Poziční investování – klíč k pochopení toho, o co jde a co dělat – II.

Kde ustrnul Karel Marx

Ať je ten či onen myslitel jakkoli geniální, vždy má určité meze, které již nedokáže překročit. To platí i pro Karla Marxe, který geniální byl. A hodně. Došel v pochopení toho, jak se vyvíjí společnost, hodně daleko. Ale i on měl své meze. V několika směrech. Týká se to i toho, že přímo "programově" a "učebnicově" přehlédnul fenomén pozičního investování. Na tom by ještě nebylo nic špatného, od toho jsou další, kteří navázali na jeho dílo, aby tento fenomén odhalili. Jenže tento zásadní fenomén přehlédli i oni. Uvízli v pasti floskule zvané "vykořisťování", jejíž obsah vycházející z Marxem kvalitně na svou dobu propracované teorie nadhodnoty, se postupně vypařil. Kdo nevěří, ať se zeptá kohokoli, kdo se hlásí k Marxovu teoretickému odkazu: "Co je to v současné době vykořisťování?" (A ať požaduje nikoli jen uvedení nesourodých příkladů, ale přesnou definici; ostatně může ji dát i čtenář tohoto příspěvku a ukázat, že se mýlím..., pokud se mu ovšem takovou definici podaří dát.)

Ten, kdo zná Marxovo dílo, mě určitě dá zapravdu v následujícím tvrzení: Marx nepředpokládal, že vývoj zemí, v nichž je kapitalismus jako společenský systém nejrozvinutější, dospěje k tak hlubokému ekonomickému a institucionálnímu ÚPADKU (o ideovém či mravním nemluvě), k jakému došlo.

A pozor: Není to tím, že kapitalismus nebyl včas nahrazen pokrokovějším společenským systémem. Je to v důsledku logiky vývoje samotného kapitalismu. Dokonce ani Leninova teorie "zahnívajícího" kapitalismu s takovým úpadkem, takovou degenerací, takovou morální a ideovou bídou nepočítala. – Co se to tedy stalo?

Moje odpověď:

Původní kapitalistický systém je založen na konkurenci rozšířeně se reprodukujících kapitálů v tržních podmínkách, kde hlavním trumfem těch, kteří vítězí, jsou inovace. Je to systém dynamický a bezohledný, současně však ekonomicky poměrně efektivní. K. Marx přepokládal, že vývoj tohoto systému si vynutí organizaci výroby založenou na zespolečenštění, mj. i proto, že volný čas přeměněný v rozvoj schopností člověka jako produktivní síly se stane dominantním výrobním faktorem.

Jenže po nastartování ekonomického rozvoje ve výše uvedeném směru vstoupilo do tohoto systému poziční investování, přeměna majetkové či příjmové výhody v pozici, ze které bylo možné diskriminovat druhé a získávat tím ještě větší majetkovou výhodu. Systém začal ztrácet efektivnost a začal zahnívat. Poziční investování spustilo další procesy, které zahnívání ještě více urychlují a dostávají vývoj civilizace do stavu osudového úskalí.

Pro názornost si můžeme nástup pozičního investování představit na příkladu popsaném v Neffových Sňatcích rozumu. Kapitalista Nedobyl (kterého skvěle zahrál komunista Vala) se snaží vítězit na trhu tak, že škudlí, jak se dá, nejen na svých produktech (domech) a dělnících, ale i na sobě. Následkem toho mu jeden z domů spadne, ale jeho konkurent Herzog se ho zastane. O něco později však právě Herzog, který již aktivně vstoupil do konkurence v oblasti pozičního investování (před podnikatelskou konkurencí dává přednost pěstování svého lobby na radnici), porazí v této konkurenci Nedobyla tím, že zařídí, aby radní odhlasovali přeměnu Bezovky z místa určeného k výstavbě (které patří Nedobylovi) na městský park, čímž Nedobylovi způsobí těžkou ekonomickou ztrátu.

Co Marx přehlédnul

V dílech 367-370 pěstování vize nazvaných Co Marx neznal a věděl, že nezná jsem vybral z jeho Kapitálu II (teorie oběhu) pasáže, ze kterých jednoznačně vyplývá, že Marx veškerou osobní spotřebu kapitalisty považoval za neproduktivní v tom smyslu, že nemá žádný vliv na jeho zisk. V jednom svém rukopisu Marx dokonce napsal: Pokud bychom považovali veškerou práci, kterou kapitalista platí, za produktivní, museli bychom za produktivní považovat i činnost toho zaměstnance, kterého si kapitalista najímá, aby mu tento za úhradu třel určitý delikátní úd na jeho těle. Marx se v tomto mýlil – veblenovská okázalá či demonstrativní spotřeba (včetně členství ve finančně obtížně dostupných klubech), oddělování se od většinové společnosti rezidenčním bydlením, růstem cen právních služeb tak, aby se v dostatečně kvalitě staly nedostupné většině obyvatelstva, ovládnutí medií selektivním financováním prostřednictvím reklam, podřízení akademické půdy selektivním sponzorováním, uzurpace inovací formou nepřekonatelné finanční bariéry při ochraně patentů apod. odstartovalo degeneraci systému, který se začal plně podřizovat strukturám založeným na pozičním investování a které v logice věci vyvolaly v život struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Marx jako teoretik neselhal. V jeho době se fenomén pozičního investování ještě neprojevil tak, aby se mohl stát předmětem teoretického poznání. Selhali ti, kteří měli pokračovat v jeho díle.

O čem bude řeč příště

Příště si řekneme něco víc o tom, jak budeme postupovat v dalším výkladu, a dáme definici nejdůležitějších pojmů. Později (až odprezentujeme nejdůležitější teoretické nástroje) si ukážeme širší kontext vývoje teorie reagující na odstartování a genezi kapitalismu, využijeme přitom významné myšlenky Ivo Budila.

(Pokračování)