Vize, jakou potřebujeme/708

Odkaz na dvě přednášky s téměř revoluční výzvou Ing. Petra Blahynky ze Slušovic dodal další impuls k diskusi o vizi. Zejména myšlenka tzv. nepodmíněného příjmu. Připomínám stručnou charakteristiku obou přednášek s odkazem na obě:

Slušovický výstřel z Aurory (Blahynka podruhé)

Viz: https://radimvalencik.pise.cz/11240-slusovicky-vystrel-z-aurory-blahynka-podruhe.html

Na úvod uveřejňuji jednu z první reakcí, která vyšla od Radka Novotného:

Líbí se mi zejména důraz na úplně jiný systém řízení státu, odstranění všech zbytečných struktur, které pod rouškou  demokracie spíše škodí a znemožňují osobní zodpovědnost. Nefunkčnost státní správy je klíčový problém, který bychom měli  v rámci vize řešit.

Určitě skvělý základ pro naši diskuzi. Osobně mám problém s otázkami spojenými se zánikem peněz a nepodmíněným příjmem, i když jen po dobu existence peněz. Ale těším se na Vaše názory a diskuzi

To nejdůležitější v přednáškách P. Blahynky lze vyjádřit heslem: Místo hrozícího globálního resetu  prosadíme lokální. Zde je v rámci jednoho z bodů jeho prezentace vyjádřena podstata toho, o co jde:

 

Za sebe bych v úvodu diskuse iniciované oběma přednáškami dal následující náměty:

1. Pro lokální reset potřebujeme lokální spojence.

2. Těmito spojenci jsou ti, kteří (jako jeden z nejvýznamnějších atributů lokálního resetu) se s námi budou podílet na emancipaci středounijního prostoru (Slovensko, Maďarsko, Rakousko a další).

3. Protože v uvedených zemích již lokální reset více či méně začal, je nutné začít co nejdříve, už nyní, ještě před volbami do EU začít jednat s reprezentacemi těchto zemí.

4. Konkrétní forma: Např. vyslání reprezentace sdružení pro obnovu České republiky a emancipaci středounijního prostoru (v intencích návrhu na sestavení reprezentace ve druhé přednášce P. Blahynky).

5. Už dnes jsou do akce zapojeny osobnosti, jejichž – dejme tomu – šesti člennou delegaci někdo ze slovenské vlády ke konzultaci patrně přijme. Tj. nabízí se možnost obnovit autoritu naší země po nedávných zahraničních debaklech stávající vládní reprezentace lze již nyní.

Zítra se budu věnovat mnohem významnější otázce: Jak je to s nabídkou práce v období nástupu AI a masivní robotizace? Skutečně hrozí, že většina lidí bude "nepotřebných", nebo je důležitou součástí lokálního resetu strategická orientace na zvýšení potřebnosti každého člověka?

Podrobněji probereme v neděli v 18.00 na 42. online setkání k pěstování vize, viz, kam je zván každý:

https://radimvalencik.pise.cz/11242-42-verejne-online-setkani-k-pestovani-vize.html

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na podzim chodím každý rok do Posázaví. Nejoblíbenější trasa je z Prosečice na výhledy z lomů, tedy toho, který je ještě funkční, a to, nad kterým je Sekaná skála. Pak se vracím Vlčí roklí s nakupenými kamenty. Lomy v této části Hornopožáreckého polesí vytvářejí labyrint, který lze projít různým způsobem. Roste zde několik vzácných druhú pozdně kvetoucích rostlin a příroda je nádherně zbarvená. Většinou zde najdu i bohatý úlovek hub. Letos jsem s tím ani nepočítal, protože zde bylo velké sucho.

Hned nad nádražím, když jdete po červené značce, jsou první krásné balvany typické pro tuto část okolí Prahy. Pak jich postupně přibývá a ve Vlčí rokli jimi příroda přímo plýtvá.

Výhled nad živým lomem. Dole údolí Sázavy. Za ním přes kopce údolí Vltavy a Berounky, v dálce je vidět hřeben Brd. Okolí Prahy je prostě nádherné.

 

Tady se ještě nedávno těžilo.

 

Jeden z důvodů, proč jsem sem šel. Toto kytičku zde nacházím každý rok. Líbí se mně, i když je poznamenána suchem. Kromě toho jsou zde i zajímavé modifikace žuly.