Vize, jakou potřebujeme/103

Úvodní část série byla uveřejněna zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11783-vize-jakou-potrebujeme-992.html

Poslední (osmá) byla část uveřejněná v rámci seriálu k vizi zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11792-vize-jakou-potrebujeme-999.html

Do 1000. dílu a následných články zaměřené zejména ohlédnutí za dosavadní prací. Nyní pokračujeme 9. dílem. Závěr série vyúsťuje do prezentace vize, a to z podstatného hlediska.

Poziční investování a teorie mechanismů – část 19.

Z několika důvodů, které jsem uvedl v první části, vkládám do seriálu k vizi sérii věnovanou pokrokům v oblasti teorie pozičního investování, tentokrát zaměřenou na problematiku návrhu mechanismů a institucí.

Žijeme v "konkurenčním světě"? (a pokud ne, tak proč)

Připomeňme si ze závěru předcházející části to, čeho se jako "poslední instanci", která má uchránit fungování mechanismů a institucí (řešit Hurwiczův problém "kdo uhlídá strážce"), dovolává R. Myerson:

Můžeme předpokládat, že v konkurenčním světě by si frakce dlouho neudržela politickou moc nad velkou společností, pokud by její členové nedokázali řešit problémy s volnou soutěží v kolektivních akcích na obranu své moci proti výzvám ze strany jiných potenciálních frakcí

K tomu:

1. Žijeme v "konkurenčním světě" v tom smyslu, že pokud dojde ke zneužití moci (rozkrádání shora ve velkém, používání dvojího metru k udržování poslušnosti, dosazování vydíratelných osob do funkcí, které by měly systém chránit před zneužitím moci apod.)? – Ne. Žijeme v globálním systému, který ovládla současná globální moc a který je běžnou "mezistátní" konkurencí nereformovatelný. Ke struktuře globální moci viz:

https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

Z tohoto světa se pomalu, s řadou rizik a obrovskými ztrátami dostáváme pomalým, váhavým procesem vytváření vícepolárního, tj. konkurenčního světa, např. v rámci iniciativy BRICS, ale i tím, že globální moc tu či jinde naráží na bariéry toho, co potřebuje prosadit k udržení funkčnosti vlivových sítí založených na poskytování inside informací.

2. Na tom, že svět dospěl do stádia degenerující globální moci, se podepsali i ti, kteří – podobně jako R. Mayerson – od počátku hledali "elitářské řešení" v podobě "malé skupiny speciálně určených osob". Tudy cesta prostě nevede a teorie se zde zpronevěřila sama sobě. Výsledkem nikdy nemůže být nic jiného než to, co s obrovskou intuicí předpověděl J. Tolkien:

Jeden prsten vládne všem,

Jeden jim všem káže,

Jeden všechny přivede,

do temnoty sváže

Kudy tedy vede cesta k nalezení mechanismů a institucí, které by byly dostatečně odolné proti zneužití moci?

Existuje vůbec, má smysl ji hledat, není to stejně neřešitelný problém jako hledání "pevného bodu ve vesmíru" nebo "kamene mudrců"?

V dalším pokračování ukážeme, že tato cesta existuje, a zformulujeme základní požadavky, kterým musí řešení stability systému mechanismů a institucí vyhovovat v podmínkách:

- Dynamického vývoje technologií.

- Velké a složitě strukturované lidské pospolitosti.

- Deformací vzniklých neřešením tohoto problému (bujení endoparazitů a endopredátorů na po "Petriho misce" evolučního úspěchu, který přinesl dynamický technologický pokrok).

- Konkrétněji: Existencí superstruktur vzniklých propojením pozičního investování a tvorby struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (vzájemného vydírání a protěžování v institucionálních strukturách), které přerostlo v globální systém.

Dlužno zdůraznit, že jde o řešení teoretické, které ovšem musí být dostatečnou oporou při řešení daného problému v rovině praktické.

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1A k tomu trochu inspirující přírody:

Z konce léta. Nechával jsem si na jako vzpomínku na období plískanic. Kalábrie. Pěší turistika pro rakváče (60+) s Delfínem. Honili nás jak nadmutou kozu, (oblíbený výraz velmistra Blatného, který nás - tehdy ještě děti - učil hrát šach v brněnském Domě pionýrů). Ale co by člověk neudělal pro zdraví - a příroda tady je nádherná. Ubytování ve velmi příjemném městečku Scalea.odnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Městečko Sapri. První společný výlet Oslí stezkou. V Sapri na nádraží se točil úvod k jedné z Bondovek. Tím se stalo slavným.

Oslí stezkou stoupáme nahoru. Chvílemi si říká, že je to spíše stezka pro osly. Asi jsem příliš zneužíval štědrost snídaně ve stylu švédského stolu.

 

Na tu špičku poloostrova v dáli, která již patří ke Kampánii, k Marina di Camerota, bychom se měli podívat poslední den.

 

Jdeme pod takovýmito kameny, které hrozí, že každou chvíli spadnou.