Vize, jakou potřebujeme/1000
Vize, jakou potřebujeme/1000
K překročení první tisícovky příspěvků/1
Překročení první tisícovky příspěvků (shodou okolností k němu došlo 11. září, letos nás čeká ještě připomenutí tří let od zahájení seriálu 17. prosince) nastoluje otázky:
- Odkud – kam jsme se posunuli (a posunuli jsme se vůbec)?
- Jaký je nejcennější výsledek či výsledky?
- Postupuje někdo rychleji (víme o něm)?
- Co brzdí rychlejší postup?
- Jak zefektivnit práci?
- Podle čeho rychlost postupu práce a přínos dílčích výsledků posuzovat?
- Jaké další otázky si v této souvislosti položit?
Reakce:
Jana Simonová:
Zdravím vespolek s pár poznámkami pro 1000. pokračování:
1. za téměř 3 roky jsme prodiskutovali řadu rozličných témat, která se úzce i vzdáleně vztahují k vizi. To nám poskytlo inspiraci, ale dle mého soudu je třeba se vrátit k Vizi, tj. k budování představy žádoucí budoucnosti pro Česko. Na základě toho identifikovat nezbytné změny, včetně systémových, které umožní dosahování vize. Je čas udělat další krok, např.:
2. Zatímní shoda byla dosažena na desateru, kde základem je rozvoj člověka jako předpoklad rozvoje společnosti a jejích produktivních služeb.
3. Rozvoj člověka však vyžaduje nejen kvalitní a přístupné školství, zaměřené na pravdivá data, kritickou analýzu a tvořivost, ale i svobodu myšlení, neomezené sdílení informací, konstruktivní komunikaci a otevřenou diskuzi vedoucí ke konsensu. Nemá smysl ztrácet čas nad neschopností současné vlády, která má problém i s prostým zajištění chodu existujících škol, nemluvě o zajištění dostatku míst ve školách pro silnější populační ročníky. Neměli bychom však konkretizovat naší vizi nutných předpokladů pro výchovu a školství, které by připravily mladé lidi pro současné a budoucí výzvy? Které změny mohou podpořit naší vizi a které jakýkoliv pokrok znemožňují? Neměli bychom specifikovat požadavky progresivního školství, které by měly být vodítkem voličů v příštích volbách?
4. Obecně rozvoj člověka není laciná záležitost a má ohromné překážky ve zkorumpované liberální demokracii. Jak dokazují současná ekonomická fakta, liberální demokracie vede k majetkové a příjmové polarizaci a globální kumulaci kapitálu. Globální instituce podkopávají svobodný trh, podporují výhody globálních hráčů, daňové úniky a korupci a stále více omezují pravomoci národních vlád. To vše vede k chudnutí chudých. Vyhlídky Česka na zlepšení se zmenšují, poziční investování vzkvétá. Jak lze limitovat poziční investování? Má mít poslanec vyšší plat než učitel? O kolik? Mají nadále rozhodovat o státních financích politikové bez ekonomického vzdělání? Nemělo by se požadovat omezení mandátu politiků, zvolených na 4 roky, jen na část státního rozpočtu mimo mandatorních výdajů a velké infrastrukturní investice svěřit odborníkům? Mají nadále rozhodovat o našich prioritách nadnárodní instituce, popř. jiné vlády v jejich prospěch? Jak se může Česko chránit v současném světě? Možností jsou stovky jak na domácím dvorečku, tak i v mezinárodních vztazích. Ale všechny narazí na existující zájmy. Tím dojdeme k tomu, že naplnění vize bude vyžadovat velké a často bolestivé změny. Pro koho zůstane přesto populární?
5. Jestli chceme skutečně jít do konkretizace toho, kam je třeba směřovat a co je třeba udělat po příštích volbách, tak musíme začít strukturovanou debatu, o jednotlivých elementech vize.... Máme na to?
Radek Novotný:
Proč jsme se po třech letech jakýs takýs diskusí neposunuli? Jako podklad použiji pár poznámek Jany Simonové. Nejprve si zkusme odpovědět na otázku, co myslíme tím posunout se ve VIZI.
V Desateru jsme definovali témata, u kterých chceme hledat řešení nápravy, viz https://radimvalencik.pise.cz/11311-programove-minimum-ktere-je-nutne-pozadovat-ii.html . Čili máme definované "co"? Logicky by mělo následovat to, že budeme diskutovat o možných řešeních, krocích. Tedy "jak"?
Jedna z možných příčin, jak to vypadá z pohledu "Metodologie poznání a tvořivosti" je, že je třeba rozlišovat problémy resp. řešení, které lze řídit za pomoci strukturního řízení a ty, které lze řešit bezstrukturně.
Na ty strukturní skutečně potřebujeme legislativní a exekutivní moc, ale na ty druhé nejsou volby třeba. Ty lze řešit i jinými prostředky, ovlivňování, ukazování dobrých příkladů, vzorů. Není to tak efektní, jako v rámci volební kampaně říct, s čím zatočíme a co "prosadíme", ale lze to i v rámci těch 12 "opic", abych zneužil zvukovou podobnost s tím filmem.
Takže když si vezmu jako příklad podněty k výchově a školství od Jany Simonové, tak podle toho, jak to popisuje, by mělo jít o typický příklad strukturního řízení, kde vyžaduje, co by se mělo učit na školách: školství, zaměřené na pravdivá data, kritickou analýzu a tvořivost, ale i svobodu myšlení, neomezené sdílení informací, konstruktivní komunikaci a otevřenou diskuzi vedoucí ke konsensu. – Nechci zabíhat do problematiky vzdělávání, ale problém navrhovaného řešení je v tom, že mohu na spoustě vydaných ministerských dokumentech, vyhláškách a pro školy závazných nařízeních PROKÁZAT, že přesně to, co J. Simonová požaduje v nich je, existuje řada příruček a školení pro pedagogy, ze kterých by se to měli naučit, jak to učit a s žáky procvičovat. V rámci neformálního vzdělávání fungují organizace, které to v rámci workshopů a seminářů vysvětlují, trénují. Jedná se tedy o typickou oblast typická pro BEZSTRUKTURNÍ ŘÍZENÍ!
Jak správně a vtipně říká R. Valenčík – toto se člověk musí dnes a denně učit v rámci "neukončeného celoživotního učení", to nejde nakázat, či opak zakázat, zkoušet a dávat za to jedničky a pětky.
Stejné je to s vlastenectvím, či mravností.
Z hlediska strukturního řízení je třeba analyzovat další krok, a to zda je v této oblasti vláda ČR suverénní, či svázaná mezinárodními smlouvami, či zcela pod vlivem nadnárodních korporací. Můžeme si to ukázat na problému, který prezentuje Doc. Švihlíková a tou je transfer pricing, jako metoda, kterou z ČR odtéká cca 500 miliard ročně.
Jak zveřejnil Peter Staněk, 12. září 2023 schválila Komise nová pravidla, která by měla harmonizovat pravidla a zajistit společný přístup v omezení těchto převodních cen mezi matkou a lokálními dcerami. Přitom, jak tvrdí P. Staněk, jde o komunitární právo, které musí národní vlády zapracovat do své legislativy a musí to schválit všechny státy jednomyslně.Ale stalo se něco? Myslíte si, že existuje politická strana a hnutí, která si to troufne schválit? V ČR to upravuje nařízení ministerstvo financí z roku 1992 s úpravou z roku 2009 a jsou tam jen doporučení pro firmy, viz:
https://accace.cz/prevodni-ceny-v-cr-ebook/
Takže možná by se naše práce posunula vpřed, kdybychom se naučili řešení na již definované problémy (viz např. Desatero) dělit na ta "strukturní" a "bezstrukturní".
Za sebe mohu říct, že zrovna ta řešení v bezstrukturní oblasti mě zajímají víc, protože není třeba čekat na volby a spoléhat na pravdomluvnost politiků a lze je vlastními aktivitami začít řešit hned.
Budu rád, když se nad tím zamyslíte. Metodologii poznání a tvořivosti vám s F. Balejem ukážeme v blízké době.
(Pokračování)
A k tomu trochu inspirující přírody:
Hlavní část dovolené jsem trávil v Ráji (slovenském). Máme tam chatu. Část s přáteli, část s rodinou. Programově jsem se věnoval fyzičce a také bádání, resp. zpracování textů souvisejících s konferencemi a finalizací příspěvků. Podnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.
Klasika. Kaňon Piecki. Největší vodopád. Snad to ještě letos zvládnu. Středně náročný výlet s dost velkým převýšením.
Typická úzká místa kaňonů.
Velmi milé setkání. Tato kytička kvete na jaře, tady se objevila v tuto pozdní dobu. Už jsem ji dlouho neviděl, protože se na charu ve Slovenském ráhi na jaře většinou nedostanu.
Cestu jsem zvládl a hned na konci cesty, hned vedle naší chaty mě čekalo překvapení. Tato srnka.
