Vize, jakou potřebujeme/566

Ukončil jsem zveřejňování seriálu, jehož základem je pojednání Jaroslava ŠulceK výchozím příčinám dnešní krize a možným východiskům. Podobnou sérii zahajuji nyní zveřejňováním komentovaného materiálu Rostislava Čuby (syna Františka Čuby) stručně nazvaného HODNOTY. Představuje rovněž určitou ucelenou vizi, která vychází z analýzy příčin současných problémů, sledování globálního vývoje, na to navazuje krátkodobou predikcí očekávaného dění a strategickými doporučeními, v nichž odpovídá na otázku, co dělat. Čubovy Hodnoty jsou mj. zveřejněny zde:

https://www.kudyzkrize.cz/2023/06/21/hodnoty/

Komentáře či v daném případě spíše konkretizace a doplňky, které připojuji, považují důležité z hlediska komplexnosti přístupu.

HODNOTY – část 6.

Rostislav Čuba 

Podívejme se na problém z jiné strany. V rámci ideálních podmínek by mělo dojít k rozdělení příjmů a výdajů podle následujícího klíče – 50/30/20

50% na stálé platby: Tato kategorie zahrnuje náklady jako nájem, potraviny, dopravu, zdravotní péči, pojištění a další pravidelné a nezbytné výdaje.

30% na zážitky a nestálé platby: Tyto výdaje pokrývají oblasti jako zábava, koníčky, cestování, stravování venku a další "nepovinné" položky, které přispívají ke zlepšení kvality života.

20% na úspory: Tato část příjmů by měla směřovat do spoření na důchod, investic, splácení dluhů nad rámec minimálních plateb a vytváření nouzového fondu.

Toto pravidlo by mělo být napsáno nad stolem premiéra republiky, aby si každý den uvědomil, proč chodí do práce a proč dostal důvěru ve volbách od občanů svého státu. Tohle je klíč pro budování životní úrovně obyvatel vlastní země. Je třeba poznamenat, že každý stát má tento poměr trochu jiný, ale důležité je, aby byl tento poměr stabilní a obyvateli akceptovaný. Jiné pravidlo říká, že když překročíte hranici 40 % výdajů na potraviny z vašich příjmů, začne ve společnosti napětí, které ne zřídka končí revolucí. Růst cen začíná destabilizovat zavedené poměry.

Obyvatelé, adaptovaní na svou stávající životní úroveň, začnou nejprve redukovat položku úspor ve snaze udržet své sociální postavení a kvalitu života. V současnosti je velmi aktuální téma takzvaného "run na banky". Kladenou otázkou je, kdy tento fenomén skutečně propukne. Odpovědí je však, že to již dávno začalo! Lidé mají své úspory uložené v bankách a namísto toho, aby tato aktiva rostla, jsou postupně a nenápadně spotřebovávány.

Jamie Dimon, předseda představenstva, generální ředitel a spoluvlastník největší americké banky JPMorgan Chase, na jaře roku 2022 prohlásil: "Současné úspory amerických spotřebitelů vystačí na šest, maximálně devět měsíců."

Tato prognóza Jamieho Dimona vycházela ze sledování statistických trendů, přesto nás na začátku roku 2023 zaskočil krach bank v USA. V současné době jsou banky zatíženy obrovským množstvím státních dluhopisů, které byly emitovány za účelem financování deficitů státního rozpočtu. Tyto čísla jsou monumentální; například federální dluh USA nyní dosahuje 31,7 bilionu dolarů a to ještě před zvýšením dluhového limitu.

Jak jsem již zmínil, existuje historicky potvrzené pravidlo, že pokud společnost vynakládá 40 % svých příjmů na potraviny, má tendenci propuknout revoluce, protože většinová populace není schopna přežít ze dne na den.

Převedeme-li tuto analogii na náš případ, vidíme, že stát USA má příjmy ve výši 4,9 bilionu dolarů, úroková sazba FED byla v tuto chvíli nastavena na 5,25%, a pokud máme nakrmit tento dluh za současných podmínek, budeme potřebovat 33% těchto příjmů jen na úroky a to nepoužijí ani jeden dolar na reálné splácení dluhu. Za takových podmínek je dluh nesplatitelný. Důležité je také si uvědomit, že pokud se dolar přestane používat pro vyrovnávání obchodů s energetickými surovinami, budou reálné příjmy USA klesat. Banky již nyní čelí tlaku v důsledku postupného vybírání úspor a dolar je pod nevídaným tlakem, který by mohl vést k jeho zhroucení. V takové situaci budou banky neochotné nakupovat další dluhopisy z obav z vlastního bankrotu a budou čekat na další vývoj, zda nezkrachují i další státy, které jsou předlužené. Důsledkem toho bude, že ministr financí nebude schopen prodat žádné dluhopisy a bude nucen oznámit premiérovi, že stát není schopen naplnit svůj deficitní rozpočet. Premiér pak bude muset oznámit, že důchodci obdrží pouze 20 % svých důchodů, státní zaměstnanci dostanou jen 30 % svých platů a za návštěvu u lékaře bude nutné platit v hotovosti. Tak se nám to pravidlo o výdaji 40 % příjmů na potraviny vrátí jako bumerang.

Budeme si muset udělat vlastní analýzu, abychom určili směr naší budoucnosti a způsob formování našeho hospodářství. Musíme se zamyslet, jak bude vypadat svět, ve kterém se nacházíme a který je založen na dolaru, a jak bude probíhat dělba práce v nově se formujícím světě.

Americký ekonom a finančník Peter Schiff tvrdí, že pokud by se dolar stal méně používanou rezervní měnou ve světě, mohl by ztratit až 50 % své hodnoty. Jiný ekonom, John Williams, jde ještě dál, když tvrdí, že existuje možnost, že dolar by mohl ztratit až 2/3 své hodnoty. Petr Blahynka ve svých nezávislých výpočtech dospěl k velmi podobnému výsledku, a to že dolar by po svém kolapsu spadl na 1/3 své stávající hodnoty.

Rád bych vás vyzval k diskuzi, protože diskuze generuje myšlenky, a my budeme potřebovat myšlenky jako sůl. Jak bychom měli formovat naše hospodářství a náš prostor pro život? Pokusím se tedy i já velmi stručně říci pár slov na toto téma.

Pominu nyní politický rozměr a otázku politického řízení státu, protože jsem se již vyjádřil k tomuto tématu v jiných textech a nemá cenu se opakovat. Nicméně podle mého názoru musíme začít právě u politické otázky a tam musí proběhnout náležité změny. Kolaps finančního systému založeného na dolaru způsobí rozpad Evropské unie, a vytvoří tak prostor pro rozsáhlé změny. Pokud budeme připraveni, jsme schopni tyto změny zvládnout. Pokud však nebudeme, existuje riziko, že někdo jiný za nás převezme kontrolu a podrobí nás nové koloniální dělbě práce.

K tomu ode mne:

V této části jsou dva relativně odlišné problémy. Budu se jim věnovat samostatně:

1. Procentuální rozložení výdajů z hlediska toho, co lidé ještě snesou a proč dojde ke změně: Jako základní koncept je to přijatelné, ale nelze s tím vystačit. Právě v oblasti charakteru spotřeby bude docházet k zásadním změnám. Protože jsem tomu věnoval pozornost v 5. části kritiky Grean Dealu jen připomenu: "Nepochopení obrovské proměny (ze strany Green Dealu), kterou prochází způsob vztahování se člověka ke světu, jejíž významnou součástí je i změna způsobu spotřeby. Spotřeby, kdy se z konzumu (mnohdy spojeného s okázalou či prestižní spotřebou a pokusy o její imitaci) mění ve spotřebu produktivní, která je nenáročná na zátěž přírodního prostředí, ale vysoce efektivní z hlediska zvyšování inovačního potenciálu, který odpoutává ekonomický růst od zátěže přírodního prostředí. Jedná se o spotřebu založenou na prožívání současného formou vztahování se k budoucímu (včetně nalézání smyslu žití a bytí) na základě zpřítomňování minulého (vlastní i převzaté prožité zkušenosti)." Celé viz: https://radimvalencik.pise.cz/10974-green-deal-zneuzitelna-slepa-ulicka-5.html To souvisí i s přitažlivostí vize, s tím, aby ji lidé vzali za svou z hlediska nalézání smyslu své společenské aktivity v době, kdy celá globální společnost bude procházet jedním z největších úskalí od svého vzniku a kdy je v sázce její přežití.

2. Krize dolaru (částečně, ale související s předešlým, ale nejen s tím): Turbulence na finančních trzích související s krizí dolaru nás s největší pravděpodobností skutečně čekají. Jestli dolar spadne na jednu či dvě třetiny své současné hodnoty (nikoli oproti ostatním měnám, ale oproti své reálné kupní síle) lze stěží odhadnout. Ani dynamiku tohoto procesu nelze předvídat. Je nutné uvážit, že většina současného globálního finančního systému je stále ještě dirigována z FEDu. Problémy dolaru budou ještě nějakou dobu "úspěšně" přenášeny na jiné měny, zejména Euro. Evropskou unii čeká velmi těžké období a nejen v této oblasti.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Konečně jsem si splnil svou dávnou touhu a mám možnost seznámit se s Krétou. Ještě nevím, co mně čeká. Za dva dny budeme procházet největší soutěsku v Evropě - Samariu. Doufám, že to zvládnu. Výškový rozdíl 1200 metrů, délka 18,5 kilometrů.

První foto od hotelu po příjezdu od hotelu u Agía Marína nedaleko Chanie.

 

Ostrov, který místní obyvatelé dle legendy považují za zkamenělou příšeru.

Pohoří, které má srovnatelné parametry s Nízkými Tatrami, nejvyšší hora je dokonce vyšší než Ďumbier.

 

Něco z místní vegetace.