Velmi rád uveřejňuji slovo do pranice při pěstování vize, se kterým přišel Jaroslav Štefec. Použil logickou úvahu a posunul problematiku vize do hodně (až drsně) praktické roviny. Doufám, že vyvolá odpovídající reakce:

Předpoklady vzniku vize – trochu LOGIKY

Jaroslav Štefec

Zareaguji na strukturu otázek k vytváření vize od Tibora Ganzera. Můj pohled je nutně hodně zkratkovitý, nejedná se o ucelený článek, ale o pouhé výseče z řetězce úvah o tomto problému. Dovolím si také upozornit na několik základních faktorů:

- Vize je výsledkem kolektivní práce ad hoc skupin odborníků.

- Vizi nelze realizovat bez reálného mocenského subjektu, který bude mít k tomuto účelu stanoveny konkrétní výkonné pravomoci.

- Tento subjekt musí být nepolitický a musí mít právní základ (musí být vytvořen zákonem).

- Pro 95 % obyvatel je vize, kterou se řídí stát, v němž žijí, stejně jako její vytváření, korigování a koordinace, natolik intelektuálně vzdálená, že nemá vůbec smysl je do této problematiky zasvěcovat.

Moje reakce:

Vize vývoje českého státu a vše, co souvisí s její realizací, logicky musí být vysoce nadčasová, s horizontem podstatně delším, než 10 let. Dovolím si zde proto vyslovit premisu, kterou považuji za klíčovou:

1. Premisa: Ze samotné podstaty vize nemohou být jejími tvůrci a nositeli ani politické strany (resp. jimi periodicky vytvářené a modifikované politické reprezentace), ani státní správa. Oba subjekty hrají sice v průběhu uvádění vize do života významné role, ale jsou to role podpůrné a realizační, nikoliv tvůrčí (návrhy strategií a politik, plynoucích z vize, definice dlouhodobých cílů a příslušných odvětvových rozvojových programů, strukturování konkrétních projektů, identifikace zdrojů pro jejich realizaci, ...). Ve struktuře otázek "SUBJEKT změn" jsou podle mého názoru tyto dva subjekty, "politická reprezentace" a "státní správa", odpovědí na otázku "Koho osloví vize". A především těchto dvou subjektů se také týká celý soubor otázek POLARITA, tj. dominantní rozpor. Z klíčové premisy (opět logicky) plyne:

Klíčová otázka č. 1: KDO je tím SUBJEKTEM změn? Odpověď je jednoduchá: NIKDO takový neexistuje.

 

Na základě této odpovědi si dovolím vyslovit další premisu, pořadové číslo 2:

2. Premisa:Česká republika nedisponuje subjektem, zajišťujícím vytváření, korigování a koordinaci realizace dlouhodobých vizí.

Z této premisy si dovolím implikovat jeden výrok a z něho plynoucí otázku:

Výrok 1:Protože subjekt, zajišťující vytváření, korigování a koordinaci realizace dlouhodobých vizí, je nutnou podmínkou zachování existence státu, pak Českou republiku nelze považovat v pravém slova smyslu za stát.

Klíčová otázka č. 2: Jestliže ČR nedisponuje subjektem, zajišťujícím vytváření, korigování a koordinaci realizace dlouhodobých vizí, na jakém základě jsou vytvářeny konkrétní strategie, politiky, dlouhodobé programy ("záměry vlád") a konkrétní projekty?

Na základě této otázky jsem zformuloval:

Výrok 2:Jestliže nelze identifikovat subjekt, zajišťující vytváření, korigování a koordinaci realizace dlouhodobých vizí v rámci státních struktur ČR, musí existovat zdrojová vize pro vytváření konkrétních strategií, politik, dlouhodobých programů ("záměrů vlád") a projektů, nalézající se mimo působnost státní struktury ČR.

Na základě tohoto výroku jsem zformuloval další, v pořadí třetí premisu:

3. Premisa:Politické reprezentace ČR zajišťují implementaci externí zdrojové vize ve formě konkrétních strategií, politik, dlouhodobých programů a projektů do prostředí ČR.

Z tohoto rozboru plyne závěrečný logický:

Výrok č. 3: Jestliže chceme vytvářet, korigovat a koordinovat realizaci dlouhodobých vizí, a zároveň požadujeme, aby byly výhodné pro stát ČR, musí nejprve vzniknout subjekt, který bude schopen tyto činnosti řídit a koordinovat.

Shrnutí

Politické reprezentace ČR přešly vládou Petra Fialy definitivně od ochrany zájmů obyvatel ČR k implementaci strategií, politik, dlouhodobých programů a konkrétních projektů, naplňujících vizi cizích mocností, především USA a vedení EU.

Tyto vize jsou vůči zájmů obyvatel ČR škodlivé, až nepřátelské. Programy, prosazované a přijaté českou vládou tomu plně odpovídají (ukončení nákupu plynu z RF, nákup amerických letadel F-35, "obranná smlouva" s USA, cena elektrické energie, odzbrojení české armády ve prospěch armády Ukrajiny, jednostranná podpora Ukrajiny v rusko-ukrajinském konfliktu atd.).

Korekce tohoto přístupu politiků státní správou je vyloučena díky její faktické nefunkčnosti a nekoordinovanosti, a také díky všudypřítomné korupci.

Hlavní závěr:

Jakákoliv vláda, která bude mít většinu ve Sněmovně a bude deklarovat záměr dát ČR jasnou a transparentní vizi a zajistit její realizaci, musí být připravena vytvořit příslušný státní subjekt, jeho pozici a pravomoci definovat zákonem.

Výběr jeho vedení nebude rozhodně legrace.

Poznámka: Jedná se o pouhé zárodečné jádro potenciálního analytického článku.