Tento příspěvek je určen do seriálu k pěstování vize. Protože si však 1000. pokračování tohoto seriálu vyžaduje důstojné připomenutí vykonané práce, zařadil jsem do něj příspěvky věnované ohlasu na to, kam se podařilo dojít. Současně však - soudě dle ohlasů - je dost těch, kteří očekávají ukončení série k této náročnější teoretické problematice, rozhodl jsem se pokračovat se zveřejňováním této problematiky paralelně se seriálem. Tyto články pak ve vhodnou dobu do vize začlením.

Poziční investování a teorie mechanismů – část 16.

Z několika důvodů, které jsem uvedl v první části, vkládám do seriálu k vizi sérii věnovanou pokrokům v oblasti teorie pozičního investování, tentokrát zaměřenou na problematiku návrhu mechanismů a institucí.

Jedno, nebo mnoho řešení optimálního uspořádání? A kdo ho zaručí?

Významným způsobem posunul rozpracování Hurwiczovy problematiky návrhu mechanismů a institucí Roger B. Myerson. Byl za to odměněn Nobelovou cenou. Rozebereme několik jeho relevantních myšlenek  z přednášky Základní teorie institucí: přednáška na počest Lea Hurwicze uveřejněné Springrem v roce 2009.  Myersonův text od svého odlišuji barevně. Doprovodím jej komentářem k lepšímu pochopení i k naznačení, v čem a jak lze postoupit dál. Z analýzy  Myersonova textu rovněž vyplyne význam role pozičního investování a tudíž nezbytnosti i aktuálnost teoretické analýzy tohoto fenoménu.

Jak najít "malou skupinu speciálně určených osob", které budou jednat poctivě a kvalifikovaně?

K tomuto problému se R.  Myerson dostal v předcházející části. Otázkou je, zda se jedná o správný směr řešení problému, zda nebyly nějaké předpoklady nalezení řešení přeskočeny. Tak se podívejme, co R.  Myerson říká dále:

"Ústava může být účinná pouze tehdy, pokud existují činitelé, kteří očekávají, že budou za uplatňování jejích pravidel odměněni. Zejména musí určit úředníky, od nichž se očekává, že budou stíhat pobuřování a další porušování ústavy, aby zbytek obyvatelstva od takových nezákonných kroků odradili. Co však tyto úředníky nutí vykonávat jejich úřední funkci? Problém přimět lidi, aby dělali to, co mají, je samozřejmě to, čemu říkáme problém morálního ohrožení. Základní problém přimět vládní úředníky, aby prosazovali ústavní pravidla, je tedy problémem morálně-bezpečnostního působení na vyšších úrovních státní správy." 

K tomu:

Nevím, zda je případné hned na prvním místě role "malé skupiny speciálně určených osob" uvést "stíhání pobuřování". Podle mě je nejdůležitější zajistit to, aby nedocházelo k "rozkrádání shora" a "okrádání těch dole". Ale snad i s tím se R.  Myerson nějak poradí, alespoň to decentně naznačuje uvedením problému "morálně-bezpečnostního působení na vyšších úrovních státní správy".

"Aby se zneužití moci zabránilo, musí úředník očekávat, že se mu bude dařit lépe, když bude jednat tak, aby správně prosazoval pravidla, a musí tedy očekávat značné odměny, které by v případě odhalení důkazů o zneužití moci propadly. Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno. Pokud je tedy pokušení velké a pravděpodobnost odhalení malá, mohou být mocní úředníci třeba velmi dobře odměňováni. Měli bychom tedy očekávat, že vedoucí představitelé základních politických institucí budou velmi dobře odměňovanou elitou, vysoce motivovanou potřebou zachovat si svá privilegia".

K tomu:

Velmi dobře si tuto pasáž přečtěte. Pro jistotu ještě zopakuji tuto část: "Za předpokladu neutrality rizika musí být velikost těchto odměn rovna alespoň potenciálnímu zisku, který by úředník mohl získat ze zneužití pravomoci, děleno pravděpodobností, že by takové zneužití pravomoci bylo odhaleno." "Neutrality rizika" vůči čemu? To není jasné (ani v původním anglickém textu. Může to mít několik interpretací.

Podívejme se na uvedenou formulaci z hlediska hlavního sdělení: Když dáme "nejvyšším úředníkům", "malé elitě", "vedoucím představitelům základních politických institucí" (jedno jak je nazveme) velmi vysoké platy, budou mít zájem na dodržování pravidel (tj. nepodvádět, být těmi strážci, kteří uhlídají ostatní strážce). Čím vyšší odměna či plat, tím budeme mít větší jistotu, že nebudou podvádět. – Opravdu? Nebo vysoký plat nebude neutrální vůči riziku odhalení podvodu? Tj. čím vyšší plat, tím více budou moci korumpovat své okolí sestávající se z těch, kteří mají nižší platy, současně jsou "strážci nižšího řádu" (ve smyslu Hurwiczovy hierarchie) a jako takoví mohou odhalit, že "vyvolený" podvádí? To přece známe z praxe, že někdo, kdo je ve velmi významné pozici, využívá svůj plat i privilegia ke korumpování podřízeného okolí.

Ale ještě tu máme příslušníky stejné úrovně elity. Tedy té nejvyšší úrovně. Třeba ti budou mít hlavní zájem uhlídat se navzájem. K tomu R.  Myerson dále uvádí:

Naše pojetí ústavy je tedy neúplné, pokud ignorujeme zásadní roli těch, kteří očekávají, že budou požívat výsad vysokých úřadů podle ústavy, a proto jsou dobře motivováni k tomu, aby jednali na jeho podporu. Z čistě strukturalistického hlediska by se mohlo zdát, že politickou ústavu lze plně definovat stanovením (1) souboru politických funkcí, (2) pravomocí, výsad a odpovědnosti těchto funkcí a (3) postupů pro výběr budoucích držitelů těchto funkcí. Abychom však mohli plně charakterizovat politickou ústavu jako samonosný dynamický systém zasazený do skutečné hry, v níž jsou lidé symetričtí, musíme také specifikovat (4) privilegované jedince, kteří tyto úřady v určitém počátečním okamžiku skutečně zastávají (nebo kteří očekávají, že budou v prvních volbách na užším seznamu vážných kandidátů na tyto úřady).

K tomu:

Začínáme se dostávat k tomu nejdůležitějšímu.

(Pokračování)