Vize, jakou potřebujeme/1084

Dnešní výzvy světa a vize možných řešení – 1. část

(Reakce na posledních cca 50 příspěvků k vizi)

Jana Simonová

Ad Tři vize P. Hampla

"1.Pravicová – liberální: Řešením je rušit úřady, rušit předpisy, snižovat daně, snižovat sociální dávky a omezovat státní aktivity ve všech oblastech. Stát se má vzdát ambicí ovlivňovat národní hospodářství a ovlivňovat společnost. Předpokládá se, že to povede k jakési ideální rovnováze či ideálnímu stavu."

K tomu (JS):

Současný předkolapsový stav je výsledkem uplatňování tohoto přístupu, který vede k rostoucí polarizaci majetku a příjmů, porušování práva, korupci a růst kriminality, nevýkonnost ekonomiky, masový útěk ke spekulacím jako zdroji obživy, útlum veřejných služeb, bezkoncepčnost společnosti, a nakonec i k nekonkurenceschopnosti.

"2. Pak je tu vize, kterou nazývám PRŮMYSLOVÝM NÁRODNĺM STÁTEM. Je to vlastně jen zmodernizovaná verze toho, co fungovalo v západní Evropě od druhé světové války do 80. let. Tedy kapitalismus se soukromými podniky, ovšem také s velmi aktivním státem, který je odpovědný za rozvoj národního hospodářství a určuje prioritní sektory i celkové poměry. Soukromým podnikům je vnucena velkorysá ochrana pracujících, včetně zastoupení odborářů přímo ve vedení. U nás jsme ty časy nezažily, ale máme zkušenost s husákovským režimem, který s tím sdílel řadu společných bodů. Vizi "třiceti nádherných let" je ovšem třeba zmodernizovat minimálně ve dvou směrech. Jednak to jsou nové technologie, ale změnil se také životní styl. Lidé žijí jinak než před generacemi, dnešní rodina vypadá jinak a společenský model to musí respektovat. Něco se může změnit se zvýšením úrovně školství, ale osmdesátá léta se již nevrátí. Vize průmyslového národního státu je vizí pokrokářskou (ve skutečném významu toho slova, nikoliv ve smyslu současného "progresivismu") a rovnostářskou. Je vizí technologického optimismu. Ukázkovým představitelem je Donald Trump. K takové vizi vzhlížím já a dále bych mohl jmenovat třeba profesora Budila či docentku Švihlíkovou."

K tomu (JS):

Dnešní životní styl i technologie jsou jiné než v 80. Letech minulého století, nicméně většina problémů, které ovlivňovaly vědu, výzkum a vývoj a inovace se řešily v Československu už tenkrát. Pravda neúspěšně, ale jaký pokrok nastal od té doby?

Mezi největší problémy tehdy patřil: nízký podíl výdajů na výzkum a vývoj z HDP, (2-4 %), (náklady na jednoho pracovníka V+V dosahovaly méně než 25% výdajů Švýcarska, Německa či Švédska), nepropojenost základního a aplikovaného výzkumu na potřeby inovací výrobních podniků, nespolupráce mezi pracovišti Akademie věd a základním výzkumem na vysokých školách, obecně nízká systémová motivace k pokroku a rozvoji vzdělanostního a rozvojového potenciálu, neschopnost určit veřejně prospěšné priority a usměrňovat strukturu V+V strategicky nadějným směrem. To myslím, že dodnes neumíme. Zdroje se stále rozdělují rovnostářsky, aby vyšlo na každého. Na originalitě a průlomovosti výzkumu moc nezáleží. Nebo ano? - Nesporné však je, že problematika zdrojů a strategie rozvoje výzkumného a vývojového potenciálu byly v 80. letech předmětem odborných diskuzí, i v mezinárodním, zejména evropském kontextu. Hovořilo se o přicházející vědeckotechnické revoluci s poukazem na úspěchy tygra Japonsko.  V teoretické rovině se polemizovalo, zda věda je výrobní silou či nikoliv, ale pokrok vědy a technologií v příhodných podmínkách se nemohl zastavit, protože přinášel nevídané zisky.  

"3. Třetí vizi můžeme nazvat PROTIMODERNĺ. Je za ní představa, že musí proběhnout mnohem hlubší změna. Je za ní představa, že problém je celá moderní doby, její myšlení a její životní styl. Tato vize má řadu forem. Liší se zejména tím, kde má vlastně být ten ideál. Někdo říká, že celé lidské dějiny jsou dějinami chamtivosti, omezenosti, násilí a podvodů a že je konečně zapotřebí to změnit. Někteří moji katoličtí přátelé vidí problém na konci 13. století a chtěli by se vrátit do starších časů. Někdo to má zase úplně jinak. Ale vždy tam najdeme nedůvěru k technologiím i nedůvěru k modernímu státu jako instituci. Celkově to je postoj, se kterým se velmi často setkáme v té části radikální opozice, která si říká "alternativa"."

K tomu (JS):

Tato vize, stejně tak jako první pravicová, nemůže nabídnout žádné udržitelné strategické řešení, možná jen dílčí nahodilé vylepšení, které se může nakonec projevit jako zhoršení.

Ad připomínky R. Valenčíka k P. Hamplovi

R. Valenčík připomíná naši perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi jako 4.  možnou vizi.   Poukazuje na to, že u P. Hampla se jedná "o setrvačné vidění reality a cestu ze současné civilizační krize, přesněji navigaci v současném civilizačním osudovém úskalí NENABĺZĺ. Jenže právě proto, což ilustruje i Hamplův článek, nedokáže dostatečně razantně vstoupit do ideové výzbroje těch, kteří chtějí změnit společnost k lepšímu. Uvíznutí v setrvačném chápání reality, stereotypech, uzavření se ve vlastních názorech je přece pohodlnější. Jenže to, že žijeme v přelomové době, která je srovnatelná s průmyslovou revolucí, ale ještě výraznější, že světlem na konci tunelu je společnost, v níž dominantní ekonomický sektor budou tvořit produktivní služby zaměřené na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka, je fakt. Fakt přehlížený, ale fakt, na kterém zpožďující se chápání reality nic nezmění."

K tomu (JS):

Souhlasím s tím, že žijeme v přelomové době, ale tato doba již nějakou dobu trvá a projevuje určitou setrvalou tendenci. Tak, jako průmyslová revoluce se neodehrála ve vymezeném čase, ale probíhala různými způsoby s různou dynamikou v různých zemích světa, tak i prvky naší vize se už realizovaly v minulých dekádách, např. v Japonsku a 4 asijských tygrech, ve Slušovicích, Číně apod. Tam se rozvíjel potenciál výzkumu, vývoje, inovací a vzdělanosti zejména proto, že zvyšoval konkurenceschopnost a zisky.

Co je nového na naši vizi je, že rozvoj člověka stavíme jako metu samu o sobě s cílem zlepšit život a uplatnění člověka ve společnosti. I toto se však do určité míry již realizuje u nás i jinde, např. v Číně, resp. i při snaze o růst produktivity a zisku dochází k rozvoji člověka.

Sama proto vidím naši vizi jako součást historického vývoje od degradujícího kapitalismu, podporujícího nerovnou soutěž, korupci, kořistnictví a násilí bez pravidel a morálních zábran za účelem maximalizace zisku v rukou elit, ke společnosti rozdělující své statky efektivnějším způsobem, který zajistí rovné příležitosti pro všechny a zároveň pozitivní motivaci k výkonům a sebevzdělávání. (Předpokladem je však určitá regulace/vyšší progresivitu zdanění nejvyšších příjmů, což bude samo o sobě proces časově i jinak náročný.)

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Kouzelné místo. Květnice hora opěvovaná v místní tradici. U Tišnova. Jedno ze dvou vyhlídkových míst kousek od vrcholu (470 m.n.m.). Zastavil jsem se zde po cestě na setkání ze spolužáky z gymplu (po 52 létech). Druhým vyhlídkovým místem je je Velká skála (446 m.n.m.). Tam se dostanu za chvíli. Setkal jsem se zde i se svým prvním letošním sněhem, resp. sněhovým popraškem.

Vyhlídka u kříže nabízí pohled na Tišnov a Předkláštěří.

Tady začíná Svratecká pahorkatina. Kopce s nádehrnými výhledy.

 

Výhled směrem k Lomniče. Tam někde v dálce začíná Moravský kras.

 

Pak se ještě podívám do Cisterciáckého kláštera Porta Coeli v Překlášteří u Tišnova. Fascinující portál. Při podrobnějším zkoumání (kterému se budu věnovat v dalších pokračováních) lze vidět mnohonásobnou hru symetrie a asymetrie zakódovanou ve výzdobě. Má hlubší poselství, které bezprostředně souvisí se samotnou stavbou Kostela Nanebevzetí Panny Marie. O tom podrobně později. Teď jen upozorním na toho druhého zleva (nejblíže a nejčervenější). Co drží v ruce a komu je podobný?