Vize, jakou potřebujeme/590

Reforma veřejných financí a levice/5 - otázky

Několik otázek k článku Jany Simonové a Jaroslava ŠulceReforma veřejných financí a levice:

1. Je tato vláda jen "standardně špatná", nebo se jedná o exces, kterým byla zahájena určitá hra?

2. Přečetli si hru, která se v souvislosti s rolí této vlády a jejím "balíčkovým příštipkařením" hraje, autoři článku správně?

3. Je rozklad veřejných financí jen projevem nekompetentnosti a diletantismu této vlády, nebo záměr těch, kteří vládu dosadili?

4. Pokud tato vláda byla dosazena zvenčí (současnou globální mocí), šlo o to srazit naši zemi jen do pozice kolonie, nebo o mnohem nebezpečnější a horší hru?

5. Hrozí "jen" nebezpečí vyplundrování naší země, nebo je cílem hry, která se hraje, dostat tuto vládu pod diktát akutního nedostatku cash flow tak, aby byla naše země snadno zneužitelná ve hře, jejímž cílem je vyostření situace v Evropě a decimace EU (Německem počínaje i konče)?

6. Je tato vláda "prounijní" a "prozápadní", nebo je (aniž by to vyprázdněnci řídící se pokyny cizí moci tušili) ve skutečnosti protiunijní a likvidační ve vztahu k západní polovině Evropy?

7. Vyřeší dopady selhání této vlády nejbližší volby, nebo se hraje hra, ve které se s dalšími parlamentními volbami už nepočítá?

8. Nezůstáváme pozadu v pochopení aktuálního dění, nedopouštíme se příliš optimistického vidění, a v důsledku toho má zlo stále převahu, je vždy o krok dál a stále drzejší?

K tomu:

Od napsání článku J. Simonové a J. Šulce a jeho postupného zveřejňování ve zkrácených podobách uplynul měsíc a půl, takže můžeme porovnat obsah článku s realitou. Osobně považuji formulace typu, že jsme v "neokoloniálním područí nadnárodních korporací, nekompromisně odsávajících zisky ze zemí, kde se jim podařilo se uchytit" za zavádějící. Kolonizátoři sice země, které obsadily, vysávali, ale současně se starali o jejich fungování (infrastrukturu, funkční státní aparát, zajištění bezpečnosti vůči případným nepřátelům zvenčí či zevnitř). To, jak se USA coby mocnost s vetřelcem současné globální moci v těle chová k EU (Nordstream 2, vtahování do války s Ukrajinou, export inflace do EU, systematické obsazování institucionálního systému), je historicky bezprecedentní. Je to genocida přecházející od ekonomické k horké. A naše země reprezentovaná vládou intelektuálně i morálně vyprázdněných osob, které se nechají řídit pokyny cizí moci, v tom hraje roli horlivého poskoka.

Závěr:

Uvědomme si, jaká hra se hraje, protože teprve pak budeme moci najít správnou protihru. A také nám dojde, že tato protihra bude úspěšná jen tehdy, když:

1. Postupně dosáhneme stoprocentní intelektuální převahy v pochopení toho, o co jde a jak se z prekérní situace dostat.

2. Správě identifikujeme celé spektrum spojenců, které bude nutné do obrany vůči zlu a dosažení obratu ve vývoji zapojit, odpovíme na otázku, jak tyto spojence získat.

Procházíme kritickým úskalím vývoje celé naší civilizace, která ještě nikdy nebyla pod tak akutní hrozbou svého sebezničení.

Dovětek:

Přece jen něco optimistického. Jde o výsledky summitu NATO:

https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-evropa-zelenskyj-jako-tramvajovy-hrubian-a-prokrastinace-zapadu-ukrajinsti-komentatori-reaguji-na-summit-nato-40437743

Současné globální moci se nepodařilo protlačit to nejdůležitější a hlavně: Některým důležitým aktérům začalo docházet, o co jde. Tak buďme alespoň v oblasti osvěty (vycházející z pochopení toho, o co jde) před nimi a ne dva kroky za nimi.

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pokračuji vzpomínkami na Krétu, ze které jsem se před pár dny vrátil. Byl jsem tam poprvé. Každý den jsme podnikali výlety "rakváčů" (55+) do různých míst. Nejnáročnější byla soutěska Samaria (18.5 km, výškový rozdí 1200 metrů, chůze po kamenech...). Samarii jsme zvládli všichni. I jeden starší pán, který po cestě uklouzl a dost nebezpečně upadl. Statečně došel, den si dal odpočinek a už zase běhal.

Já jsem využil "odpočinkový den" k tomu, abych si vyrazil na nejdelší túru koloem kopců v okolí hotelu. Tyto hory jsme na výlety do Samárie přejížděly. Jsou vysoké jako Vysoké Tatry. Až k nim se neddostanu.

První avokádo, které jsem viděl růst a dokonce i kvést. Za ním kopce, které budu obcházet.

 

Vracím se kolem pobřeží zpět. Cestu jsem si troubnul trochu natáhnout, takže jsem udělal o něco víc než 30 km.

 

Cesta podíl pobřeží.