Poziční investování a teorie mechanismů – Dodatek 1

Do seriálu k vizi jsem vložil sérii věnovanou pokrokům v oblasti teorie pozičního investování, tentokrát zaměřenou na problematiku návrhu mechanismů a institucí. Protože jsem dostal větší množství ohlasů (jsou mj. i v komentářích k jednotlivým dílům seriálu), z nichž některé velmi podnětné, budu na ně příležitostně reagovat.

Otázka: Jaké mechanismy rozdělení výnosů ze společné akce budou existovat v rámci tvůrčích mezigeneračních týmů?

Odpověď:

Žádné. Alespoň ne obecně zadané či předepsané. V tom je právě půvab navrhovaného řešení.

Konkrétněji:

Přítomnost mechanismů "šitých na míru" každému konkrétnímu rozdělení výnosů ze společné akce je naprosto nezbytná. Tj. mechanismy řešící tuto otázku samozřejmě existují, ovšem v trochu jiné podobě, než bychom čekali. Ale tak je tomu vždy, když máme co do činění s dobrou teorií, která překonává stereotypy myšlení.

Nejdůležitější mechanismy existují, ale nikoli uvnitř týmu, ale mezi týmy, a to v následujícím smyslu:

- Každý jednotlivec si může vybrat tým, se kterým je nejvíce kompatibilní, ve kterém si najde svoji parketu, ve kterém se nejvíce projeví a vynikne jeho individualita a komplementarita jeho schopností s ostatními členy týmu.

- Každý tým si může vybrat, koho neformálně, případně i formálně přijme či uzná za svého člena právě ve smyslu jeho individuálního přínosu a komplementarity jeho schopností s ostatními členy týmu.

To je ten hlavní mechanismus, který není třeba formalizovat, který se při dostatečné hustotě tvůrčích mezigeneračních týmů vyvine zcela spontánně a který – což je z hlediska teorie mechanismů a jejich implementace to nejdůležitější – je úspěšně prosaditelný, a to v "silném smyslu" (ani porušení pravidel, resp. odchod z legální hry do nelegální více jednotlivci jej nenaruší, tj. pro většinu hráčů bude výhodné zůstat v legální hře). A je stabilní i ve smyslu evolučně stabilní strategie v podmínkách dynamického technologického pokroku na lokální úrovni. Porušení pravidel legální hry by totiž znamenalo odchod ze systému, ve kterém si každý vybírá nejvhodnější podmínky pro své uplatnění, což je v drtivé většině případů odchod z Nashovy rovnováhy, která se vytvořila.

K tomu několik poznámek:

- První je tak trochu žertovná. Kdysi v naší Akademii věd působil nesmírně hodný, dosti vzdělaný člověk akademik Vladimír Amos Novák. V oddělení hmyzu, protože jeho hlavním tématem byly sociogeneze, kterou se proslavil po celém světě, tj. to, že celý svět (organismy na nejrůznějších vývojových stupních, od bakterií po lidské komunity) spěji ke kolektivismu, a to i ve smyslu podřízení se jednotlivce kolektivu. Trochu to přeháněl, takže byl poněkud legrační figurkou. Z míry ho vyváděl jeden druh mravenců, který žil (a snad ještě žije) v Kersku. Tito mravenci žili v poměrně malých komunitách a každý rok se většina z nich vydala na cestu k jiným mraveništím stejného druhu, vzájemně se očichali, pobyli chvíli pospolu, někdy tam příslušný mravenec zůstal, někdy šel dál a stal se součástí některého dalšího mraveniště, případně se vrátil do svého domovského. Zkrátka mravenci liberálové. Z evolučního hlediska lze tento mechanismus vysvětlit. Mj. je to určitá obdoba toho mechanismu, který pro případ tvůrčích mezigeneračních týmů navrhujeme.

- Pokud jde o rozdělení výnosů ze společné akce uvnitř týmu, tak to je vždy závislé na konkrétních podmínkách daného oboru a stávajícího složení týmu. Právě možnost přechodu do jiného týmu brání tomu, aby se v tom či onom týmu projevil fenomén pozičního investování a s tím spojené zneužívání rozdělení pozic. Kdo někdy ve funkčním tvůrčím týmu postaveném na komplementaritě schopností pracoval, ví, že problém rozdělení výnosů ze společných akcí zde není problém.

- Z hlediska teorie designu mechanismů je systém založený na pravidlech dobrovolného přidružení a vnitřního ocenění kompatibilních komplementárních přínosů "učebnicově čistý", kromě toho i reálný, pokud existuje určitá prahová hustota tvůrčích (pokud možno mezigeneračních) týmů. Jde o to, aby tato "startovní" podmínka byla vytvořena.

- Tím se dostáváme k otázce "na čem to vázne". Žádné univerzitě nebrání, aby ve vhodně zvolených oborech přešla na přípravu k týmové práci, propojila se již s existujícími tvůrčími týmy, nebo úzce spolupracovala s organizacemi podporujícími startupy a napomáhala (koncepčně, metodicky, zapojováním studentů i absolventů do jejich činnosti) jejich přerůstání v tvůrčí a následně i tvůrčí mezigenerační týmy. Samozřejmě je přitom nutné počítat s tím, že v současných podmínkách (kontaminovaných systémem pozičního investování a následně struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad, tj. pravidel legální hry) se ten, kdo bude tuto cestu prosazovat, setká s "házením klacků pod nohy", případně i agresivnějšími pokusy v zárodku potlačit to, má perspektivu a co je perspektivou.

- Budoucí vývoj bude patrně poznamenán poměrně silnými turbulencemi v různých oblastech. V řadě případů bude nutné hledat okamžitá řešení "zdola", protože možnost, ale i schopnost řešit je "shora" bude chybět. Nebude to jednoduchá doba, ale právě v ní se může projevit to, co je "úspěšně prosaditelné" a "evolučně stabilní" (v tom smyslu, jak tyto pojmy vymezuje teorie her).