Ars disputandi - Umění diskutovat (k vizi)/3

Na svém blogu jsem připravil prvních 19 částí série v rámci seriálu k pěstování vize, které jsou věnovány analýzy přínosů časopisu !Argument (tj. co z něj a jak lze využít). První díl byl uveřejněn v 933. pokračování seriálu k vizi, dnes jsem uveřejnil 16. díl. Už delší dobu nazrával čas, abych se pokusil o určité shrnutí získaných poznatků. Tak se o to v reakci na aktuální dění pokusím.

V dnešním pokračování připomenu názor člověka, se kterým jsem se měl možnost několikrát se setkat. Dvakrát na naší univerzitě, kam přišel na náš teoretický seminář, několikrát náhodně. Vždy jsem toho využil, protože to byl moudrý člověk s nadhledem – Jan Sokol.

V době, kdy jsem dopsal první díl seriálu, někdo ve skupině Filozofický klub 2008 připomněl interpretaci některých jeho myšlenek z pera Romana Novotného v článku Jan Sokol: Říkat, že každý má svou pravdu, je nebezpečné. Ten sice vyšel před delší dobou, konkrétně14. dubna 2017, ale z hlediska umění diskutovat je víc než aktuální. Zde je (odlišuji jej od svého textu barvou):

V současnosti se zdá, že pravda ztrácí na své někdejší autoritě. Často se mluví o post-pravdě a alternativních faktech, kterým lidé začali důvěřovat, a mohou kvůli tomu jít snadno na ruku populistům a demagogům. O pravdě, pravdivosti a lži jsme se bavili s filosofem Janem Sokolem, který nedávno přednášel na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity.

Člověk i lidská společnost na pravdě podle Sokola závisejí, bez pravdy by řeč ztratila smysl a lidé by si navzájem nemohli důvěřovat. "Pravda rozhodně nesouvisí s netolerancí a násilím; ty jsou naopak důsledkem lží," upozorňuje. "Pravda je řečový fenomén. Když řeknu, že prší, říkám totéž, jako kdybych řekl: Je pravda, že prší. Když se ptám na cestu, samozřejmě předpokládám, že dostanu pravdivou odpověď – jinak by to nemělo smysl."

Podle profesora Sokola bychom měli rozlišovat mezi pravdou a pravdivostí, pravdou a pravdivou výpovědí, které v běžné řeči zaměňujeme.

"Pravdivých vět jsou miliony, kdežto o pravdě se skutečně dá říct, že je jen jedna, že je všem společná a že nikomu nepatří. Nemohu "mít pravdu", protože ta nám všem vládne a chce, abychom se jí řídili. Pravda je to, co je všem pravdivým větám společné, co dovoluje rozlišit mezi pravdivým a nepravdivým. Pravdivost záleží na okolnostech a pravdivé jsou ty věty, na něž se můžeme spolehnout," vysvětluje Jan Sokol.

Postmoderní kritika pravdy podle Sokola pravdu zrelativizovala, a protože ji ztotožňuje s jednotlivými názory a tvrzeními, může jí podsouvat různá zneužití, která ústí ve fanatismus a násilí, jež způsobují lidé, kteří si namlouvají, že "mají pravdu". Často dnes slýcháme, že "každý má svoji pravdu", to je ale podle Sokola nebezpečné.

"Kdyby tomu tak bylo, neměli bychom o čem mluvit. Proč bych měl poslouchat nějakou tvoji pravdu, když mám tu svoji? Kdyby nebylo pravdy, museli bychom místo přesvědčování a řeči chtít ty druhé donutit. Kdybychom přestali rozlišovat mezi pravdivým a nepravdivým, otevřeli bychom cestu všem demagogům, kterým to samozřejmě vyhovuje,"varuje Sokol.

"I kdybych sebevíc křičel, že dva a dva je pět, i kdybych všechny donutil, aby na to přísahali, přece se to pravdou nestane," vysvětluje profesor filosofie. "To, čemu se říká post-pravda, je důsledek nepřesného myšlení a možná i určité demagogie, která se nás snaží přesvědčit, že se nemůžeme na nic spolehnout, že nic neplatí, že žádná řeč nic neznamená."

Mnozí lidé dnes žijí v nejistotě, v deziluzi třeba z tradiční politiky, a často hledají oporou jinde. Pak snadno podlehnou různým takzvaným post-pravdám a alternativním faktům.

A co tedy podle Sokola může dělat ten, komu na pravdě a pravdivosti záleží?

"Když chcete někomu nebo něčemu pomoci, musíte si nejprve uvědomit, co se děje a o co jde," shrnuje profesor Sokol a dodává, že bychom měli asi začít právě od rozlišení mezi pravdou a pravdivostí, a také mezi omylem a účelovou lží. Lež totiž není pouhá nepravda, ale nepravda, která to o sobě ví a musí to zastírat.

"Lež je úspěšná jen tehdy, když ji někdo považuje za pravdu. Když obelhávaného nepřesvědčíte, že to, co říkáte je pravdivé, tak jste se namáhal zbytečně," uzavírá profesor Sokol, proč je potřeba být před lží více ve střehu.

K tomu:

Jak aktuální! Zvlášť v době, kdy relativizace přerostla ve vybublávání tzv. "narativů" z hnijících bažin manipulace a vyvolávání animozit.

K tomu, co říká Jan Sokol, snad jen malý dodatek. Některé "pravdy" se zdají být "na první pohled samozřejmé". Na tu "samozřejmost" je nutné vždy dávat dobrý pozor a přijímat ji s ostražitostí. Pravda může existovat jen v rámci rozvíjejícího se systému poznání, který se opírá o vědu, vyvíjí v interakci s praxí a je touto praxí ověřován. K tomu dlužno dodat, že tento systém může žít jen v hlavách mnoha lidí schopných mezi sebou komunikovat ("pravda" napsaná na papíře je jen prostředek komunikace a mimo komunikaci je mrtvá). Z toho mj. vyplývá, že na každém člověku závisí to, zda (kdy, s jakými "náklady", resp. oběťmi) pravda zvítězí (bude vítězit, ovlivní reálné dění). Každý – ať si to uvědomuje či nikoli, ať si to připustí či nepřipustí, ať chce či nechce – je aktivním účastníkem žití, přežívání, umírání či vymírání pravdy.

(Pokračování)