Vize, jakou potřebujeme/1045

Prorok prorokem, aneb vize Vládi Proroka/9

K upřednostněnému zařazení série věnované pojetí nové epochy a úkolům levice z pera politologa doc. Vladimíra Proroka mě přiměl článek  dr. Petra Hampla, který může být podnětem pro kvalitní diskusi na dané téma, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/11871-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-1.html

https://radimvalencik.pise.cz/11870-hamplovy-tri-vize-a-nase-ctvrta-jeste-jednou-2.html

Prorokův článek je přiměřeně rozsáhlý, dostatečně podložený zdroji a – co je nejcennější – umožňuje některé alternativy pochopení současnosti formulovat ve stylu "buď, anebo", "buď je to tak a tak, nebo je to naopak". To je pro pozitivní výsledek odborné diskuse, tj. pro to, abychom se dobrali toho, jak to je, velmi důležité.

Problém pojetí epochy – část 9.

Vladimír Prorok

Zásadním problémem realizace dané strategie byly neshody na koncepci rozvoje socialismu mezi socialistickými státy, vedoucí k ideologické konfrontaci (Jugoslávie 1965, ČSSR 1968) a i vojenské konfrontaci (sovětsko-čínský konflikt na Usuri 1969, čínsko-vietnamská válka 1978), ale i neshody v SSSR ohledně ekonomické strategie budování socialismu. S kritikou kultu osobnosti J. V. Stalina na 20. sjezdu KSSS v roce 1956 byly N. Chruščovem odmítnuty i ekonomické reformy stalinského modelu a byl realizován voluntaristický projekt přechodu ke komunismu v horizontu 20 let. Nástup L. Brežněva sice vedl k ekonomické stabilizaci a podpoře uvolňování napětí mezi Západem a SSSR, nicméně přetrvávala ekonomická nevýkonnost příkazové ekonomiky. Elity v  SSSR de facto realizovaly od 70. let 20. století politika konvergence – sbližování s kapitalismem, byť ji teoreticky popírali. (Спицын Е.  По «плану Андропова» СССР должен был стать частью Запада [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné z:   https://dzen.ru/a/ZiAlHR69glnw1Ssp )

Otevřeně se k tomu přihlásil až M. Gorbačov, který hlásal tezi o dominanci všelidských hodnotách, které jsou nadřazeny třídním hodnotám, přičemž konzervativní síly Západu hovořily o politice uvolňování napětí v 70. letech 20. století jako o studené válce s komunismem a jednoznačně upřednostňovaly západní hodnoty "všelidským hodnotám", které by zahrnovaly i hodnoty komunistického bloku. "Vítězná epocha" tak skončila privatizací společenského vlastnictví, které mělo garantovat úplné vítězství socialismu, a rozpadem komunistického bloku ve východní Evropě. S jeho zánikem zaniká i konkurent Západu v sociální oblasti, která přestává být pro Západ prioritní.   

Vedle marxisticko-leninské (sovětské) varianty pojetí socialismu existovaly v rámci komunistického hnutí i varianty další – maoistická varianta Číny, jugoslávská varianta samosprávného socialismu, eurokomunismus a další. Zajímavá je i varianta pojetí epochy známého levicového marxistického teoretika I. Walersteina, který ve své knize "After Liberalism", vydané v roce 1995, vycházejíce z koncepce světového ekonomického systému, odlišně pojímá roli a místo SSSR. I. Wallerstein má oproti Leninovu vizionářství jednu výhodu, může rekapitulovat důvody porážky SSSR na základě reálných procesů, které Lenin nemohl předpovídat. Co je důležité zároveň zmínit, Walerstein porážku SSSR nechápe jako vítězství liberalismu, jak to naznačuje název knihy, a zároveň perspektivu socialismu odvozuje od analýzy vývoje kapitalismu v období 1789- 1989, tj. v marxistickém pojetí několika na sebe navazujících epoch. Podle Wallersteina se po roce 1945 prosazuje unipolární model s dominancí USA, kde SSSR má vlastní sféry vlivu a vzhledem k slabé ekonomice hraje de facto roli podřízeného imperialistického agenta USA (subimperialist agent of the USA), který poskytuje USA ideologický štít bojovníka proti komunismu. (Walerstein I. After Liberalism New York: The New Press, 1995. S. 10, 12-13.) 

Je pochopitelně otázkou, zda lze hovořit o slabé ekonomice SSSR, kterému se podařilo obnovit válkou zničenou zemi a rozjet jaderný a kosmický program (prvenství v budování jaderné energetiky a letech do vesmíru), nicméně je fakt, že v 70. letech se SSSR v rámci politiky detante, kterou Wallerstein nazývá balzámem pro brežněvovskou byrokracii po šokové vlně 1968, stává dodavatelem surovin pro Západ. I přes pokusy změnit hospodářský mechanismus vládnoucí elita SSSR fakticky rezignovala na ekonomické soupeření se Západem prostřednictvím technologického rozvoje vedoucího k vyšší produktivitě práce, než měl kapitalismus. Gorbačovská přestavba jako pokus humanizovat socialismus, tak skončila "plánovaným" rozpadem SSSR. ("Целью всей моей жизни было уничтожение коммунизма." М.С.Горбачёв [online]. [cit. 2024-09-11]. Dostupné z:  https://www.youtube.com/watch?v=aqKzrazb6pY )

K tomu ode mne:

Mimořádně významná pasáž z pera V. Proroka. Důležité je zejména připomenutí díla I. Wallersteina. V této souvislosti stojí za to upozornit, že I. Wallerstein se v roce 1976 stal vedoucím Centra Fernanda Braudela pro studium ekonomik, historických systémů a civilizací na Binghamtonské univerzitě v New Yorku, jehož posláním bylo "zabývat se analýzou rozsáhlých společenských změn v dlouhých historických obdobích". F. Braudel napsal nejlepší analýzu průběhu průmyslové revoluce pod názvem Dynamika kapitalismu, zde je to nejdůležitější (vybrané a komentované): https://radimvalencik.pise.cz/10232-vize-jakou-potrebujeme-141.html Doporučuji celou knížku (není dlouhá, stojí cca 180 Kč, běžně je v knihkupectvích či antikvariátech, čte se skvěle). Touto knihou F. Braudel dokumentuje průběh průmyslové revoluce vyúsťující ve vznik kapitalistického systému, přesně "podle not" napsaných K. Marxem (v Předmluvě ke kritice politické ekonomie). I. Wallerstein byl jeden z prvních, kteří si začali uvědomovat, že nová společnost, která překoná kapitalistickou, se bude ekonomicky a následně politicky prosazovat obdobným způsobem, jakým proběhla průmyslová revoluce. To je úplně jiné vidění reality, ale je to "realistické vidění reálné reality". Kdo toto pochopí, ví jak dál (tedy pokud k tomu ještě pochopí logiku, která umožňuje projít osudovým úskalím).

Odsud je rovněž vidět, proč "vládnoucí elita SSSR fakticky rezignovala na ekonomické soupeření se Západem". V mocenském soupeření ideologů sloužících "nové třídě" s těmi, kteří zůstali věrni Marxovu učení, vyhráli "konjunkturalisté" disponující privilegiemi nových mocných. "Autentici" neměli šanci. Mj. i proto, že nedokázali překonat původní omyl, kterým bylo ztotožnění revolučního povstání se skutečnou revoluční přeměnou. Revoluční povstání v roce 1917 dobově sloužilo k urychlení procesu koncentrace kapitálu a likvidaci parazitních feudálních vrstev. Ty o sobě daly vědět mj. zavražděním Stolypina, ruského ministerského předsedy, který se pokusil modernizovat Rusko, v roce 1911 – viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Pjotr_Stolypin .

Mj. je příznačné, jak rychle se všechny ty "odborné", "vědecké" "marxistické" instituce nabité "špičkovými kádry" dokázaly přebarvit a distancovat od toho, k čemu se hlásily a pod praporem čeho kádrovaly (mj. s velkou chutí právě "autentiky"). Kdo tohle nevidí, nevidí ani nyní dál než na špičku svého nosu.

Poznámka: Tato část je určena všem, kteří mají zájem stát se součástí struktury založené na Dvanácti průvodcích osudovým úskalím, viz: https://radimvalencik.pise.cz/11887-dvanact-pruvodcu-osudovym-uskalim-aktualne.html . Mj. z ní vyplývá i potřeba této struktury, pokud chceme obrat k lepší budoucnosti.

 

(Pokračování)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Z konce léta. Nechával jsem si na jako vzpomínku na období plískanic. Kalábrie. Pěší turistika pro rakváče (60+) s Delfínem. Honili nás jak nadmutou kozu, (oblíbený výraz velmistra Blatného, který nás - tehdy ještě děti - učil hrát šach v brněnském Domě pionýrů). Ale co by člověk neudělal pro zdraví - a příroda tady je nádherná. Ubytování ve velmi příjemném městečku Scalea.odnikal jsem výpravy i do vzdálenějšího okolí, protože za těch více než 40 let, co sem jezdím, mám prochozeno i velmi vzdálené okolí.

Vyrážíme do Národního parku Pollino. Půjdeme až pod vrchol Monte Pollino (2267 m n. m.).

Na chvíli jsme zastavili na malinkém parkovišti s výhledem na městečko Rivello.

Po cestě jsem objevil tuto krásnou kytku, něco mezi akátem a lékořicí. Vidím ji poprve v životě.

 

Začínáme stoupat pod vrchol Monte Pollino. Hory jsou vysoké asi jako Nízké Tatry, ale je z nich vidět moře, které je poměrně nedaleko. Zdejší kraj se vyznačuje i tím, že zde žijí divocí koně.

 

A taky rostou tyto krásné bramboříky.