Vize, jakou potřebujeme/978

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/23

(Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize.)

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.

60. článek:Rudá Sahra – naděje či pohroma německé levice? 21.2.2024 Jiří Málek

Celé zde:https://casopisargument.cz/55710

Informačně i koncepčně velmi hodnotný článek, který je i velmi dobrou reflexí stavu levice nejen v Německu, ale i nás. Vybírám to nejdůležitější, návazně se pokusím o interpretaci, která základní polaritě umožní lépe porozumět:

BSW(nová strana S. Wagenknechtové – pozn. RV) nijak (přinejmenším veřejně) netenduje k "socialismu". Četl jsem někde kritiku "zevnitř", že tato socialistická koncepce není nikde programově ani zmíněna. - V lednu se objevil text, který se pokoušel formulovat, jak by měla vypadat "ideologická" orientace Die Linke... jde o programové potvrzení Die Linke jako strany liberálně levicového zaměření s deklaratorním "odstřihnutí se" od socialistických a komunistických kořenů..., mimo jiné píše: "... odchod Wagenknechtové nyní nabízí příležitost dokončit to, co se již stalo většinovým postojem a základem demokraticko-socialistického programu levice... nastal čas rozloučit se s posledními zbytky přidruženého světového názoru..." Na novou "programovou redefinici" Die Linke reagoval marxistický filosof, člen Die Linke, dlouhodobě působící v nadaci Rosy Luxemburgové, prof. Michael Brie s principiální kritikou, která poukazovala na snahu projektu "obnovené" Die Linke dát ideologický základ levicového liberalismu: "...jasně (se) ukazuje, které ideologické tendence přispěly k rozdělení levice. Dvě pozice oddělily to, co patří dohromady v každé levicové straně, která chce být něčím víc než sektou: být zároveň blízká lidem a přesvědčivě levicová. Kdo chce jedno bez druhého, nerozumí levicové politice. Po rozdělení buď obě politické strany půjdou ke dnu samostatně, nebo se jedné z nich podaří obě nově spojit a stát se rozhodně socialistickou a důsledně třídně orientovanou lidovou stranou." A rámuje svůj názor již samotným titulkem: "Budoucnost levice: levicově liberální, nebo rozhodně socialistická?" - Myslím, že spíše než BSW, ta je na vítězné vlně, čeká Die Linke velmi důležitá vnitřní diskuse, jaká by to do budoucna měla být strana, co zůstane z její levicové minulosti (i z toho socialismu a "komunismu") a co tam bude přidáno z "modernosti" a hlavně, co na to řeknou voliči. - Propad německé levice bude znamenat další marginalizaci české levice. Levice bez levicových vizí, na jedné straně přivinutím se k převládajícímu liberalismu a obhajobě "západního kapitalismu" nebo naopak v jediném záchytném dubisku národních, chcete-li nacionálních zájmů a jistot bez ohledu na třídní zájmy a pozice, je jen "obchodní značka", na kterou lákají ti, kteří ví, co chtějí, ale nevidí nejmenší důvod, proč to říkat občanům... Je velkou a kruciální otázkou pro levici v Evropě, zda i ona pojede svůj business as usual. To by nesignalizovalo žádné světlé zítřky po levicovou budoucnost.

K tomu ode mne:

Nejdříve je důležité vymezit, v čem spočívá polarita levice (či pohrobků levice):

- BSW (strana S. Wagenknechtové) se hlásí k národním zájmům, radiální obraně sociálních práv německých občanů, kritice současného vývoje v EU a proti podpoře Ukrajiny. Nevyjadřuje se ke svým ideovým ani teoretickým kořenům a překrývá to určitým pragmatismem.

- Die Linke směřuje k plnému splynutí se stávajícím establišmentem, což naráží na vnitřní pnutí uvnitř ní. Její současné vedení by rádo těžilo z deklarovaného rozchodu s celou tradicí levice, jejíž základy položil Marx. Přehlíží narůstající excesy v EU, je ochotna hájit specifické zájmy různých skupin, nejméně však lidí práce. Podporuje německou účast na prohlubování konfliktu na Ukrajině.

Další diskuse se nepochybně povede nejen mezi těmito stranami, ale hlavně uvnitř nich.

Nyní k tomu, co považuji za naprosto zásadní a kde začala chyba. Podrobně jsem to popsal zde: To nejdůležitější o LENINOVI - část 6., celé ke stažení viz:

Podstata a prvotní příčina odklonu od pochopení toho, o co jde a co dělat, je v chybném převzetí základního Marxova konceptu historické změny, viz bod 3 uveřejněný ve 3. části této série, zde:https://radimvalencik.pise.cz/11763-to-nejdulezitejsi-o-leninovi-cast-3.html . Doporučuji přečíst obě citace z Marxe, které jsou zde (bod 3 části 3.) uvedeny, protože ignorování základního Marxova názoru a nekritický příklon k druhému vyjádření jeho představy o podstatě a průběhu historické změny uvolnilo lavinu dalších nepřesností, z nichž vyrostl zavádějící pohled na vývoj společnosti, který doposud zatěžuje myšlení velkého množství (snad dokonce i většiny) těch, kteří volají po změně. K tomu:

1. Zdánlivě jen primární "malá nepřesnost", kdy se pojem "revoluce" ztotožnil s pojmem "revoluční povstání", vedla k odklonu, který byl zesílen diskusí (reprezentovanou polaritou Lenin-Kautský a který se později promítl do polarity a rozštěpení celé evropské sociální demokracie). Ve sporu šlo o to, zda se orientovat na mimoparlamentní (násilné) převzetí moci, či na získání parlamentní většiny k provedení (na jedné straně násilných, jednorázových, či na straně druhé postupných, parlamentní většinou podpořených) změn vedoucích k vytvoření systému funkčního společenského vlastnictví, resp. k reálnému zespolečenštění výrobních prostředků.

Přitom celý tento spor, obě strany tohoto sporu byly (a jsou – tento spor v téměř nezměněné podobě trvá dosud) "mimo mísu".

2. Marx chápal přechod k nové společnosti obdobným způsobem jako všechny předcházející historické převraty. Připomínám ze třetí části, že v Předmluvě ke kritice politické ekonomie (1859) Marx říká: "Na jistém stupni svého vývoje se materiální výrobní síly společnosti dostávají do rozporu s existujícími výrobními vztahy, nebo — co je jen právní výraz toho — s vlastnickými vztahy, v jejichž rámci se dosud pohybovaly. Z vývojových forem výrobních sil se tyto vztahy proměňují v jejich pouta. Nastává pak epocha sociální revoluce. Se změnou hospodářské základny převrací se pomaleji nebe rychleji celá ohromná nadstavba." (Celé viz https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1859/Ke_kritice/predmluva.htm ). (Za přečtení stojí širší, asi třístránkový, kontext.) – Jinými slovy, cesta k nové společnosti bude spíše obdobná průmyslové revoluci. Dlužno dodat, že se samotný Marx pohyboval mezi dvěma alternativami – chápáním socialistické revoluce jako obdoby "kapitalistické" (tj. průmyslové) revoluce na straně jedné a na druhé straně pojetím této revoluce jako zásadně odlišné, jako revoluce, při které musí dělnická třída nejprve dobýt politickou moc a teprve pak může realizovat změny, které vedou k reálnému zespolečenštění. Jedná se o nejkritičtější moment vývoje myšlení celé levice, proto mu budu věnovat větší pozornost formou tří dílčích poznámek.

- Karel Kautský byl zastánce získání politické moci parlamentní cestou, proto z Marxe (jehož dílo spravoval, měl k dispozici řadu rukopisů) vybíral jen to, co se mu hodilo. Lenin doložil, že interpretoval příslušné pasáže jednostranně a že některé důležité Marxovy myšlenky nezveřejnil, což výrazně posílilo Leninovu pozici v zásadních debatách. Tím se ovšem celá diskuse posunula mimo podstatu toho, o co šlo. ("Maličkost" s nedozírnými nepříznivými důsledky pro vývoj ideového zázemí levice, která se tímto dostala do pasti, ze které se nevymanila dodnes.) – Diskutovalo se o jiné alternativě, než o té, o které se diskutovat mělo.

- Marx byl krůček od pochopení toho, jaké "materiální výrobní síly" budou základem nové společnosti. Konkrétní představa o nich (jakožto novém dominantním sektoru, který se oproti průmyslu prosadí obdobným způsobem, jakým se prosadil průmysl oproti zemědělství) mu chyběla. Právě to vedlo k tomu, že se často přikláněl k představě, která chápala nastávající proměnu společnosti jako zcela odlišnou svým průběhem od průmyslové revoluce. Ten krůček, který mu chyběl, spočíval v tom, že velmi dobře totiž pochopil roli růstu volného času v ekonomice, ale nedokázal z toho vyvodit představu o podobě nové ekonomiky a jejího dominantního sektoru: "[Skutečná ekonomie — úspornost — záleží v úspoře pracovní doby; (minimum — a redukce na minimum — výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž: tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času — jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie."(Marx, K. 1974, Rukopisy "Grundrisse" II, Svoboda, s. 157; v širším kontextu online zde: https://valencik.cz/marathon/15/Mar15z.htm ) Marx si neuvědomil, že tímto novým dominantním sektorem je sektor, který přemění volný čas v nejproduktivnější ekonomickou sílu, současně s tím přemění práci ve "všeobecnou práci". – To je to, oč tu běží. Je největší čas napravit to, co "malá" teoretická odchylka způsobila. Dějiny jsou zlomyslné.

- Zejména pro vnitrostranické diskuse je možné opřít se o ideový odkaz Rosy Luxemburgové, zejména v Německu.

Úplně na závěr: Bez velmi intenzivního rozvoje teoretických základů rozvoje teoretických základů hnutí obrany a nápravy se nikam nepohneme.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Na konferenci v Budapešti. Matematické metody v ekonomii. Přijali nám příspěvek. Velká čast. Tisíc účastníků, dva nobelisté a ještě jeden online. Už jsem delší dobu v Budapešti nebyl, ale stále nádherná a lepší se. Převážně však velká dřina - zachytit vše přínosné a komunikovat s těmi, se kterými lze navázat spolupráci.

Na břehu Dunaje, kousek od centra, kde jsem si udělal malou procházku.

Marná bobří snaha. Hryzali, hryzalo a nepřehryzali. Topol, tak metr a půl široký. Asi pokus o světový bobří rekord. Neúspěšný.

 

Občas něco pěkného.

Ale ke koupeli to neláká.