Vize, jakou potřebujeme/959

Ars disputandi - Umění diskutovat (k vizi)/8

V dnešním pokračování něco málo o Karlu Marxovi. Reaguji na otázku, zda si myslím, že by všichni měli znát jeho dílo. K tomu nejdříve stručná odpověď:

1. Každý by měl vědět, co je to přírodně historické pojetí vývoje společnosti.

2. Také by si z Marxe měl každý vzít to, že zahrnuje do systému poznání i identifikování toho, komu je toto poznání určeno a jak toto poznání přispívá k jeho roli, tj. jinými slovy – cesta od teorie do praxe není oblast mimo systém poznání, ale jeho součástí.

3. Pak je tu ještě několik drobností z jeho díla, na které se zapomíná:

- Pojetí volného času jako času pro plný rozvoj schopností člověka, které působí na ekonomiku jako nejvýznamnější produktivní síla.

- Pojetí společenského ideálu jako společnosti, ve které je svobodný rozvoj každého jedince podmínkou rozvoje všech.

- A taková pikantnůstka – dvojí pohled na zásadní proměnu společnosti: "slupka puká, vyvlastňovatelé jsou vyvlastněni" (Kapitál I) a na straně druhé – nejdříve posiluje svou roli v ekonomice nový dominantní sektor a následně se tomu přizpůsobuje politická nadstavba.

- A také je dobré vědět, co Marx neznal a nemohl znát (např. to, že tím novým sektorem budou služby umožňující produktivní využití volného času). Zejména se to týká hloubky rozkladu kapitalistické společnosti a jejího úpadku (něco tak strašného, co se nyní děje, Marx opravdu nepředpokládal).

4. Pokud po někom chci, aby Marxe prostudoval poctivě, tak jsou to "marxisté", kteří se na něj rádi odvolávají a o jeho díle zpravidla vědí "úplný prd". Mluví o vykořisťování, třídním boji, znárodnění a vůbec netuší, že papouškují ideové paskvily, které vytvořili slouhové někdejších papalášů, aby se z Marxova učení ideové podpory hnutí zdola stala ideová opora mocipánů tam nahoře.

Ale k věci. V roce 2015 byla bestsellerem kniha Paula Mason Postkapitalismus (MASON, Paul. PostCapitalism: A Guide to Our Future. Allen Lane, 2015). Jako ukázku uvedu jednu z nejlepších pasáží:

"Na Marxe je v Německu vydán zatykač a v Londýně tvrdě pracuje, zapisuje si poznámky a myšlenkové experimenty. Když si nakonec prostudovali, co Marx té noci psal, levicoví intelektuálové z šedesátých let dvacátého století přiznali, že to "zpochybňuje všechny dosavadní vážné interpretace Marxe". Jmenuje se to "Fragment o strojích". - V tomto "Fragmentu" si Marx představuje ekonomiku, v niž je hlavní rolí strojů vyrábět a hlavní rolí lidí je na ně dohlížet. Bylo mu jasné, že v takové ekonomice by hlavní produktivní síla byly informace. Výrobní síla takových strojů, jako je automatický tkalcovský stroj, telegraf a parní lokomotiva nezávisela na množství fyzické práce, jíž je zapotřebí k jejich výrobě, ale na stavu společenských znalostí. Organizace a znalosti, jinými slovy, jsou důležitějším faktorem výrobní síly než výroba strojů a jejich řízení. - Vzhledem k tomu, co se z marxismu stalo - teorie vykořisťování založená na krádeži pracovního času - je to revoluční výrok. Ukazuje, že jakmile se znalosti stanou samostatnou výrobní silou, která překoná práci potřebnou k výrobě stroje, velkou otázkou přestane být otázka "mzdy kontra zisky", ale kdo ovládá to, co Marx nazval "silou vědomostí". - V ekonomice, kde stroje dělají většinu práce, musí být podstata znalostí, uzavřených do strojů, být "společensky vlastněná". Ve svém konečném nočním myšlenkovém experimentu si Marx představoval konečný bod této trajektorie - vytvoření "ideálního stroje", který trvá navždycky a nestojí nic. Stroj, který by se dal sestrojit zadarmo, by výrobnímu procesu nepřidal žádnou hodnotu a rychle by, během několika účetních období, omezil cenu, profit i pracovní náklady všeho, čeho by se ten stroj dotkl. - Jakmile si uvědomíte, že informace jsou hmotné a že software je stroj a že cena úložného prostoru, šířky pásma a zpracování informací klesá exponenciální rychlostí, začne být jasná hodnota Marxova uvažování. Jsme obklopeni stroji, které nestojí nic, a mohly by, kdybychom chtěli, trvat navždycky. - V těchto úvahách, které vyšly tiskem až v polovině dvacátého století, si Marx představoval, že budou informace ukládány a sdíleny v něčem, co se bude jmenovat "všeobecný intelekt" - bude to mozek všech lidí na Zemi propojený sociálními znalostmi, kdy mají všichni lidé prospěch z každého upgradu. Krátce řečeno, představoval si něco velmi podobného informační ekonomice, v níž dnes žijeme. A, jak napsal, existence této informační ekonomiky "vyhodí kapitalismus vysoko do povětří".(Mason 2015)

Zajímavé, ale hodně povrchní vidění Marxe. Ten viděl mnohem dál. Uvedu pasáž, která se týká jeho pojetí "všeobecné práce", které jsem zmínil a které bezprostředně souvisí s rolí produktivních služeb:

"V potu tváře pracovati budeš! — tak znělo Jehovovo prokletí, kterým stihl Adama. A tak A. Smith chápe práci jako prokletí. "Klid" vystupuje u něho jako adekvátní stav, totožný se "svobodou" a "štěstím". Zdá se, že A. Smith je dalek poznání, že individuum má "za normálního stavu svého zdraví, síly, výkonnosti, obratnosti, zručnosti" i potřebu normálního dílu práce a překonání klidu. Sama míra práce se tu samozřejmě jeví jako daná zvnějška totiž cílem, jehož má být dosaženo a překážkami, které musí být prací překonány, aby se ho dosáhlo. Stejně tak nemá A. Smith ani tušení o tom, že právě toto překonávání překážek samo o sobě je uskutečňováním svobody — a že dále vnější cíle ztrácejí zdání pouze vnější přírodní nutnosti a stávají se cíli, které si individuum teprve samo klade — tedy jsou kladeny jako sebeuskutečnění, zpředmětnění subjektu, a proto jako reálná svoboda, jejímž projevem je právě práce. Smith má samozřejmě pravdu v tom, že v historických formách práce, jako práce otrocká, nevolnická a námezdní, se práce vždy jeví jako něco odporného, jako práce vnucená zvnějška, a že se naproti ní pracovní nečinnost jeví jako "svoboda a štěstí". Dá se mluvit o dvou aspektech: o této protikladné práci — a, což s tím souvisí, o práci, která si ještě nevytvořila subjektivní a objektivní podmínky (nebo také, ve srovnání s pastýřským atd. stavem, která je ztratila) proto, aby se práce stala přitažlivou, aby byla sebeuskutečněním individua, což vůbec ne znamená, že by byla pouhým povyražením, pouhou zábavou, jak to opravdu s naivností hodnou grizetky chápe Fourier. Skutečně svobodná práce, jako např. činnost hudebního skladatele, je současně zatraceně vážná záležitost nejintenzívnější vypětí. Práce v materiální výrobě může nabýt této povahy jen tím, že 1. je dán její společenský charakter, 2. že je to práce vědeckého charakteru a současně všeobecná práce, že to není úsilí člověka jako určitým způsobem vycvičené přírodní síly, nýbrž jako subjektu, který se ve výrobním procesu nejeví v čistě přírodní, přirozeně vzniklé formě, nýbrž jako činnost řídící všechny přírodní síly.

(Marx, Rukopisy "Grundrisse", vyd. z r. 1974, s. 106-107)

Tak si nad tím zapřemýšlejte.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Bečov. Všichni už tam byli, já poprvé. Moc pěkné místo a objevil jsem zde i dobře vedenou botanickou zahradu.

Pohled na zámek z jedné strany...

...a z druhé strany.

 

Pozůstatek gotického původu.

 

S překrásnou skalkou se skalničkami.