Kritika intelektuální lenivosti tzv. marxistů/1

Za jeden z postojů, pohledů na svět či názorů některých osob i osobností, které se hlásí k levici, k odporu proti současné moci a k marxismu považuji ten, který souhrnně označuj intelektuální lenivosti tzv. marxistů. Pokud se s tímto fenoménem nevypořádáme, bude levice dále upadat a stále více sloužit jako přihlouplá zmanipulovaná děvka současné globální moci. Symptomem intelektuální lenivosti tzv. marxistů jsou názory typu:

- "Marx vyřešil vše, stačí se vrátit k jeho teorii vykořisťování."

- "Když odstraníme soukromé vlastnictví, vyřešíme všechny problémy."

- "Nepotřebujeme novou teorii a ani teorii jako takovou, lidé o ni nemají zájem a stejně by nic nepochopili."

- "Je potřeba čekat, až všichni padnou na hubu a pak se snad něco pohne."

Atd.

Mírnější formou je názor: "Putin dělá geopolitiku jako nejlepší šachista." – Ale už se z toho neodvodí, že my se také účastníme geopolitické hry, byť i jen na naší domácí půdě, a pokud chceme obstát, musíme také umět hrát hru kvalifikovaně, k tomu se připravovat a stále zdokonalovat ("každý z nás má jen neukončené celoživotní vzdělání",jak rád říkám).

Ten, komu je vnitřně blízký některý z těchto názorů, by se nad sebou měl zamyslet, pokud je toho ještě schopen. Z vlastní zkušenosti vím, že některé, kterých se to týká, toto moje tvrzení bude iritovat a místo toho, aby se zamysleli, budou mít chuť říci o mě něco nepěkného (a to ještě v tom lepším – pro mě – případě). Nicméně tvrdím, že stačí mít afinitu k jednomu z výše uvedených tvrzení a člověk se dostává mimo realitu, do zajetí názorové pozice, ze které napáchá více škody, než přinese užitku. Bude žabou na prameni obtížně se rodícího hnutí odporu a následné nápravy (doporučuji tento název pro všechny, kteří jsou znepokojeni či více než znepokojeni současným stavem a chtějí se bránit i něco změnit, jde jak o odpor, tak i o nápravu). Pramenem, ze kterého tryskají síly schopné provést změnu k lepšímu, je totiž kvalifikované pochopení toho, o co jde.

Ještě před tím, než se dostanu k tomu nejdůležitějšímu, doporučuji, pokud možno v pohodové atmosféře, se podívat na záznam debaty Petr Sak – Mojmír Hampl – Josef Skála k výsledkům voleb do europarlamentu, viz:

https://www.youtube.com/watch?v=roYZ46wMD7k

Celé je dobré, ale z hlediska toho, o čem píšu, je důležité zejména první, pečlivě připravené vystoupení Petra Saka, které je věnováno majetkové divergenci v naší zemi, tomu, jak k ní došlo, a hlavně – jaké má tato majetková divergence zpětné důsledky na společenské pozice a na další vývoj.

Tomu jsem od času záznamu 1:27 věnoval v diskusi několik improvizovaných poznámek, které mohou napomoci k lepšímu pochopení toho, o čem píšu.

Pro úplnost zdrojů dodám, že Petr Sak se odvolává mj. na vynikající analýzu z pera Jaroslava Šulce, viz: https://www.parlamentnilisty.cz/arena/rozhovory/Temny-odhad-Rok-2024-Soubeh-peti-krizi-Predcasne-volby-v-CR-748301

Nyní k tomu hlavnímu a k tomu, proč nevystačíme s Marxem, ale můžeme (měli bychom, protože taková je logika rozvoje lidského poznání) se o Marxe opřít (uvedu pro přehlednost v bodech):

1. Karel Marx na svou dobu velmi dobře popsal, jak dochází k vykořisťování na bázi rozdělení společnosti (v dané době) na kapitalisty (vlastníky kapitálu) a proletáře (ty, kteří vlastní jen svoji pracovní sílu). Mechanismus vlivu vlastnictví kapitálu na "rozdělení přebytku nad náklady" popsal formou teorie nadhodnoty (nechci provokovat ty, kteří dle mé klasifikace spadají mezi "intelektuálně lenivé marxisty", ale kdo z nich zná, s čím v této oblasti K. Marx přišel, tj. jak proces vykořisťování vyjádřený formou teorie nadhodnoty probíhá?).

2. Ukázalo se, že jeho teorie nadhodnoty na jedné straně podstatu řady jevů poměrně přesně vystihla, ale že má i určité problémy a omezení, ostatně jako každá teorie. Platí jen za určitých podmínek a je odrazovým můstkem ke svému vlastnímu rozvoji. Nejdůležitější je vždy správně rozpoznat, který z možných přesahů stávající teorie je ten klíčový (je klíčem na posunutí teorie na vyšší stupeň obecnosti, resp. do vyššího levelu). (Požadovat neměnnost teorie = zabít ji.)

3. Nyní se dostávám k tomu nejpodstatnějšímu. Marx viděl získávání nadhodnoty (rozdílu mezi hodnotou práce a hodnotou pracovní síly) jako jedinou formu získávání "přebytku nad náklady". Z dnešního hlediska lze říci, že vylíčil kapitalismus v příliš růžových barvách. Nepočítal s jeho úpadkovou, degenerativní fází. Ta v jeho době byla teprve v zárodečném stavu. V zárodečném stavu byla dokonce ještě v době přechodu od kapitalismu volné soutěže do jeho imperiální fáze.

4. Teprve v závěru minulého století a následně v tomto století poziční investování – využití majetková převahy nikoli k rozšířené reprodukci kapitálu, ale k vytvoření systému společenských pozic, ze kterých lze diskriminovat nemajetné či méně majetné – ovládlo celou společnost a nasměrovalo její vývoj do slepé uličky rozšiřování a eskalace konfliktů, zaplavení společnosti vlnou iracionality. Ideově nepřipravená, iluzí o tzv. "sociálním státu" zpohodlnělá levice se stala jednou z prvních obětí této vlny iracionalismu a sehrává smutnou roli poskoka v podpoře nejperverznějších forem pozičního investování a zejména pak při jeho kamuflování coby propagátor přihlouplých "progresivistických" idejí.

(Pokračování)