Vize, jakou potřebujeme/1126

Jak se vyzbrojit teorií (mechanismů)/7

Následující série je věnována otázce, co a jak lze využít ze současného teoretického bádání pro tvorbu perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Konkrétně teorii návrhu (designu) a uplatnění (implementace) mechanismů.

V této části připomenu problém, který jako zásadní zformuloval L. Hurwicz ve své nobelovské řeči a který stále čeká na řešení. Nejdříve uvedu dvě reprezentativní vyjádření k tomu, jak by jej bylo možné řešit:

První je z pera W. Trockela: "V oddíle Zpět k Juvenalovi dochází Hurwicz (1998) k závěru, že "buď neexistuje způsob, jak hlídat strážce", nebo je k hlídání těchto strážců zapotřebí také "strážců druhého řádu". Hurwicz tedy pokračuje (1998, s. 11): "Pak ale, pokud i ti podléhají korupci, jsou zapotřebí i strážci třetího řádu atd. To vyvolává představu nekonečného regresu strážců, kdy strážce řádu k je nutný ke střežení strážce řádu k,1 s k = 2, 3 ... ad infinitum. Jestliže nekonečno strážců není obvykle k dispozici, zdá se, že to vylučuje možnost vynucení." Nicméně Hurwicz na základě "náhodné empirie" tvrdí, že v mnoha situacích jsou pravidla skutečně implementována nebo vynucována, "i když ne dokonale", a pokračuje: "Někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidlem (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování, a kteří mají možnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklon jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Dobře fungující společnosti se snaží vybírat soudce a vládce z řad takových jedinců"."
V širším kontextu zde: https://radimvalencik.pise.cz/11787-vize-jakou-potrebujeme-994.html

Druhý je z pera R. Myersona:

"Kolektivní sankce proti nesprávným rozsudkům u tohoto soudu by mohla spočívat v tom, že by členové této vládnoucí frakce ztratili vzájemnou důvěru, takže by všichni přešli k rovnováze, kdy každý oportunisticky zneužívá své individuální moci. Můžeme předpokládat, že v konkurenčním světě by si frakce dlouho neudržela politickou moc nad velkou společností, pokud by její členové nedokázali řešit problémy s volnou soutěží v kolektivních akcích na obranu své moci proti výzvám ze strany jiných potenciálních frakcí (Myerson 2008). Za tohoto předpokladu by se kterákoli členka vládnoucí frakce mohla cítit chráněna očekáváním, že s ní její kolegové nemohou špatně zacházet, aniž by riskovala všeobecnou ztrátu vzájemné důvěry v rámci frakce, což by ohrozilo výsadní postavení všech."

V širším kontextu zde: https://radimvalencik.pise.cz/11857-vize-jakou-potrebujeme-1032.html

Je to asi to nejlepší, co bylo k danému problému řečeno. Stálo by za to, aby se někdo této problematiky systematicky ujal. Mj. W. Trockel si v jednom ze svých příspěvků stěžuje: "Bohužel se zdá, že kromě Myersona (2004, 2008, 2009) neexistuje mnoho teoretické literatury týkající se prosazování, skutečného provádění a jejich vztahu k základní teorii institucí."

V důležitém kontextu zde: https://radimvalencik.pise.cz/11788-vize-jakou-potrebujeme-995.html

Z metodologického hlediska stojí za povšimnutí, že z uvedených pasáží vyplývá nedostatečnost teoretických základů řešení této problematiky a převládání intuitivních prvků, což vždy signalizuje, že se nacházíme pouze v počátečním stádiu řešení dané problematiky. Podle mého názoru je cesta k řešení Hurwiczova problému "strážců, kteří uhlídají strážce" následující:

1. "Nejvyšším strážcem" je ekonomická efektivnost příslušného (celého, globálního) systému.

2. Každý prvek systému (země či region, podnikatelská struktura) si vytváří svůj systém strážců; pokud tito strážci v určitém prvku daného systému selžou (ti na nejvyšší úrovni nedokážou uhlídat sami sebe, nedokážou zabránit zneužití toho, že mají nejvyšší postavení), musí fungovat (konkurenční) mechanismy, které takový selhávající prvek systému srazí do podřízeného postavení (vyřadí z konkurence neselhávajících prvků).

3. Mechanismy uvnitř každého prvku systému musejí bezprostředně souviset s efektivností tohoto prvku (takto musejí být designovány a implementovány); zde hraje zásadní metodologickou role námi navržený podvojný model finančního trhu, ve kterém efektivnost systému bezprostředně souvisí s tím, jaké jsou vytvořeny podmínky pro využívání investičních příležitostí podle míry jejich výnosnosti (bez této metodologické opory se nenajde řešení Hurwiczova problému).

4. Při navržení vhodných mechanismů v každém prvku globálního systému (tak, aby se vyhovělo vzájemně souvisejícím požadavkům efektivnosti tohoto prvku i řešení problematiky "strážců strážců") bude nejdůležitější identifikovat vzájemné souvislosti mezi jednotlivými typy investičních příležitostí z hlediska jejich pozitivních (využití komplementarity, kdy realizace investičních příležitostí jedním subjektem vytváří podmínky pro využití investičních příležitostí druhým subjektem) i negativních (pozičního investování, kdy využití investičních příležitostí jedním subjektem omezuje možnost využití investičních příležitostí, kterými disponuje druhý subjekt) synergických efektů.

5. Na základě toho bude možné v návaznosti na konkrétní podmínky navrhnout a připravit k realizaci jednotlivé komponenty komplexních reforem zvyšujících efektivnost toho či onoho prvku globálního systému (zejména v oblasti postupného prosazování odvětví produktivních služeb, kdy role jednotlivých subjektů poroste s tím, jak se podaří nastartovat mechanismy umožňující, aby ekonomické efekty, které přináší ten či onen subjekt, sloužily jako zdroj jeho financování).

6. Nelze neupozornit na to, že tento proces obnovy přirozeného směřování vývoje lidské pospolitosti bude probíhat v podmínkáchpřetrvávající dominantní role současné globální moci (sice degenerující a ztrácejí svůj vliv, s o to většími riziky jejích intervencí do aktuálního vývoje s cílem zmařit realizaci pozitivních přeměn a likvidovat jejich nositele). ///Dlužno upozornit na to, že vývoj teorie mechanismů – minimálně v posledních deseti létech, když už muselo být zřejmé, co se ve světě odehrává – je spojen s "přehlédnutím" toho, že "realita" vyřešila problém "strážců strážců" po svém, a to tím nejhorším a nejnebezpečnějším způsobem, koncentrací všech složek podílejících se na vytváření moci v globálním měřítku (a v rámci struktury současné globální moci je již tento problém definitivně neřešitelný, naštěstí – ještě není jisté, zda "na poslední chvíli", nebo "pět minut po dvanácté" se v různých podobách, různými způsoby a na různých místech rodí a prosazuje perspektivní alternativa).///

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období relativního klidu mezi  Vánocemi a Novým rokem jsem strávil v Athénách. Město obklopené horami. Příroda je zde poznamenána trochu větším chladem než v jiných částech šířeji pojatého Středomoří. Patrně je to dáno tím, že studený vzduch sestupuje z hor, které v bezprostředním okolí dosahují od 1.000 až do 1.400 metrů nad mořem. Kromě památek jsem se zaměřil i na poznávání zdejší přírody, která sazahuje až do centra města.

Amfiteátr pod Akropolí. Nebe nebezpečně černá, ale tím vytvořilo zajímavý kontrast.

Pohled do nitra amfiteátru. Nad ním již začíná areál Akropole.

 

Brzy asi bude pršet, takže prohlídku Akropole si schovám na příště. Teď se na ni podívám z vrchu, který je hned vedle ní. Doporučuji na toto místo vylézt každému, kdo půjde kolem.

 

Z pozdější návstěvy muzea pod Akropolí.