Vize, jakou potřebujeme/876

Uveřejňuji na pokračování stručný výklad teoretických základů pozičního investování, přitom tak, aby diskriminující formypozičního investování získaly nejen v odborné oblasti, ale i ve veřejnosti a na úrovni kompetentních národních i nadnárodních orgánů stejný negativní status jako má otrokářství, kolonialismus, rasismus, dokonce i genocida (jedná se o případ ekonomické geocidy (ekonomické likvidace zemí)) a podobné patologické společenské jevy. Přesné definování základních pojmů a použití poměrně jednoduchého analytického aparátu doprovázím z důvodu větší srozumitelnosti toho, o co  jde, komentářem, který je určený širší veřejnosti. Základní text odlišuji od komentářů barvou:

Poziční investování: TEORETICKÉ ZÁKLADY – část II.

Základní tvrzení našeho přístupu

Velmi často, resp. v určité míře vždy, se hráči se chovají nikoli krátkozrace, tj. rozdělení výplat ze společné akce posuzují z hlediska toho, zda je pro ně přijatelné, či nikoli prizmatem toho, jak se bude vyvíjet jejich vztah do budoucna, tj. promítají svou představu budoucího vývoje do současných rozhodnutí.

K tomu:

- rozlišení krátkozraké a nikoli krátkozraké rovnováhy teorie podchytila, existuje několik prací na toto téma, nedošlo však k dostatečnému propojení s tou oblastí teorie her, která se zabývá rozdělením výnosů ze společné akce;

- lze sice pracovat s abstrakcí, která promítnutí představy budoucího vývoje a nikoli jen výplaty ze společné akce do aktuálního rozhodování nepromítá, ale tím se výrazně omezuje vypovídací schopnost modelů a v některých případech takováto abstrakce vede k tomu, že teorie se stává nepoužitelnou;

- korekci, která spočívá v promítnutí představy hráčů o budoucím vývoji, v němž rozdělení výplat hraje významnou roli, lze do stávajících modelů včlenit elegantním způsobem, a to jako doložitelné zobecnění či rozšíření stávajících modelů;

- rovněž tak lze uvažovat případ, kdy ne všechny body množiny dostupných výplat jsou přijatelné pro oba hráče, tj. kdy množina výplat přijatelných oběma hráči je podmnožinou dostupných výplat;

- tj. zahrnutí výše popsaného jevu do teorie je přesahem stávající teorie v pravém smyslu tohoto slova.

Význam předpokladu racionality

Některé přístupy, s nimiž se lze setkat při intepretaci empirických údajů v oblasti ultimátních her, které velmi  nerovnoměrné rozdělení výnosů vysvětlují omezenou racionalitou (ne-li jako určitou formu biasu), neodpovídají realitě.

(Příkladem ultimátní hry je hra, ve které experimentátor nabízí určitou částku dvěma hráčů – první hráč nabízí rozdělení, druhý hráč s tímto rozdělením souhlasí či nesouhlasí. V případě souhlasu druhého hráče se rozdělí podle návrhu prvního hráče, v případě nesouhlasu nedostane nikdo nic. Experimenty ukazují, že rozdělení typu "90:10" v neprospěch druhého hráče bývá zpravidla odmítnuto a že někteří hráči trvají na rovnostářské rozdělení. To je zdánlivě v rozporu s individuální racionalitou, protože i málo je lépe než nic.)

Pokud si hráč vidí dál než obrazně "na špičku nosu", nelze míru racionality považovat za nižší, než míru racionality interpretátora jeho rozhodování. V našem přístupu budeme důsledně vycházet z předpokladu racionality hráčů, a to nejen vy smyslu preferování alternativy s vyšší výplatou, ale i ve smyslu schopnosti rozpoznání této alternativy na základě dostupných informací.

K tomu se dostaneme ještě v jednom podstatném kontextu, kdy i případ odlišného vidění či hodnocení reality hráči nekoliduje s předpokladem racionality každého z nich.

K tomu:

To, že lidé promítají své představy budoucího vývoje do současného rozhodování je konstatování, se kterým patrně bude souhlasit každý. A to, že vidět dál než na špičku vlastního nosu, je projevem vyšší úrovně racionálního myšlení než v případě nedomýšlení toho, jak současné rozhodnutí ovlivní budoucnost, je také samozřejmé. Jenže jak tyto skutečnosti promítnou do teoretických nástrojů, které jsou k dispozici? – To už je mnohem složitější. A tak se i při výkladu poměrně jednoznačných výsledků experimentálního testování ultimátních her znovu a znovu objevuje názor, že nesouhlas jednoho hráče s tím, aby dostal výrazně méně než druhý hráč, i když tím ztrácí to, co by mohl získat, je projevem "iracionality" či tzv. biasu (ustálené chyby vyskytující se v uvažování). Tady jsme u samotného "jádra pudla". Potřebujeme nástroje, které by "zviditelnily" to, oč tu jde.

Přitom – a to také k pochopení úvodních tvrzení dlužno poznamenat – je důležité zůstat na pozici racionality hráčů. To má zásadní význam. Již proto, že teoreticky zdůvodněná doporučení vždy určitým způsobem na racionalitu hráčů apelují.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Haladova zahrádka na začátku Prokopáku. Otevřena poměrně nedáno. Málá, ale velmi krásná. Vstup volný, ale otevřeno jen v soboru a v neděli.

Tady začíná Prokopák.

Lýkovec vonný. V přírodě vzácný, tady se mu daří.

 

Jezírko s rybkami.

 

Pohled směrem ke vchodu.