To nejdůležitější o LENINOVI - část 5.

Padouch či hrdina? – Ne. Nejde mi o hodnocení Lenina, jde mi o to, co lze čistě pragmaticky vytěžit z jeho díla pro současnost, a to jak z hlediska pozitivních poznatků a inspirací, tak i omylů či toho, co se v důsledku změn podmínek stalo nepoužitelným, s čím je nutné se rozejít.

O tom, jak vznikl tento text, který považuji za velmi důležitý, píšu podrobně v první části, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11761-to-nejdulezitejsi-o-leninovi-cast-1.html

Velmi se u čtenáře, kterému ušla, přimlouvám za to, aby si ji přečetl. Pro jistotu z úvodu k celé sérii připomínám:

Jedním z nejdůležitějších aspektů Leninova díla je systematické řešení otázky: Jak vytvářet ideové zázemí hnutí a jak ho vnést do hnutí? – Otázka, která, jak asi každý soudný člověk uzná, není ani dnes od věci. A pro "pěstitele" naší verze vize zvlášť aktuální v souvislosti s myšlenou DVANÁCTI (tvůrců, nositelů a šiřitelů ideového zázemí hnutí obrany a nápravy), viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11745-hledani-dvanacti-cesta-k-drtive-ideove-prevaze-3.html

Nyní už pokračování toho, čím končí čtvrtá část (5. označuje pátý bod poznámek):

5. Po dokončení zformování politického subjektu "dle svého gusta" se Lenin (žijící v té době v exilu, kde měl intenzivní kontakty s tehdejší levicovou elitou) zaměřil na mezinárodní kontext potenciálních změn (v jeho koncepci socialistické revoluce) v Rusku. Nemohlo mu ujít, že svět směřuje ke globální válce, jaká do té doby ještě nebyla. Zatímco Marx (přehnaně optimisticky) viděl v koncentraci kapitálu a monopolizaci předpoklad a dokonce i "předvečer" zespolečenštění (viz citace z Marxova Kapitálu ve 3. části), Lenin kapitalismus v tzv. imperiální fázi jeho rozvoje označuje za zahnívající a poměrně přesně identifikuje ekonomické příčiny přicházející globálním imperialistické, tj. 1. světové  války. Spolu s dalšími tehdejšími levicovými osobnostmi organizuje akce nejen proti válce, ale zaměření i na přípravu socialistické revoluce, pro kterou selhání kapitalistického systému vytvoří podmínky. - To je běžná interpretace tohoto období Leninova díla. Dost povrchní. Nejvýznamnějším metodologickým přínosem je, že poprvé upozornil na to, že kapitalismus (podobně jako před tím otrokářství či feudalismus) bude procházet úpadkovou fází. Nic podobného u Marxe nenajdeme. Ve svém Imperialismu jako nejvyšším stádiu kapitalismu (napsaném 1916, vydaném 1917, celé zde https://www.marxists.org/cestina/lenin/1916/061916/ch00.html ) se pokouší o analýzu ekonomických příčin, resp. základů úpadkové fáze kapitalismu. Dlužno dodat, že neúspěšně. Podstata procesu úpadkové fáze kapitalismu, která byla společná i s úpadkovou fází státního kapitalismu, tj. společnosti, která vzešla z druhé, tj. "říjnové" revoluce v Rusku v roce 1917, mu unikla. Je to jedna z významných příčin neúspěchu budování "nové společnosti", o které snil. V části, ve které se budeme věnovat shrnutí toho, co z analýzy Leninova díla vyplývá (počínaje pokračováním této část), dáme konkrétní odpověď na to, co Lenin neznal (ale patrně v té době ani znát nemohl).

6. K porevolučnímu vývoji Leninových názorů jen pár, spíše nesouvislých, poznámek:

- Jednou z největších záhad je, proč po převzetí moci v listopadu 1917, se bolševici nejen nepokusili o nápravu tržního prostředí s využitím možností centrální regulace (trh byl rozložen, zásobování selhávalo, ale nabízela se řada opatření, kterými bylo možné situaci zlepšit), ale místo toho diletantsky zlikvidovali pozůstatky tržního prostředí. Přitom i Lenin musel znát Marxovu Kritiku Gotthajského programu (1875, celé zde https://www.marxists.org/cestina/marx-engels/1875/051875.html ) a některé další Marxovy práce. Marx by jen kroutil hlavou nad tím, jak v ekonomické oblasti bolševici postupovali. Slyšel jsem různá vysvětlení, jak a proč k tomu mohlo dojít, ale žádné mě neuspokojilo. Teprve až v roce 1921 (tři a půl roku po revolučním převratu!) je vyhlášen návrat k Nové ekonomické politice (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Nov%C3%A1_ekonomick%C3%A1_politika )  založené na využití trhu a peněz.

- V celém porevolučním období se projevuje Leninovo úsilí o rozšíření vzdělanosti, o to, aby prvořadým úkolem každého (a zejména mládeže) bylo rozvíjet své schopnosti na bázi systematického vzdělávání. Jeho známé a často ironizované "učit se, učit se, učit se" bylo apelem na to, aby každý své poznání zaměřené jak na jeho profesní specializaci, tak na pochopení toho, o co ve společnosti jde a co dělat, mělo podobu celoživotního nabývání poznání v podobě rozvíjejícího se systému.

- Tuto ambici nevzdával ani u svých nejbližších kolegů. Zajímavá je z tohoto hlediska jeho práce Ještě jednou o odborech, ještě jednou o současné situaci, ještě jednou o chybách soudruhů Trockého a Bucharina. Jsou zde velmi metodologicky významné pasáže týkající toho, jak pracovat s pojmy. (Tuto práci z roku 1921 lze dnes patrně najít jen v Leninových sebraných spisech.)

V šesté části nás čeká náročný úkol – pokusit se shrnout to, čím může být Leninovo teoretické dílo (v praktickém kontextu) přínosné pro dnešek, v čem se Lenin v oblasti teorie dopustil pochybení, co je již překonáno, v čem jsme již dál, nebo bychom měli být dál.

(Pokračování)