Vize, jakou potřebujeme/989

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/32

(Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize.)

Vybral jsem časopis !Argument, který je z řady důvodů pro tento účel nejvhodnější. Začal jsem od zvládnutelného horizontu nahlíženého zpětně: Začátku roku 2024.

67. článek:Nepochopený Manifest 3.4.2024 Vítek Prokop

Celé zde: https://casopisargument.cz/56529

(Pokračování)

10. V. Prokop: "Jedním ze zajímavých přiznání v knize Milovana Djilase Nová třída je to, že kapitalismus aktivně zamezoval rozvoji presocialistické Jugoslávie."– Na tom nebylo a není ani tehdy ani nyní nic moc objevného. Objevné v Djilasově knize (a to tak objevné, že za to byl vyloučen z jugoslávské komunistické strany) je to, že realizace postátněných vlastnických vztahů ve velké dělbě práce vytváří ekonomickou základu pro vznik nové třídy, která bude postupně sílit tak, aby mohla neplnohodnotné soukromovlastnické vztahy změnit v plnohodnotné. Přesně tak, jak k tomu došlo při rozpadu "reálného socialismu" a kdy slouhy současné globální moci vyrostlé ze zdegenerovaného kapitalismu jsou potomci bývalých komunistických papalášů.

11. V. Prokop: Nacionalistický postoj "vidí jevy jako je vykořisťování zahraničním kapitálem a proti němu chce postavit kapitál domácí. Vidí naši servilitu vůči západním mocnostem a neschopnost se prosadit v globálních organizacích, a proto chce zvolit kurz izolacionalismu. Tento proud si neuvědomuje, že i kdyby se podařilo vytvořit skutečně silný domácí kapitál, tak ten by se stejně přesunul do zahraničí kvůli daním a levnější práci. A pak zde existuje třetí postoj. Postoj socialistický, který vidí jedinou možnost pro náš udržitelný rozvoj skrz překonání kapitalismu a skrz internacionalismus v podobě spolupráce mezi vykořisťovanými napříč hranicemi."– A pak je tu ještě postoj normálního rozumu: Stát by měl být suverénní, založený na mechanismech vytváření konsensu a uchování národní identity, jako takový aktivně působit silou svého příkladu i své váhy v mezinárodních vztazích.

12. V. Prokop: "...zde si dovolím parafrázovat závěr Gramsciho článku Dělnická demokracie, jako výzvu, která má podnítit myšlení a jednání. Výzvu těm nejlepším a nejsvědomitějším pracovníkům, aby se zamysleli a spolupracovali každý v oblasti své kompetence a činnosti. Protože pouze společná solidarita v práci na objasňování, přesvědčování a vzájemném vzdělávání přinese konkrétní konstruktivní akce."– Plný souhlas, otázkou je, zda se tím sám autor řídí.

13. V. Prokop: "...žádná z negativních recenzí nenačrtává životaschopnou alternativu k Manifestu... Skutečná otázka proto zní: Co s tím dělat? - Neschopnost přijít s pozitivní vizí překonávající liberálně-kapitalistický režim v České republice a neschopnost oslovit běžné lidi, byly internalizovány těmito lidmi nikoliv jako chyby, ale jako určité ctnosti."– Vidíte, jak jsme izolováni ve svých bublinách?! V. Prokop nemá ani tušení o výsledcích naší tříleté práce na vizi. Nám (pěstitelům vize) nedělá problém žít mimo názorovou bublinu v umělých narativech. Snažíme se absorbovat všechny podněty.

Závěrečná poznámka:

Jsem příliš kritický k textu V. Prokopa? Možná, že se to někomu bude tak jevit, ale vůbec ne. Naopak. Snažím se být co nejvlídnější a co nejvíce konstruktivní, protože patří mezi ty, kteří mají nejvíce nakročeno k tomu stát se jedním z DVANÁCTI NEPODVOLENÝCH, tj. těch, kteří se ve svém celoživotním směřování ke stále plnějšímu chápání současné reality, dokážou nepodvolit ani vnějším vlivům, ani vnitřním slabostem, a jako takoví se stát nositeli vize v rámci které je průběžně sdělována odpověď na otázku, o co jde a co dělat.

Na této cestě k vymanění se z bubliny sebezablokování sdílením setrvačných názorů, které se nakupily v důsledku řady historických okolností, je spousta pastí a pastiček, z nichž není tak snadné se vymanit. Cesta k zablokování vlastního osobnostního rozvoje začíná nenápadně. Každý nový jev ze společenské reality, každý nový názor či poznatek, se kterým se dostáváme do styku, vnímáme přes prizma již osvojených poznatků, myšlenek, které jsme převzali, zkušeností, ke kterým jsme dospěli. To je přirozené a jinak to ani nejde. Jakmile však z tohoto prizmatu děláme "autocenzurní nástroj", kterým bez řádného vyhodnocení, rozdělujeme to, s čím se setkáváme, na to, co odpovídá našim názorům a co ne, co považujeme za potvrzení našich názorů a co za intervenci do našeho vnitřního světa, je to špatné. Vzestupná fáze vývoje lidské osobnosti končí a člověk se začíná uzavírat vůči tomu, co by mu mohlo nejvíce rozšířit horizonty. Přestává být nepodvoleným a začíná se podvolovat strnulosti vlastních názorů.

Nejnebezpečnější je, že stereotypy, které se mění v prizma zužující náš pohled na realitu, přejímáme, aniž bychom si to uvědomili. Ten kdo nemá opakovanou a dostatečnou zkušenost z překonání stereotypů (takových, jakými ve fyzice byla Newtovnova fyzika, s jejímž překonáním v podobě Einsteinovy relativistické fyziky a později kvantové mechaniky se mnoho skvělých fyziků té doby nedokázalo vyrovnat), ten je stále vystaven riziku "zamrznutí".

Pozor! Nejde o postmodernistickou relativizaci či názorové veletoče. Jde o individuální poznávání pravdy jako rozvíjejícího se systému, kdy nové je přesahem stávajícího a staré obsaženo v rozvinutějším systému jako jeho podmíněná (osobním vývojem i vývojem společenské reality) součást. Kdo pochopí na základě vlastní zkušenosti, o co jde, ten už nezabloudí.

(A to už je závěr série k příspěvku V. Prokopa v rámci vyhodnocení přínosů v časopisu !Argument)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Objev letošního roku. Skvělá restaurace v obci Úloža nedaleko Levoče. Překrásné výhledy na slovenské hory - Rudohorí, Ráj, Nízké i Vysoké Tatry. Vše jak na dlani.

Okolí Úlože.

 

Výhled přes hřeben na Levočské vrchy.

 

Restaurace zdola. V příštím pokračování výhledy z ní. Spišské pirohy, pivo a výhledy - prostě zážitek jak v ráji.