Možná začala zásadní diskuse k vizi/5

Velmi obětavě do diskuse přispěl Jaroslav Šulc.

ŠULCOVY ARTIKULY – část 2.

aneb pět srpnových poznámek k práci na vizi KUDYZKRIZE

v rozsahu jen 2/3 tezí Luthera

Poznámka 3.

Moc se mi nechce meditovat nad geopolitickými konsekvencemi případných vektorů z naší SEF. Vidím tu totiž mimořádně hustý vějíř variant, kde tato země bude ve valné většině případů zase v lepším případě jen pátým kolem u vozu. Ale historie matka moudrosti.

Před týdnem (a zhruba celý měsíc mu předcházejícím) jsme byli svědky hysterie okolo "vzpomínek" na 55. výročí srpnové invaze. Včera mi Honza Šolta poslal dosud ne úplně známé informaci o pravé příčině "vstupu pěti spřátelených armád". Žádný obrodný proces, žádných 2000 slov, žádné riziko kádrového zemětřesení po (nakonec ilegálně ve Vysočanech proběhlého, avšak brzy stornovaného XIV. sjezdu KSČ), žádná Šikova ekonomická reforma atd. atd., ale čistě vojensko-strategická parita s NATO. Podle vojenského historika Fidlera, ale já tutéž informaci mám i z jiných pramenů, a teď ho obšírně cituji:

""v té době docházelo souběžně mezi Východem a Západem k závažnému jednání ohledně omezení vlastnictví jaderných zbraní. Právo na ně nakonec získalo pět států. Na cizím území mohly být podle smlouvy jedině v případě, že tam budou umístěny i jednotky jednoho z pěti zmíněných států. Dohromady šlo u nás o dosti zapeklitou situaci: sklady byly těsně před dokončením, ale podle smlouvy, která měla v platnost vstoupit v září 1968, jaderné zbraně u nás být prostě nesměly - pokud by zde současně nebyla i sovětská armáda. (...) Během jara a léta 1968 sem z Moskvy kvůli tomu dorazily nejméně tři delegace. Chtěly prosadit, aby se do Československa přesunuly aspoň dvě sovětské divize. První taková nabídka přišla již v roce 1955, když se Sověti stahovali z Rakouska. Novotný jim ale tehdy řekl NE. Na tomto postoji trval až do svého kariérního pádu, jeho následovník Dubček s ním byl v tomto zajedno."

Redaktor: Překvapuje mě, že si dovolili Moskvě oponovat.

"I pro mě je to záhada (říká Fidler). Mám interpretačně velmi odvážnou představu, že toto byl pravý důvod, proč byl Novotný na přelomu let 1967 a 1968 politicky odstaven. Ať už to bylo jakkoli, Československo ještě 20. srpna 1968 zůstávalo na dotyku dvou aliancí ve středu Evropy osamoceným ostrůvkem bez jaderných zbraní. Důležité je přitom dodat, že zmíněná smlouva byla přísně tajná. Do dubna 1968 o ní v republice věděli oficiálně tři lidé: prezident Novotný, ministr obrany Bohumír Lomský a náčelník generálního štábu Otakar Rytíř. Do konce dubna 1968 všichni tři odešli z funkcí. Lomský zřejmě informace předal svému nástupci Martinu Dzúrovi, O. Rytíř novému náčelníkovi generálního štábu Karlu Rusovovi. Velmi pravděpodobně byla tato informace předána také Alexanderu Dubčekovi, který její dosah ale podle všeho nepochopil.""

Když se vrátím do přítomnosti – a odkazuji na první poznámku výše: jestli se nevysmekneme z chomoutu EU + NATO, což je téměř jisté, ne však nemožné (hodně bude záviset na podobě konce konfliktu RF/UK a na dalších peripetiích Green Dealu a jeho devastačních dopadech), tak budeme jen pasivně sledovat transformaci evropského modelu SEF coby vcelku bezvýznamná a v podstatě lokajská součást těchto institucí. Naše diskuze KUDYZKRIZE tedy budou poněkud irelevantní. Bohužel. Což jistě neznamená, aby se v nich nepokračovalo, ale s vědomím, že to může být jen intelektuální gymnastika, takže žádné velké zklamání, když to vyvane do luftu. Aspoň budeme mít čisté svědomí.

Nicméně západní svět okolo nás, ke kterému se tak toužebně někteří z nás opakovaně lísáme, tedy ta zhoubná podoba euroatlantické podoby SEF, si v případě potřeby nebere rukavičky. Šance, na které po několik dekád stavělo Německo svůj dynamismus (kombinace levných energií z ruských uhlovodíků s možností preferenčního odbytu zboží Made in Germany na ruském i mnohem hladovějším a perspektivně výnosnějším čínském trhu, byla dominantními neocony U.S. provenience rázně – a pro ty méně chápavé i docela hlasitě výbuchem Nord streamu II. – nekompromisně zmařena.

A česká ekonomika, coby přívěsek hlavně té německé, na to jen tiše a bezmocně zírá, resp. se sklopenýma očima dusí své vlastní domácnosti i firmy prostřednictvím drážďanské energetické burzy nehoráznými cenami (panu Pačesovi se musí ježit na hlavě pa.... vlasy). A to je jen jeden poměrně známý případ. Bohužel podobné to je ve všech odvětvích, kde český stát fakticky ztratil možnost cokoliv reálně ovlivňovat (vodou počínaje a léky konče), ale už se zase opakuji.

K tomu jen velmi malá poznámka z důvodu trochu povzbudit optimisty:

J.Šulc má pravdu, že jsme v mnohem obtížnější situaci, než si většina lidí uvědomuje. Čeká nás doba turbulencí v oblasti finanční, ekonomické, politické, nedejbože vojenské. Německo jako lídr EU selhalo a stalo se maňáskem USA (upadající, ale nebezpečné supervelmoci s vetřelcem globální moci v těle). My jsme pod vlivem této cizí moci ještě více a už beztak poslušné Německo ještě kopeme prostřednictvím naší vlády pod kotníky, když chce uhrát alespoň něco.

Tak teď trochu toho optimismu: V komplexních eu-turbulencích se podle mě bude těžiště určité stability a východiska k řešení problémů postupně přesouvat do STŘEDO-unijního prostoru. Zde máme velkou šanci na rehabilitaci našeho postavení ve světě. Mj. zatímco atlantická část EU (včetně její odpadlé složky) patřila mezi globální expanzisty a dodnes nese následky v pojetí své politiky, tak středo-unijní prostor vždy oblast, ve které je dnes, EU před nájezdníky (z východu) chránil.

P. S. Patrně není nutno připomínat, že máme šanci posunout pěstování vize o kus dál a že k tomu může přispět každý svým komentářem, obsáhlejším pojednáním i vlastní alternativou vize.

(Pokračování)