Vize, jakou potřebujeme/1039

Prorok prorokem, aneb vize Vládi Proroka/3

K upřednostněnému zařazení série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka mě přiměl článek  dr. Petra Hampla, který může být podnětem pro kvalitní diskusi na dané téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11871-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11870-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-2.html

Prorokův článek je přiměřeně rozsáhlý, dostatečně podložený zdroji a – co je nejcennější – umožňuje některé alternativy pochopení současnosti formulovat ve stylu "buď, anebo", "buď je to tak a tak, nebo je to naopak". To je pro pozitivní výsledek odborné diskuse, tj. pro to, abychom se dobrali toho, jak to je, velmi důležité.

Problém pojetí epochy – část 3.

Vladimír Prorok

Z těchto faktů Marx odvozoval nevyhnutelnost historického vítězství levice, reprezentující novou třídu – proletariát. Vývoj nicméně ukázal, že reálný politický proces je složitější než abstraktní teoretická schémata. Pomyslná spirála není lineárním pohybem vpřed, ale obsahuje i výkyvy zpět, spojené s porážkami, s neadekvátním řešením problémů, přičemž regres může být v případě jeho správného vyhodnocení předpokladem dalšího progresívního rozvoje. Regresivní pohyb, respektive nenaplnění pozitivních očekávání ukázalo, že je nutné především vzít do úvahy objektivní obsah historického procesu v každém specifickém okamžiku, v konkrétní situaci a identifikovat, které hnutí je hlavním pramenem možného pokroku v dané situaci. Tento přístup je spojen v rámci marxistické teorie s pojmem epocha.

Obsah tohoto pojmu byl výsledkem analýzy událostí v druhé polovině 19. století a začátku 20. století, přičemž kromě shodných přístupů zde existovala řada diskutabilních tvrzení. O shodě svědčí slova V. I. Lenina, který ve své práci "Pod cizí vlajkou" napsané v lednu 1915 a publikovaná v roce 1917, uvádí: "Je nepochybné, že žijeme na rozhraní dvou období, a jen tehdy, rozebereme-li především objektivní podmínky přechodu z jednoho období do druhého, můžeme pochopit nesmírně významné historické události...Obvyklé dělení historických období, mnohokrát citované v marxistické literatuře, ... je následující: 1) 1789-1871;2) 1871—1914;3) 1914 - ?". (Lenin V. I. Pod cizí vlajkou In: Sebrané spisy. Nakladatelství Svoboda: Praha, 1986.  Sv. 26, s. 165-166.)

Jak Lenin rovněž upozorňuje"hranice jsou zde, stejně jako všechny hranice obecně v přírodě a ve společnosti, podmíněné a pohyblivé, relativní, nikoli absolutní.A zvláště výjimečné a pozoruhodné historické události bereme jen zhruba jako milníky velkých historických hnutí". (Tamtéž s. 166.)

Jednotlivé epochy (období) se vyznačují podle Lenina tím, že zde je vedoucí třída či subjekty, které mají klíčový vliv na vývoj v dané etapě a prostřednictvím, kterých se realizuje na dané etapě vývoje společenský pokrok.  Pod pokrokem se rozumí možnost rozvíjet výrobní síly, vytvářet prostor pro produktivnější výrobní vztahy či ekonomické mechanismy, jako předpokladu rozšiřování prostoru pro svobodu. 

Zásadním problémem bylo od samého počátku vymezení obsahu jednotlivých epoch.  Počátek epochy 1789-1871 je spojován s Velkou francouzskou revolucí a její konec s francouzsko-pruskou válkou. Epocha zahrnuje 90 let a je charakterizovaná jako éra vzestupu buržoazie, jejího úplného vítězství.Je to vzestupná linie buržoazie, éra buržoazně-demokratických hnutí obecně, buržoazně-národních hnutí zvláště, éra rychlého rozpadu feudálně-absolutistických institucí, které přežily samy sebe. (Tamtéž s. 166.)

Z hlediska definice epochy je logické, že její začátek je spojován s Francouzskou revolucí, na kterou navazovaly další revoluční vlny ve Francii a v evropském měřítku revoluční rok 1848, nicméně událostí, která charakterizuje konec této epochy, není Pařížská komuna, na jejíž odkaz se často odvolává levice, ale francouzsko-pruská válka 1871. Důvodem je to, že francouzská revoluce je buržoasní revolucí a francouzsko-pruská válka byla spojena se sjednocením Německa, tj. překonáním jeho feudální rozdrobenosti a vytvořením moderního státu, tj. naplněním poslání buržoasie. Proletariát, který byl produktem průmyslové revoluce, nebyl v tomto období schopen samostatné role, i když o svá práva začal bojovat - v 30. a 40. letech se objevuje chartistické hnutí v Anglii, v roce 1836 Svaz spravedlivých, pro který píše Marx v roce 1848 program – Manifest komunistické strany. Pokusem o sjednocení levice byl vznik v roce 1864 I. Internacionály. Rozhodující silou v daném časovém období byla nicméně buržoasie. Pařížská komuna z hlediska logiky vývoje byla událostí důležitou pro levici, ale ne pro zajištění rozvoje výrobních sil dané doby.

Epocha 1871—1914 byla charakterizovaná jako období "neomezené vlády a úpadku buržoazie... kdy buržoasie přestává být pokroková a kdy vstupuje na scénu reakční a ultrareakční finanční kapitál". (Tamtéž s. 166.)

Tato epocha byla podle marxistů v porovnání s předcházející relativně krátká - pouhých 45 let a končí vypuknutím 1. světové války v roce 1914 jako přelomové události v dějinách civilizace. Zásadním posunem mělo být to, že je to "období, v němž pomalu shromažďuje síly nová třída, nová demokracie". (Tamtéž s. 166.)

Dané konstatování se opíralo o fakt, že vzrostla organizovanost proletariátu a neprivilegovaných vrstev společnosti, vznikaly masové politické strany, včetně socialistických a sociálně-demokratických politických stran, sdružených v II. Internacionále (1888). Pod jejich tlakem dochází k přijímání sociálního zákonodárství. Příkladem je politika premiéra konzervativní vlády Velké Británie B. Disraeliho (1804-1881), který v letech 1874-80 provedl řadu sociálních reforem. Podobně postupoval i kancléř Německa, konzervativec O. von Bismarcka (1815-1898), který na jedné straně prosadil v roce 1878 v říšském parlamentu přijetí zákona zakazujícího sociální demokracii, na straně druhé začal v letech 1883-87 zavádět zákony ve prospěch pracujících, včetně sociálního pojištění. Navíc v řadě zemí došlo v tomto období k postupnému rozšiřování volebního práva, což nepochybně znamenalo rozšíření prostoru i pro levici.

K tomu ode mne:

Tato a další části až k otázce příčin rozpadu a zániku socialistického impéria ponechám bez komentáře, abych ušetřil prostor pro hlubší analýzu, toho, co se na přelomu milénia stalo a o co jde dnes. Současně oceňuji práci, kterou V. Prorok v popisu tohoto historického období vykonal. Stojí za to si to pozorně přečíst.

(Pokračování)

Úvodní část série byla uveřejněna zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11783-vize-jakou-potrebujeme-992.html

Poslední (osmá) byla část uveřejněná v rámci seriálu k vizi zde:

https://radimvalencik.pise.cz/11792-vize-jakou-potrebujeme-999.html

Do 1000. dílu a následných články zaměřené zejména ohlédnutí za dosavadní prací. Nyní pokračujeme 9. dílem. Závěr série vyúsťuje do prezentace vize, a to z podstatného hlediska.
Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z konce léta. Nechával jsem si na jako vzpomínku na období plískanic. Kalábrie. Pěší turistika pro rakváče (60+) s Delfínem. Honili nás jak nadmutou kozu, (oblíbený výraz velmistra Blatného, který nás - tehdy ještě děti - učil hrát šach v brněnském Domě pionýrů). Ale co by člověk neudělal pro zdraví - a příroda tady je nádherná. Ubytování ve velmi příjemném městečku Scalea.odnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Ještě jeden pohled z Ďáblova mostu u městečka Civita.

A tady již jsme ve starobylém městečku Civita.

 

Jeden z pohledů do nitra městečka i jeho okolí.

 

Tam dole pod městečkem je Ďáblův most.