Vize, jakou potřebujeme/985

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/28

(Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize.)

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.

67. článek:Nepochopený Manifest 3.4.2024 Vítek Prokop

Celé zde: https://casopisargument.cz/56529

Tento příspěvek Vítka Prokopa považuji za velmi významný, mj. i proto, že nebojácně vstupuje do aktuálních polemik. V řadě podstatných momentů však ještě "nedozrál" k dostatečnému pochopení současné doby. Na nejdůležitější momenty upozorním formou poznámek, které přesáhnout rozsah jednoho dílu seriálu. Ještě před tím upozorňuji na to, že reaguji jen na myšlenky V. Prokopa, nikoli na obsahu Hauserova Manifestu. Takže v bodech:

1. Budu postupovat v souladu s řazením problému v textu Prokopova článku s jedinou výjimkou, kterou dávám do tohoto bodu. Jedná se totiž o zásadní problém, resp. dva související zásadní problémy, kterou odliším číslováním druhé úrovně. Cituji z textu:

"...nikdo z nás nemá křišťálovou kouli a nevidí do budoucnosti. Úspěch či neúspěch strategie načrtnuté v Manifestu může být prokázán jen a pouze skrz praktickou politickou činnost. A zde má levice obrovské mezery – když při různých příležitostech osobně mluvím s běžnými občany, tak mi řada z nich říká, že nechápou dělení pravice-levice, že jim vždy přišlo zmatečné. Nabízí se jednoduchá otázka: Co dělali naši levicoví intelektuálové? Neměli by to být oni, kdo by měli jako první vysvětlovat, co to je levicovost? Zahájení uvědomovacího procesu mezi pracujícími, který je nutný pro vytvoření socialistického hnutí, bude tak vyžadovat, aby naši levicoví intelektuálové konečně vystoupili ze svých akademických ghett."

1.1. Plně souhlasím s tím, že je nutné znát, vědět, chápat podstatu rozdělení na pravici a levici a že to má pro uvědomovací proces zásadní význam. Ale pozor! Nikde v obsáhlém článku V. Prokopa toto rozdělení v explicitní podobě (tak, aby se o jeho adekvátnosti dalo diskutovat) NENAJDETE! To není náhoda. Jedná se o jeden ze zásadních problémů a z mnoha diskusí vím, že velké množství osob, včetně intelektuálů, kteří se hlásí k "levici" chápou tento pojem příliš intuitivně, chybně, nepřesně, zavádějícím způsobem. Velmi uvítám výměnu názorů na dané téma. Je toto totiž strategická otázka identifikování spojenců a hegemona hnutí odporu a nápravy. Komu to nedošlo, tak to zformuluji ještě víc natvrdo: Ten, kdo si otázku, co je to levice a co je to pravice, nezodpoví přesně, dostane si mimo zásadní střet, který v globální společnosti probíhá a s velkou pravděpodobností bude současnou globální mocí zneužit k rozkladu hnutí odporu a nápravy.

1.2. Zdánlivě pravdivá formulace: "Úspěch či neúspěch strategie načrtnuté v Manifestu může být prokázán jen a pouze skrz praktickou politickou činnost." – A přitom to je hrubá chyba. V tradici slovníku klasiků levicového hnutí bych to nazval "vulgárním pojetím kritéria pravdy". Je to totiž stejné tvrzení, jako například: "To že led na této řece je dostatečně pevný, aby po něm mohl člověk přejít na druhou stranu, může být prokázáno jen tím, že po něm přejdeme a buď se utopíme, nebo neutopíme; nikdo z nás nemá křišťálovou kouli a nevidí do budoucnosti." – Chápete, co je to za blbost?! Dobrá teorie disponující teoretickými nástroji pochopení společenského vývoje (od nástrojů pojetí společenského vývoje a vývoje člověka jako přírodně historického procesu až po nástroje optimálního rozhodování, kterými disponuje teorie her, mezi tím je sociologie, psychologie, mikroekonomie a desítky dalších disciplín) je v krátkodobé i dlouhodobé predikci budoucnosti více než "křišťálová koule". Rozvíjení teorie z hlediska její interakce je založeno právě na tom, že předvídá budoucí vývoj, dává odpověď na otázku, o co jde a co dělat, na základě vyhodnocení toho, jak se vztah mezi předpokládaným a odehrávajícím se vyvíjí, pak rozvíjí systém pravdivého poznání. Když použiji srovnání s přechodem zamrzlé řeky, musím vědět, jak silný musí být bezpečný led, kde jsou na řece rychlejší proudy a tudíž místa se slabší vrstvou ledu, jak hluboko jsou bubliny pod ledem, zda mrzne, nebo taje, kdo řeku přešel naposledy, případně hodit na řeku větší kámen a pozorovat i poslouchat odezvu. Zpětnou analogii v oblasti společenského dění si určitě každý představí sám.

2. Ale teď už po pořádku:"Hnutí je už z podstaty definice pluralistické, na rozdíl od strany nemůže být tak snadno uchváceno jedním vůdcem či skupinkou vůdců, kteří rádi pěstují uzavřené prostředí nepřátelské novým myšlenkám. Právě pokud je něco tou největší lekcí protosocialistických režimů 20. století, pak je to selhání centralizovaných státostran." – Sympatické je, že V. Prokop hledá konkrétní podobu subjektu, který by byl nositelem změny. Nejsem si však jist, zda neposouvá svoji představu tohoto subjektu až příliš do roviny hnutí jako volebního subjektu. V současné době se skutečné hnutí odporu a nápravy rodí na velmi široké, nikoli jen levicové bázi, jak ukázaly mj. i nedávné Příčovy 24 má silnou intelektuální složku a primárně není volebním subjektem a uvědomuje si spontánně rizika, která by předčasným "přetvarováním" do volebního subjektu vznikala. To, že v rámci tohoto hnutí probíhají diskuse, který volební a současně i volitelný subjekt je nejperspektivnější je přirozené. Pozitivní je, že se vedou v metodické rovině, což volební subjekty vystavuje přínosné konkurenci.

(Pokračování reakcí na článek V. Prokopa)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

První, nečekaně přínosná, výprava souvisela s nákupem v popradském Tescu, který jsme podnikli s cílem zajistit dostatečné zásobování. Malá procházka kolem Květnice kousek od Popradu přinesla rekordní nález hub (34 hříbů a asi taky tolik ostatních hub). A navíc - objevil jsem nádherné výhledy z lomu nad Květnicí.

Půvabná dřevěná kaplička v areálu osady Květnice.

A unikátní křížová minicesta kousek od ní.

 

Dozrávají jeřabiny, léto se překlopilo do druhé poloviny.

 

Tady je část úlovku. Taky krása. I ten hřib v pravo není hořčák, ale raději jsem ho ochutnal.