sféry služeb (tento sektor definovaný jako obory mimo průmysl, zemědělství, obchod a dopravu posílil jen v ČR za tři čtvrtě století, mezi roky 1948 a 2022, z 13,7 % na 55,6 %^[2].

V poslední fázi vývoje vědecko-technické revoluce byl potenciál výkonných strojů ve velkém znásobován nejen přechodem k poloautomatům, robotům a nasazováním automatizovaných systémů řízení (ASŘ), ale i využitím rychle se rozvíjející výpočetní techniky. Nasazování počítačů se již neomezovalo na tradiční průmyslové obory včetně třeba dopravy a spojů, ale výpočetní technika našla uplatnění i v širokém spektru služeb počínaje finančním sektorem a konče třeba zdravotnictvím. Jedna z vývojových větví informačních a komunikačních technologií (ICT) navíc ústí do projektu umělé inteligence, umožňující v rutinních operacích suplovat intelektuální schopnosti člověka. Je to podobný proces jako dříve proběhl u techniky/strojů, které násobně předčila fyzické schopnosti člověka. Nyní je nasazením počítačů a umělé inteligence možné překračovat hranice nahraditelných lidských duševních schopností.

Je velmi pravděpodobné, že hranice oborů/činností/profesí, kde je nasazení počítačů a umělé inteligence možné a racionální bude velmi "tekutá", v čase se posouvající a zřejmě rozšiřující. Prognózy vývoje již v nejbližší dekádě jsou v tomto ohledu velmi variabilní – mluví se o nahraditelnosti až 30–40 % stávající pracovní síly (jen v primárním a sekundárním sektoru, méně v terciéru), kdy však nepřehlédnutelným ekonomickým faktorem se stává cena pracovní síly (rozhodující pro efektivnost substituce), což má dalekosáhlé důsledky.

To bude nejspíše jeden z faktorů, který bude hrát – spolu s analýzou schopností specificky lidských, stroji či počítači nenahraditelných při velké ekonomické transformaci budoucích let – zcela klíčovou roli^[3].

Pokud platí hypotéza Radima Valenčíka, že – parafrázujeme – "Význam tvůrčích, nenahraditelných lidských schopnost roste tím více, čím výkonnější jsou technicky nahraditelné intelektuální schopnosti člověka, pak je zřejmé, že cesta k osvojení si humanitního ekonomického růstu bude záviset mj. na změně tomu podřízených systémů vzdělání, výchovy a osvěty"^[4].

Realizace Vize pak musí docenit váhu všech konsekvencí nutně plynoucích z jeho hypotézy, a sice že: "Na základě toho se lze zaměřit na takovou podporu nabývání, uchování a uplatnění specificky lidských schopností, které těm, kteří je umějí využít, přinesou zásadní ekonomickou převahu nad těmi, kteří se snaží udržet neudržitelné, tj. degenerující a umírající ekonomický systém ovládaný parazitujícími institucemi. Ekonomika diktátu redistribuční moci je terminální stádium systému, který koncentrací majetku a ovládnutím celého institucionálního systému z pozic majetkových výhod potlačil a fakticky zničil svůj vlastní základ – konkurenci motivující výrobce k inovacím. Tento ekonomický systém se propadá do stavu všeobecného nedostatku produkujícího konflikty a následně jejich řešení silou"^[5].

MĺSTO ZÁVĚRU

Předložený text se pokouší v co možná nejstručnější podobě popsat – proto víceméně tezovitě – genezi současného stavu české ekonomiky po skončení první vlny její sociálně ekonomické transformace z její centrálně řízené formy na formu tržní. A vzhledem k všeobecně panujícím rozpakům nad dosaženými "výsledky" se z více stran ozývají doporučení, že by nebylo radno odkládat přípravu druhé sociálně ekonomické transformace. Někdy se mluví obecně o potřebě druhého národního obrození, ale společný jmenovatel "transformace" a "obrození" je tu snad zřejmý – odejít z dnešní slepé a tmavé uličky neokolonialistické podřízenosti a nesvéprávnosti této země.

Potíž je v tom, že budoucnost nemáme zas až tak moc ve vlastních rukách. Míra integrace do nadnárodních struktur – ať již ekonomických, či vojenských, již docela pokročila a tudíž o tom, kam bychom měli a chtěli směřovat, nemusí být u rozhodujících aktérů (jak doma, tak venku) shoda. Navíc jsme v přelomové době, kdy se starý geopolitický systém opakovaně hroutí, Vůbec nenastal "konec dějin", ale dějiny si jdou poněkud jinou cestou, než si mnozí možná ještě před třemi dekádami naivně představovali a podle toho se krátkozrace i chovali. A nyní jsou konfrontováni s důsledky svých omylů v situaci, kdy musí čelit novým a nepředpokládaným výzvám.

Jen zlomek z nich byl výše naznačen a bylo by záslužné tento první pracovní "nástřel" jejich mozaiky průběžně doplňovat (ať již jde třeba o další směřování Evropské unie, udržení pozice dolaru jako světové rezervní měny^[6], etablování posíleného BRICS na světové scéně, ale i záležitosti migrace, expanze islámu atd.).

Pokud to čtenář pochopí jako výzvu ke zvýšené intelektuální aktivitě, pak tomu porozuměl správně. Ostatně mnozí již tak činí, pohled třeba na web www.kudyzkrize.cz, či spoustu dalších platforem k výměně názorů těch, kterým není přítomnost a budoucnost lhostejná, o tom svědčí.

K tomu ode mne:

Pokusím se o nastínění některých problémů, kterým bude v nejbližší době nutné věnovat systematickou pozornost a ke kterým by měly vzniknout tvůrčí, v některých případech interdisciplinární týmy:

Pokud se má prosadit důvěryhodný subjekt, musí co nejdříve:

1. Vytipovat 10 oblastí, o které půjde před volbami, podle mě např. (uvedu jen část z nich):

- Válka a mír, resp. naše místo v obnově důvěry mezi zeměmi.

- Reakce na důsledky dedolarizace, odvrácení hrozeb z toho pro nás plynoucích, proměna světa.

- Postavení naší ekonomiky z hlediska zabezpečení zdrojů (včetně výstavby vlastních) a posílení exportní pozice.

- Penzijní systém v kontextu souvisejících změn v oblasti vzdělání a péče o zdraví.

- Význam vědy a kultury pro budoucnost národa (Druhé národní obrození).

- Obnova důvěry v právní systém a obrana před jeho zneužíváním.

- Přístup občanů k pravdivým informacím v podmínkách podřízení mainstreamových medií cizí moci.

2. Vytvořit pracovní skupiny ve všech těchto oblastech, přitom tak, aby byly kompatibilní při řešení problémů v oblastech, které se prolínají; lidí máme dost (a na společných akcích, jakými byl nedáno Brněnský seminář či Michálkovický seminář, se učí spolupracovat i oslovit veřejnost), jsou nezávislí na stávajících nefunkčních stranických subjektech.

3. Dohodnout základní rysy společného ideového základu (v podobě nějak pojaté perspektivní, realistické a přitažlivé vize), který umožní metodologické propojení různých přístupů daných jak zorným úhlem, tak i specifiky výše uvedených oblastí. Návazně pak i to, jak sdílený ideový základ rozšiřovat a zvyšovat tím propojení jednotlivých témat i ideovou převahu (za vše "za pochodu").

4. Zvýšit intenzitu odborně politických akcí pořádaných pro veřejnost a medializovaných dostupnými alternativními prostředky (reálný dosah každé akce při koordinaci je 50 až 100 tisíc během týdne), což stačí k tomu, aby se o alternativě vědělo a aby vytvořila "nabalovací efekt".

5. Zprůhlednit polaritu "cizí moc devastující naši zemi" versus "existující kvalifikovaná alternativa".

6. S blížícími se volbami propojení těchto aktivit s utvářením a spoluprací různých politických subjektů (ale bez plevele těch "pidi", které jsou ideově vyprázdněné a počítají jen s nárůstem zoufalství lidí, aniž by nabízely reálnou perspektivu).

A k tomu trochu inspirující přírody:

Procházka kolem německého města Hof (kousek od bývalé hranice s NDR, kde nám více známé Plavno), resp. říčky Saale. Mám toto místo Německá a rád a postupně si procházím místa, kde jsem ještě nebyl. Toto místo je velmi podobné naší Českomoravské vysočině kolem Nového města.

Mj. i lesy jsou tu poničené kůrovcem obdobným způsobem.

 

Skály - podle mě rula a svor - přesně takové jako u nás na Vysočině.

 

Některé partie jsou zde romantické. Cesty skvěle značené.

 

Vesničky půvabné a upravené.