Vize, jakou potřebujeme/1099

VIZE: Od počátků ke 12 průvodcům/3

Připomínáme si tři roky od doby, kdy byl uveřejněn první díl seriálu Vize, jakou potřebujeme. 17. prosince 2021. Během tří let se podařilo vytvořit startovní podmínky pro přechod od stádia ujasňování základních východisek a předpokladů pěstování vize k jejímu vstupu do reálného dění.

První fázi realizace můžeme chápat jako zahájení mise dvanácti průvodců osudovým úskalím vývoje lidské pospolitosti.

Kde se stala chyba?

S trochou nadsázky a černého humoru by bylo možné tuto část nazvat v intencích Pelíšků: "Kde udělali soudruzi chybu?" Ale problém je to příliš vážný a citlivý. Patří hned na začátek série, protože první krok je potřeba učinit v následujícím směru:

Přejít od paradigmatu: Politická moc → znárodnění → plánovaná redistribuce umožňující vyšší produktivitu práce a současně i dosažení sociální spravedlnosti

K paradigmatu: Technologický pokrok (včetně využití umělé inteligence) → volný čas → produktivní služby měnící volný čas v inovační potenciál → nový dominantní sektor → změna charakteru ekonomického růstu

Jde o zásadně odlišné vidění reality, přitom původní, mylné paradigma sehrálo mnohem více negativní roli, než si uvědomujeme, nebo než si připouštíme. Vedlo totiž ke ztrátě kontaktu levice s rozvojem teorie a jejímu následnému úpadku, což ponechalo zcela nekrytý prostor pro devastující působení sil iracionalismu, na kterém je založena ideologie endoparazitů a endopredátorů.

Co se vlastně z hlediska historického vývoje událo? V předválečném a bezprostředně poválečném období došlo k pozitivní synergii několika významných faktorů dějinného vývoje:

- Postátnění ekonomiky v Sovětském svazu umožnilo nesmírně rychlou koncentraci kapitálu a využití dopadů této koncentrace kapitálou na urychlení ekonomického rozvoje (zejména v technologické oblasti), a to z historického hlediska nevídaným způsobem.

- Myšlenka vytvoření nové společnosti, společnosti pro člověka, vycházejí z "vyřešení hádanky dějin" (odhalení zákonitostí vývoje společnosti) měla obrovský étos, a tudíž i značnou, do té doby v tak globálním rozsahu nevídanou, integrující a motivující roli.

- K tomu přistoupila dějinná role Sovětského svazu ve 2. světové válce, následné rozšíření sféry sovětského vlivu.

Zdálo se, že globálním přeměnám vyúsťujícím ve vítězství socialismu na celém světě již nic nebrání, že ani "strategie zadržování" (která je svědectvím toho, že chybnému paradigmatu do značné míry uvěřili i protivníci socialismu, čímž toto paradigma svým způsobem "posvětili" a propůjčili mu delší život) "lokomotivu dějin" jedoucí po kolejích poznaných dějinných zákonitostí nic nezadrží. Objevily se však dva velké problémy:

- Nejenže socialismus nevítězil silou vyšší produktivity práce, ale začal beznadějně zaostávat. V. Biľak se to sice snažil obhájit argumentem, že "není důležité, jak rychle jdeme, ale to, že jdeme správným směrem". Ale už to, že tato blbost (naprosto proti duchu Marxova pojetí dějin) byly vyslovena a nepřišla na ni adekvátní odpověď od "teoretiků", o něčem svědčí.

- Místo společnosti, ve které se rozvíjí sociální prvek, prvek solidarity, docházelo k sociálnímu rozkladu na "lepší lidi a ty ostatní". Přesně podle M. Djilase začala na bázi výkonu centralizovaných vlastnických funkcí, i výkonu rozptýlených vlastnických funkcí v distribuční oblasti v podmínkách nedostatku vznikat "nová třída". Ta nakonec triumfálně zvítězila na území Sovětského svazu při jeho rozpadu, což se následně přeneslo i do většiny sovětského impéria.

Na obě systematická odchýlení konceptu socialistické revoluce od reality "marxistická" teorie nereagovala. Naopak. Obhajovala neobhajitelné, přestala být teorií, a dokonce se přeměnila v ideologii pronásledování těch, kteří se pokoušeli teorii vrátit její základní parametry (což mj. znamenalo i angažovat ve smyslu zaměření pohledu teorie na vztah mezi ní samotnou a vývojem reality).

Právě tady jsme u podstaty toho, proč došlo k odcizení levice, včetně široké veřejnosti od teorie. To, co se vydávalo za teorii, prostě přestalo být živou, rozvíjející se teorií, která neustále při svém vývoji provádí sebereflexi (zabývá se vztahem mezi ní a reálným vývojem). Jakmile z teorie tento rozměr vyšumí, stává se mrtvou a přestává být teorií.

Hnutí 12*12 může mít úspěch mj. proto, že se mu nabízí obrovský potenciál daný dvěma okolnostmi:

- Rozdíl mezi tím, co teorie může dokázat, a reálným vnímáním její role je tak obrovský, že jej lze srozumitelně vysvětlit většině lidí. To sice bude narážet na různé formy nepochopení a averze, ale ten, kdo pochopí, o co jde, pocítí svou ideovou převahu. A to je pro plnění jeho role velmi významné. Protiklad sterilního myšlení na bází vyčpělých a zdiskreditovaných paradigmat je tak zjevný, že stačí málo, aby se jeho pochopení stalo dostatečnou motivací.

- Druhý zdroj motivací směrem k angažovanému myšlení je reakce na proces dosazování ještě větších omezenců prostřednictvím stávajících omezenců, aby prostřednictvím nástrojů globální moci mohla být vynucována nekritická poslušnost v lokálních poměrech vůči cizí moci. To vidíme každodenně – zdiskreditované hlupáky nahrazují hlupáci ještě větší, kteří si svůj handicap kompenzují ještě větší servilitou vůči globální vrchnosti a ještě větší agresivitou proti normálním lidem, zejména těm, kteří používají rozum. Je to proces, který je natolik setrvačný, že ho už nikdo nezastaví, dokud jeho trapní aktéři nedohrají svou žalostnou roli. To bude pokračovat a bude to posilovat pocit sebevědomí těch, kteří začnou hledat východisko ze současné situaci. Z nich se budou rodit průvodci osudovým úskalím.

Jedná se o důležité body. Opodstatněné vědomí (a sebevědomí) ideové převahy je za určitých podmínek (o které v tomto případě jde) nejvýznamnějším faktorem vnitřní motivace těch, kteří se stanou součástí hnutí 12*12. Opodstatněné sebevědomí se pozná podle schopnosti nikoli prosazovat vlastní názor bez ohledu na názory druhých, ale ve schopnosti rozpoznat v názorech druhých to, co je přínosné a obohacující.

Oběma těmto bodům se ještě budu věnovat v konkrétnější, akční poloze.

(Pokračování tímto tématem)

Zdroj: https://radimvalencik.pise.cz/11847-vize-jakou-potrebujeme-1027.html

A k tomu trochu inspirující přírody:

Podzimní krásy Kunratického lesa. Využívám k reaxačním procházkám. Krajinu posuzuji odle toho, jak inspiruje a jak dobře se v ní přemýlí. Tady je to dobré.

Člověk by ani neřekl, že je v Praze.

 

Jako v ZOO.

 

AModerní město došlo až k lesu.