Vize, jakou potřebujeme/1091

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/48

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

79. článek: Na obranu nové lidové fronty,12.8.2024, Petr Kužel

Celé zde: https://casopisargument.cz/58816

Článek Petra Kužela vyvolal na stránkách časopisu !Argument velkou polemiku, která dokumentuje to, co kdysi řekl Lenin: "Kdo se pouští do dílčích otázek bez před běžného vyřešení obecných otázek, bude nevyhnutelně na každém kroku bezděčně "narážet" na tyto obecné otázky. A narážet na ně slepě v každém jednotlivém případě znamená odsuzovat svou politiku k nejhoršímu kolísání a bezzásadovosti."

Levice se držela chybného paradigmatu: Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti. Protože toto paradigma selhávalo a ti, kteří se vydávali za "Marxisty" to nechtěli vidět, došlo k vyprázdnění levice, jejímu ideovému vyšumění a její část, tzv. "progresivistická" se stala obětí manipulace ze strany současné globální moci, která si podřídila svým zájmům. Vnutila ji náhradní témata a podařilo se z ní udělat dokonce nástroj vtažení EU do války s Ruskem. P. Kužel (jehož text odlišuji od svého barvou) uvědomuje jen částečně:

Na stránkách Deníku Referendum a časopisu !Argument vznikla polemika o dalším směřování levice. Na článek Oty Novotného Stačilo Kateřiny Konečné není levicí, ale nebezpečím pro ni reagoval Matěj Stropnický článkem Nová lidová fronta a na něho zase Lukáš Ulrych textem K Nové lidové frontě Matěje Stropnického. Polemika se netýká ničeho menšího než toho, jaká má být strategie levicových subjektů, s kým se má levice spojovat a s kým nespojovat, a rovněž obligátní otázky, koho ještě počítat k levici (a na základě čeho) a koho ne. Tím vším pak samozřejmě prostupuje otázka, která je z hlediska konkrétní politické strategie a taktiky v tuto chvíli prvořadá, tedy, jaký bude další vývoj sociální demokracie a zda bude – či nebude – SocDem nějakým způsobem spolupracovat s koalicí Stačilo!...

Hlavní postoje diskutujících (ale vlastně obou táborů, které se na levici vytvořily) lze shrnout s určitou mírou zjednodušení takto: Matěj Stropnický navrhuje, aby levicové subjekty vytvořily spojenectví na základě průniku programů v ekonomické oblasti a společně vytvořily alternativu k vládě pětikoalice. Cílem takového spojení má být v prvé řadě znemožnění dalšího vládnutí pětikoalice s její neoliberální politikou dopadající především na řadové pracující, důchodce a další zranitelné skupiny. Slovy Matěje Stropnického má jít o vznik dohody "na nutnosti jednoznačné a pokud možno úplné porážky oligarchického kapitalismu ztělesněného celou Fialovou vládou" a vytvoření politiky, která bude směřovat "od rozevírání nůžek k jejich zavírání".

Kulturní témata přitom podle Stropnického nemá levice nenávratně opustit. Pouze říká, že ekonomické otázky a kulturní otázky jsou "ve skutečném politickém provozu nesouměřitelné: o kulturních otázkách poslanci reálně hlasují dvakrát, třikrát za volební období, kdežto o těch s dopadem na peněženky, zdraví nebo veřejné služby obyvatel každý týden." Z toho důvodu je také podle něj třeba hledat především shodu tam, kde se protíná ekonomický program obou subjektů, a témata kulturní řešit teprve sekundárně. Jinými slovy, udělat si jasno v tom, co je primární a co sekundární. Vznikne-li tato shoda a bude-li na tomto základě získána politická podpora tradičních voličů levice, vznikne tím teprve možnost reálně prosadit i ona kulturní témata. Stropnický k tomu uvádí: "Uvidíte, že pokud pro jednou začnete od začátku namísto od konce a nejdřív prosadíte lidem férovější mzdy, pracovní podmínky, zubaře znovu na pojišťovnu a nebudete jim zvyšovat věk odchodu do důchodu, že vám za pár let budou tleskat i za manželství pro všechny. Do teď jste se svou strategií všechno nebo nic neprosadili jedno, ani druhé."

Oto Novotný a Lukáš Ulrych se naproti tomu domnívají, že ke spolupráci sociální demokracie a koalice Stačilo! je potřeba nejen shoda na ekonomickém programu, nýbrž i shoda v oblasti témat kulturních. Lukáš Ulrych to zdůvodňuje tak, že "levice v sobě snoubí ekonomická i kulturní témata, a bez shody na nich prostě není co spojovat". O komunistech pak tvrdí, že vůbec nepředstavují levici, a to právě proto, že – jak uvádí Ulrych –, zastávají konzervativní postoj v otázce kulturních témat. Zdůvodňuje to tím, že "levice přitom o sobě vždy tvrdila, že je pokrokovou, tedy progresivní silou". Není-li tedy levice v oblasti kulturních témat pokroková či progresivistická, není to podle Ulrycha levice. Odtud pak také jeho závěr, že "KSČM není levice", a "konzervativní levice" (takto označuje progresivní levice všechny neprogresivistické proudy levice) je podle něj "z podstaty věci oxymóron". (Dodejme také, že Ulrych poněkud nepochopitelně píše, že Stropnického text byl uveřejněn "na webu koalice Stačilo!", což evidentně není pravda, jelikož byl uveřejněn na serveru časopisu !Argument, který s koalicí Stačilo! nemá nic společného a vznikl o mnoho let dříve.)...

Souhlasím s Lukášem Ulrychem v tom, že "obecným cílem levice je zajistit všem lidem bez rozdílu rovnoprávnost, stejné zacházení a podmínky umožňující realizaci a rozvoj jejich potenciálu" a že levice "hají neprivilegované a slabší" a "má vytvářet spojenectví neprivilegovaných proti privilegovaným".

Ulrych přitom souhlasí s tím, že je "třeba se na levici spojovat", ale za levici považuje vlastně jen progresivistickou levici. (K čemu spojení sociální demokracie s progresivistickou levicí vedlo, uvidíme níže.) S neprogresivistickou levicí podle něj žádné (ani taktické!) spojenectví být nemůže. Zdůvodňuje to tím, že "SocDem by převzetím současné rétoriky Stačilo! definitivně ztratila smysl své existence".

Následně P. Kužel pokračuje velmi dobrý rozborem problematiky, kterou velmi přesně postihují názvy následujících kapitol jeho článku:

Spojení SocDem s progresivismem – strategie, která selhala

Proč spojení levice s progresivismem nefunguje?

(Doporučuji přečíst, stačí rozkliknout odkaz v úvodu.)

K tomu ode mne:

1. Prý je obtížné definovat, co je levice. Ani ne. L. Ulrych se s tímto problémem vyrovnává bez větších obtíží a jeho definice je poměrně přesná. Tím ovšem chvála z mé strany toho, co je v článku přínosné, končí.

2. Věci je třeba nazývat pravým jménem. Hlavní ideový konflikt mezi "progresivistickou" a "konzervativní" levicí přece není o náhradních (takzvaně "kulturních" tématech), ale o důsledcích manipulace s částí levice prostřednictvím těchto témat. Konkrétně o tom, že "progresivistická levice" se prostě nechala zblbnout (někteří se odměnou za to dostali na místa, na která nikdy neměli ani intelektuálně, ani morálně) a nechala ze sebe udělat nástroj vtahování EU do války s Ruskem. Jak to, že se o tom nezmíní P. Kužel ani slůvkem?

3. Proto "progresivistická" levice dopadá tak jak dopadá. Jde od porážky k porážce. U nás, v Německu (v případě Die Linke je to zvlášť ostudné) i jinde. Proč volit ty, kteří se stali poskoky současné globální moci a pomáhají devastovat země, ve kterých působí? Normální lidu už hru prokoukli, "teoretici levice" ještě ne?

4. Základním střetem dneška je střet mezi současnou globální mocí a těmi silami, které se jí staví na odpor. Je ještě někdo, kdo neví a nevidí, co je a jak funguje současná globální moc? Viz: https://radimvalencik.pise.cz/10793-struktura-soucasne-globalni-moci.html

5. Má smysl se sjednocovat s těmi, kteří se stali součástí vlivových struktur současné globální moci? To si snad normálně uvažující člověk ani nemůže myslet. Pokud jde o sjednocování, tak je nutné ho založit na sjednocování těch, kteří jsou schopni se vědomě postavit na odpor současné globální moci a uvědomují si význam ideové převahy, bez které není možné nejen zvítězit, ale ani se úspěšně sjednocovat. Heslo "nové jednotné fronty" je heslem dne, ale nejde jen o sjednocování levice. Tato fronta musí vzniknout na širším základě.

6. Zmanipulovaná a koupená část "progresivistů", která již dávno k levici nepatří, rychle ztrácí svou hodnotu (i volební potenciál). Lidé ji prokoukli. Dokonce ztrácí i svou hodnotu poskoků, protože za ně existuje vhodnější náhrada ještě větších omezenců. Z progresivistické "levice" mají či budou mít hodnotu jen ti, kteří projdou sebereflexí. Pozná se to podle toho, jak chápou historický rámec současných změn v globálním i lokálním měřítku (odkud kam jdeme, o co jde a co dělat).

(Pokračování reakcí na další článek)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Kouzelné místo. Květnice hora opěvovaná v místní tradici. U Tišnova. Jedno ze dvou vyhlídkových míst kousek od vrcholu (470 m.n.m.). Zastavil jsem se zde po cestě na setkání ze spolužáky z gymplu (po 52 létech). Druhým vyhlídkovým místem je je Velká skála (446 m.n.m.). Tam se dostanu za chvíli. Setkal jsem se zde i se svým prvním letošním sněhem, resp. sněhovým popraškem.

Výhled z Velké skály na Předklášteří

Výhled do údolí Svratky.

 

Vrchol Velké skály plný dutinek s malinkými ametystky. Za mého mládí tam bylo možné najít i velké, barevné.

 

Ještě jeden pohled na vrchol.