To nejdůležitější o LENINOVI - část 2.

Padouch či hrdina? – Ne. Nejde mi o hodnocení Lenina, jde mi o to, co lze čistě pragmaticky vytěžit z jeho díla pro současnost, a to jak z hlediska pozitivních poznatků a inspirací, tak i omylů či toho, co se v důsledku změn podmínek stalo nepoužitelným, s čím je nutné se rozejít.

O tom, jak vznikl tento text, který považuji za velmi důležitý, píšu podrobně v první části, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11761-to-nejdulezitejsi-o-leninovi-cast-1.html

Velmi se u čtenáře, kterému ušla, přimlouvám za to, aby si ji přečetl. Pro jistotu z úvodu k celé sérii připomínám:

Jedním z nejdůležitějších aspektů Leninova díla je systematické řešení otázky: Jak vytvářet ideové zázemí hnutí a jak ho vnést do hnutí? – Otázka, která, jak asi každý soudný člověk uzná, není ani dnes od věci. A pro "pěstitele" naší verze vize zvlášť aktuální v souvislosti s myšlenou DVANÁCTI (tvůrců, nositelů a šiřitelů ideového zázemí hnutí obrany a nápravy), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11745-hledani-dvanacti-cesta-k-drtive-ideove-prevaze-3.html

Nyní už pokračování toho, čím končí první část:

Pokusím se alespoň v několika bodech poskytnout zájemci o unikátní Leninovo dílo určitou oporu:

1. Během tříletého vyhnanství v roce 1896-1899 Lenin velmi systematicky studoval Hegela a Maxe. Dle jeho písemných projevů si již v tuto dobu (26-29 let) na vysoké úrovni osvojil pochopení poznání jako rozvíjejícího se systému interagujícího s praxí a rozvíjejícího se na tomto základě (interpretace Hegela zbavená mýtu) a pojetí vývoje jako přírodně historického procesu, od kterého se odvíjejí proměny člověka i společnosti (Marx). Výsledem byla na tu dobu velmi vyzrálá práce Vývoj kapitalismu v Rusku (1899) rozvíjející Marxův přístup podstatným směrem a aplikující jej na ruské poměry, celé zde: https://www.marxists.org/cestina/lenin/1898/011898/indx011898.html (Navázal např. na Marxovo rozdělení průmyslové výroby na dvě odvětví (výrobu výrobních prostředků a výrobu spotřebních statků) rozdělením odvětví výroby výrobních prostředků na dvě skupiny (výroba výrobních prostředků pro výrobu výrobních prostředků a výrobu výrobních prostředků pro výrobu spotřebních statků). Na základě toho dokázal ba statistických údajích, že proces kapitalistické akumulace v Rusku již započal a zrychluje se. Tím vymezil historický rámec změn, kterými bude procházet nejen Rusko, ale do kterého vložil i své vlastní aktivity. Tj. ujasnil si, o jakou změnu jde, a to na tu dobu poměrně velmi přesně. Měl v tom plnou podporu i tzv. "legálních marxistů", tj. podnikatelů, včetně velkopodnikatelů, kteří se snažili co nejvíce a co nejrychleji nasměrovat zaostalé carské Rusko na trajektorii kapitalistického vývoje.

2. Návazně začal Lenin řešit další zásadní otázku: Kdo bude subjektem změn? To, že půjde o dělnickou třídu (v Rusku v té době stále velmi slabou) nezpochybnil. Na rozdíl od Marxe si však uvědomoval, že teorii (jako rozvijící se systém) je nutné vnést do hnutí tvořeného dělnickou třídou a jejími spojenci. Tj. pokud Marx se věnoval hlavně rozvíjení teoretického pojetí dějin a teoretické reflexe současnosti, zaměřil se Lenin na teoretické řešení otázky vnesení teorie do hnutí. Nestačí teorii jen tvořit, ale je nutné dát konkrétní odpověď, jak dosáhnout, aby byla sdílena. Ve svých pracích Čím začít?a hlavně Co dělat? (1902 podrobněji viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Co_d%C4%9Blat%3F ) zdůrazňuje význam politické strany, která je nositelem sdílené teorie. Aby nositelem teorie a subjektem jejího vnášení do hlav příslušníků hnutí mohla být, musí mít časopis (ten se v podobě Jikry) skutečně podařilo založit a následně i svůj deník (také nabyl konkrétní podobu v podobě Pravdy). V této souvislosti stojí za zmínku ještě dva momenty:

- Lenin chápal tak Jiskru, tak Pravdu za půdu pro polemiky, a to i líté polemiky jako základní předpoklad sjednocování a sdílení pohledu na realitu. Diskutovala se "na dřeň", aby se klíčové problémy vyjasnily. Pokud se podíváme na jeho články, zjistíme, že prakticky všechny jsou polemikou s názory, které považuje za nepřesné nebo zavádějící, současně ocenil každou přínosnou myšlenku. Dnes takovéto diskuse citelně chybí, s trochou nadsázky lze říci, že "každý si mele svou". To je hlavní důvod pociťovaného přešlapování na místě (i když pomalu, hodně pomalu k posunům dochází).

- Vytvoření půdy pro ideové střety v podobě časopisu předcházely Leninovým úvahám o organizační podobě strany.

Zaměření pozornosti na nejvýznamnější mezičlánky spojení teorie s praxí se stalo trvalým předmětem Leninova zájmu a hraje v jeho díle významnou roli.

Poznámka na závěr:

Ve třetí části budu věnovat pozornost prvnímu zádrhelu realizaci Leninovy vize intelektuálně se vzájemně obohacující elity vnášející poznání toho, o co jde a co dělat, do hnutí zaměřeného na nápravu společnosti v souladu s přirozenými tendencemi dějinného vývoje. K charakterizování vize používám záměrně velmi neutrální a obecné pojmy tak, abychom si uvědomovali společný základ toho, o co se snažil Lenin, s tím, co je rozhodující dnes.

(Pokračování)