Vize, jakou potřebujeme/562

Víme, v jakém světě žijeme?

Jak naše budoucnost ovlivňuje naši současnost?

Podmínkou přitažlivosti vize = musí obsahovat přesah přesahů

Motto: "Chytrému napověz, hloupého trkni!"

(Teta Kateřina v Jirotkově Saturninovi)

Tento text navazuje na:

https://radimvalencik.pise.cz/974-mozna-je-to-uplny-nesmysl-o-tzv-mnohosvetovosti.html

https://radimvalencik.pise.cz/10925-o-vizi-s-trochou-everettovske-fantazie.html

Podle amerického fyzika H. Evertta (1930-1982) se při každém kolapsu vlnové funkce (interakci jakýchkoli dvou částic) "náš" Vesmír rozděluje na mnoho dalších, z nichž všechny jsou reálné.

Nejdříve to, co je dle mého názoru velmi pravděpodobné:

1. Everettovské řešení "štěrbinového" paradoxu je vykročení správným směrem.

2. Vzhledem k vysoké míře a všeobecnosti symetrie jako jednoho ze základních atributů našeho světa (náš svět v tom nejširším smyslu slova, tj. zahrnující kosmologickou i everettovskou mnohosvětovat, patrně vznikl prahově nízkým porušením symetrie) lze předpokládat i symetrické procesy, tj. shlukování vláken everettovské mnohosvětovosti.

3. Jak spočítal Tegmark, my jako pozorovatelé nejsme schopni vnímat everettovsky oddělená vlákna, to však neznamená, že k tomuto shlukování nedochází. Dokonce je pravděpodobné, že naše "přítomné bytí" (ve smyslu německého "Dasein") je výsledkem určitého typu shlukování everettovských vláken, tj. nežijeme v jednom z vláken, ale v jejich shluku, což nám umožňuje např. disponovat myšlením, které má některé vlastnosti kvantového počítače.

4. Toto shlukování everettovských vláken má patrně více vrstev. Umožňuje vysvětlit fenomén časové  nebodovosti naší existence a také to, že myslíme převážně prostřednictvím představ a nikoli kalkulem, v neposlední řadě pak to, že naše myšlení je výrazně odlišné od tzv. umělé inteligence. Umožňuje vysvětlit i to, že vnímáme svou vlastní existenci. V neposlední řadě pak umožňuje vysvětlit i to, že z našeho hlediska je plynutí času asymetrické.

5. Dalším základním atributem světa chápaného v tom nejširším smyslu slova je existence vzestupného a ničím neomezeného vývoje. Tak jako se vyvinuly z chaotických struktur nechaotické, z neživého vzniklo živé, z bezduchého (nemyslícího) oduševnělé (myslící, cítící, uvědomující si samo sebe, prožívající vlastní existenci), tak bude vývoj pokračovat dalšími vývojovými vzestupy.

6. Nejpravděpodobnějším nejbližším vzestupem je osvobození naší civilizace od časoprostorových omezení daných podmínkami jejího vzniku.

7. Nalézání smyslu jako základní předpoklad přechodu od UŽÍVÁNÍ k PROŽÍVÁNÍ, tj. od žití na bázi maximalizace užitku k žití naplněnému prožíváním současného na základě vztahování se k budoucím s využitím zpřítomňováním již prožitého, předpokládá pochopení směřování vývoje a nalezení vlastního místa v něm (což se samozřejmě každému podaří jen v omezené míře, ale na každém záleží, jaké jsou hranice této omezenosti).

8. Realita, do které jsme vývojem situováni, je natolik rozmanitá, natolik mohovariantní, natolik těhotná všemi možnostmi dalšího vývoje, že v některém či v některých ze světů generovaných shlukováním everettovských vláken ke vzestupu naší civilizace na úroveň překonání stávajících časoprostorových omezení naší existence nutně dojde.

K tomu:

Výše uvedené považuji za velmi pravděpodobné a ze svého hlediska za téměř nesporné. Navržený koncept považuji za přínosný (či neskromně řečeno nosný), protože umožňuje klást řadu otázek (vy smyslu ruského přísloví, že i hlupák dokáže položit otázku, na kterou neodpoví ani deset mudrců).

Navazující otázky:

1. Má naše civilizace jen jednu cestu vzestupu k omezení časoprostorových bariér své existence (tj. jakmile k tomuto vzestupu dojde, všechny ostatní varianty do ní vstoupí), nebo může existovat více alternativ civilizací vyššího typu vzniklých na bázi naší?

2. Naše existence je situována do světa, ve kterém si "nepamatujeme" budoucnost, ale jen minulost. Nicméně – může naše budoucnost ovlivňovat naši současnost? Pokud ano, tak jakým způsobem, aby to nebylo v rozporu s atributem nechaotičnosti produktů vývoje?

3. Prožívá každý z nás svůj život ve více alternativách, které jsou od sebe v našem světě (chápaném v užším smyslu časoprostorových omezení našeho vztahování se ke světu) dobře odděleny, nebo každé shlukování everettovsky generovaných vlákem je spojeno se vznikem shlukujících se metastruktur, které vytvářejí naše autentické, a to jednotné uvědomované bytí?

Poznámka: Toto je dost klíčová otázka:

- V prvním případě můžeme být v některých světech "hodní" a ve druhých "zlí", v některých světech můžeme v očích druhých zemřít, zatímco v jiných světech jsou z našeho pohledu mrtví ti, kteří nás ve dříve zmíněných světech vidí jako mrtvé...

- Ve druhém případě k takovéto situaci nedochází, protože budoucnost se promítá do současnosti tím, že prožívání vlastní existence je dáno rolí, kterou každý hraje při vytváření budoucnosti.

(O žádném konkrétním člověku nelze říci, zda je "dobrý či zlý", ale jen to, nakolik se ve svém vztahování se k budoucím pozvedl z vyprázdněného užívání světa k jeho prožívání, nakolik je sám v sobě schopen integrovat různé alternativy vztahování se k budoucímu a nacházet cestu k budoucímu.)

(Pokračování aktuálním tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Třeboň. Byl jsem zde poprve. Je to tak trochu ostuda, protože je to nádherné historicky významné město.

Třeboňský zámek. Vlastně jen jeho část, protože se jedná o rozsáhlý areál sestávajícící se z většího počtu budov.

 

Další část areálu.

 

Část přiléhající k obrovskému zámeckému parku.

 

A na závěr rybník Svět. Největší v ČR. Obrovský...