Vize, jakou potřebujeme/710
Vize, jakou potřebujeme/710
Krátkodobá nedělní predikce
Vláda dělá jednu hloupost za druhou a místo toho, aby začala reagovat na svá selhání, transformuje svou neschopnost vnímat realitu v rostoucí aroganci. A ti, kteří ji svými pokyny řídí, toho zneužívají, aby dotlačili likvidaci naší státnosti i naší ekonomiky co nejdále. Vzniká tak dojem, že její konec se rychle blíží. Dokonce i tak skvělý analytik, jakým je Jan Schneider, sdílí tento názor, viz:
https://www.youtube.com/watch?v=FhdeDRBnDqM
Tak rychlé to však asi nebude. Hlavní důvod poměrně přesně vyjevil ve dnech listopadových oslav Petr Hampl, který ve svém článku rozlišil tři nesourodé vrstvy opozice. Dříve, než dojde k odstartování změn, bude ještě ta třetí, kterou nazývá "alternativisty", zneužita k diskreditaci odporu proti této vládě. Teprve až převládne sjednocování sil odporu na bázi komplexního a racionálního vidění pozitivní alternativy, vznikne situace, kdy se postavení současné vlády stane neudržitelným. Může k tomu dojít ještě do voleb formou pokusu prezentovat nastrčení úřednické vlády (vydávané za vládu "odborníků") jako alternativu, která by po určité obměně mohla ve vládnutí pokračovat i po volbách.
Nyní už přímo k Hamplovu článku:
Hamplův "hřebík na hlavičku" (kdo to kazí)
Petr Hampl ve dny připomínání "Sametovky" napsal článek pro Prvnizpravy.cz, ve kterém uhodil hřebík na hlavičku. Odpovídal na otázku týdne: "Jak je možné, že se drtivě převládající lidová nespokojenost nepromítá do volebních preferencí? Jak je možné, že miliony lidí zděšených a rozhněvaných jednáním vládní oligarchie, jsou připraveny znovu volit stejné strany?"
Potrefená husa bude asi kejhat. Uveřejňuji s komentářem, od svého textu odlišuji barvou:
O třech vrstvách opozičního myšlení
Petr Hampl
Někdy se setkávám s pokusem o vysvětlení, založeném na tom, že ti lidé jsou prostě hloupí, mají vymyté mozky apod. Jenže mentálním selháním lze vysvětlit jednání jednotlivců. Pokud se zdánlivě iracionálně chovají statisíce nebo miliony lidí, znamená to, že je v chodu nějaký mechanismus, kterému nerozumíme. Pokusím se v dnešní poznámce k takovému vysvětlení přispět. Bez nároku podat vysvětlení úplné. Prostě ukážu jeden z faktorů, který hraje významnou roli.
Opozice totiž sestává ze tří skupin, které jsou mentálně odlišné natolik, že je pro ně velmi těžké až nemožné spolupracovat jinak než na úrovni jednotlivých dočasných projektů. Viktor Orbán a Giorgia Meloni mohou společně hlasovat v nějakém evropském sporu, ale těžko si představit, že by spolupracovali ve stejné vládě nebo dokonce ve stejné straně.
První vrstvou opozice jsou ti, kdo odmítají některé konkrétní kroky prosazované vládnoucí oligarchií (volná migrace z muslimských zemí, povinná elektromobilita, transgender na základních školách apod.), zároveň jsou ale věrnými příznivci současného politicko-ekonomického uspořádání. Občas požadují i personální změny, ale jen toho typu, že by byl premiér Fiala nahrazen třeba ministrem Blažkem nebo hejtmanem Kubou. Celkově jsou podle nich věci nastaveny správně, jen je třeba odmítnout některé konkrétní politiky. Takové lidi najdeme v ODS, v KDU-ČSL nebo třeba v ANO. Mluví za ně média jako Echo24. Na evropské úrovni je takovou političkou italská premiérka Meloni.
Pak je tu opozice protisystémová. To jsou lidé, kteří se domnívají, že zmíněné šílené politiky (volná migrace, green deal atd.) jsou nutným důsledkem současného politicko-ekonomického uspořádání a že je tudíž důležité cílit na celkovou transformaci společnosti a na zlomení současných struktur moci. S tím souvisí i požadavky na poměrně radikální ekonomické reformy s cílem zkrotit banky a nadnárodní korporace. Je pro ně nepřijatelné i současná liberální podoba školství, médií, justice apod.
Nejvýraznějším představitelem tohoto směru je Viktor Orbán. V roce 2016 jím byl Donald Trump (než se nechal ochočit a smířil se kritikou jednotlivých osobností a kauz). V českém prostředí je najdete v ANO (kde se zdá, že jich přibývá), v KSČM a částečně v SPD. Nemají žádné médium, nicméně jejich pohled se občas prosazuje v Časopise Argument, případně na X.TV.
Kontakty obou opozičních skupin jsou velmi obtížné. Ti první pokládají ty druhé za extrémisty a zrádce atlantických struktur. Ti druzí pokládají ty první za povrchní až falešnou opozici, se kterou nemá cenu ztrácet čas.
Vše je ještě komplikovanější tím, že tu jsou naprosto rozdílné představy, jak by měla vypadat ta žádoucí systémová změna. Na jedné straně orbánovský model národní smíšené ekonomiky, na druhé straně by tím řešením mělo být, že stát zcela vyklidí pozice a předá veškerou moc nadnárodním korporacím (jak slyšíme od Svobodných nebo z okruhu Institutu Václava Klause).
A pak je tu ještě třetí vlna opozice, v českém prostředí označována jako "alternativa". Ta vychází z přesvědčení, že nestačí odmítnout jednotlivé ničivé projekty a že ani změna ekonomicko-politického modelu nestačí. Problémem je podle nich celá moderní civilizační vrstva, včetně vědy, racionality, matematiky a statistiky, víry v pokrok, zvyšování životní úrovně apod.
I když občas taky mluví o vědě (a najdeme mezi nimi i pár vědců), jejich porozumění tomu výrazu je naprosto odlišné od toho, jak se používal v posledních dvou staletích. Podle alternativy je věda jeden obrovský podvod, jehož jediným smyslem je ovládání lidí. Mělo by ji nahradit "probuzené vědomí" nebo něco na ten způsob.
Nejvýraznější spor mezi alternativou a jinými vrstvami opozice se vedl o očkování. Nicméně nejde o pár injekcí. V pozadí je spor o význam celé moderní medicíny, potažmo celé moderní vědy. Je to něco jednoznačně pozitivního nebo jen prodejní nástroj farmaceutických korporací? V posledních měsících vyniká výrazněji spor o roli Izraele, respektive Židů. Pokud totiž věřím, že celá moderní civilizace je zvrácená a nebezpečná, pak představují Židé horší problém než džihád.
Z toho všeho vychází logický spor mezi antisystémovou opozicí a alternativou. Antisystémová opozice považuje alternativce za docela obyčejné blázny, alternativci pokládají antisystémovou opozici za zbytečnou, případně zrádnou.
V tuto chvíli je v západním světě jen málo významných politiků hlásících se k alternativě. Vycházející hvězdou by snad mohl být americký prezidentský kandidát Robert F. Kennedy. V českém prostředí najdeme alternativce mezi příznivci SPD. Převažují mezi příznivci PRO a v přibližně desítce pidistran. Zato mají obrovské mediální zastoupení v celé plejádě alternativních projektů s celkem statisíci čtenářů a posluchačů.
A stejný problém. Těm v prvních dvou vlnách se ti lidé jeví jako nebezpeční blázni, kteří nevědí, o čem mluví. V očích těch třetích jsou ty předchozí vlny v lepším případě zbytečné a povrchní, jenže možná taky zrádné.
Aby to nebylo příliš jednoduché, zdá se, že vznikla určitá symbióza mezi vládnoucí oligarchií a tou nejradikálnější částí alternativy. Alternativa je sice neustále urážena, ale velká média o ní mluví (zatímco o antisystémové opozici se mlčí). Vlastně je významnou součástí vládní propagandy. Tohle chcete, aby vám vládlo? Tak to raději Fiala, Černochová a Lipavský.
Souvisí to s mainstreamovou tendencí zobrazovat opozici jako mnohem radikálnější, než je ve skutečnosti. Andreje Babiše jako protisystémového a protisystémové osobnosti jako alternativní.
Co z toho vyplývá? Že rozdrobení opozice není otázkou ambicí pár osobností. Tak tomu může být při hádkách uvnitř jedné strany. Ale že se nedaří spojit miliony lidí odmítající politiku Fialovy vlády, to je dáno spíše tím, že mezi různými skupinami jsou principiální rozdíly. I v takových případech je možné stavět aliance, ale vyžaduje to obrovský státnický um. Ten zatím chybí.
Celé v původní úpravě je zde:
K tomu ode mne:
Podle mne dobře napsáno, i když zejména někteří alternativci budou dštít oheň a síru. Ale oni to někteří z nich mají za úkol. Právě do jejich prostředí totiž nejvíce pronikly vlivové sítě, které slouží k uchování dosazených figurek reprezentace skryté moci, tj. současné globální moci. Myslím, že poměrně dobře jsou příslušné mechanismy popsány zde, v nejčtenějším díle pěstování vize, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html
P. Hampl se trochu mýlí jen v jedné věci. Totiž v tom, že apeluje na "obrovský státnický um". Ten nepomůže, pokud nebude mít oporu v trpělivém pěstování perspektivní, realistické a přitažlivé vize, pokud nevyroste z prostředí pěstování vize, případně pokud do tohoto prostředí nevstoupí. Ideová převaha, která překoná rozkladný a rozkolnický vliv vnášené netrpělivosti, negramotnosti, nesnášenlivosti musí být výrazná a musí být sdílená.
A k tomu trochu inspirující přírody:
Na podzim chodím každý rok do Posázaví. Nejoblíbenější trasa je z Prosečice na výhledy z lomů, tedy toho, který je ještě funkční, a to, nad kterým je Sekaná skála. Pak se vracím Vlčí roklí s nakupenými kamenty. Lomy v této části Hornopožáreckého polesí vytvářejí labyrint, který lze projít různým způsobem. Roste zde několik vzácných druhú pozdně kvetoucích rostlin a příroda je nádherně zbarvená. Většinou zde najdu i bohatý úlovek hub. Letos jsem s tím ani nepočítal, protože zde bylo velké sucho.
Balvanů přibývá.
Některé mají i osobitý půvab.
Pohled z výhledu na Sekané skále. Nádherně je vidět velkou část mnoho desítek dlouhého hřebene Brdy. Unikátní pohled.
Labyrint opuštěných lomů pod Sekanou skálou.
