Vize, jakou potřebujeme/1137

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/70

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

88. článek: Několik poznámek k důchodové reformě,20.11.2024, Ilona Švihlíková

Celé zde: https://casopisargument.cz/60585 

Pojednání Ilony Švihlíkové k tzv. důchodové reformě je významné z několika hledisek. Navazuje na článek J. Mertla a publikační platformu !Argumentu obsahově doplňuje o důležitý aspekt současného dění. Věnuje se jedné ze zásadních otázek, které budou hrát významnou roli v nadcházejících sněmovních volbách i po nich (ukáže se, kdo jak to myslí a myslel vážně se skutečnou změnou). V neposlední řadě poskytuje důležitý podkladový materiál pro ilustraci toho, jaký metodologický význam má a zejména může mít teorie mechanismů (jejich designu a implementace).

Několik poznámek k důchodové reformě – část 4.

Ilona Švihlíková

b) Oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a zavedení individuálních účtů: střednědobý časový horizont

V této části si dovolím se odvolat na článek J. Ungermana a V. Kahouna: Oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu má mnohem výhod. Chápu, že se někteří obávají toho, že v oddělení jsou rizika privatizace. Neznamená to, že by snad nemohl být takový účet/fond dofinancováván ze všeobecných daní. Souhlasím s J. Ungermanem, když uvádí, že ministerstvu financí přes obrovské částky na důchodovém účtu velmi vyhovuje ho mít k "pohotovému řízení likvidity". Kromě toho by po oddělení bylo možné s fondem hospodařit více investičně a uvažovat více pro výnosově – i když za maximální obezřetnosti. Zároveň by toto uspořádání umožnilo provést jiný zásadní manévr a sice dostat pod kontrolu české vládní dluhopisy, které se mohou stát nástrojem vydírání "českých" dcerek, které jsou pod zahraniční kontrolou. Japonský případ ukazuje jasně, že dluh je potřeba mít v držení skutečných rezidentů. Je to otázka nejen ekonomická, ale přímo strategicky bezpečnostní.

Oddělení od státního rozpočtu umožní také vytvořit individuální konta. Ta dodají účastníkům pojistného systému jasný přehled o tom, jakou částkou mohou disponovat a zároveň i informaci, kdy mohou/budou chtít přejít do důchodu. Rozlučme se s představou, již nyní nereálnou, že budeme odcházet do důchodu všichni stejně. To je zcela nereálné, sociální systém (včetně projektů bydlení pro seniory, pečovatelské domy apod.) na to musí být připraven. Čímž se opět dostáváme k bodu jedna, a sice k mobilizaci zdrojů, do kterého nutně patří i boj proti odlivům zisků z ekonomiky a samozřejmě zejména zneužívání vazeb mezi matkou a dcerami, které má v ČR patologický charakter.

c) Ekosystém pro podpoření potenciálu člověka:dlouhodobý časový horizont

Poslední část důchodové reformy souvisí s tím nahlížet člověka jako aktivum, jako bohatství země, jako zdroj potenciálního růstu ekonomiky a společnosti. Zatímco dnešní "reforma" je bič v ruce (zaměřená jednoznačně na "úspory" v systému, aby o to víc se mohlo vydávat na zbrojení např.), pak tento přístup představuje zcela jinou filozofii. Znamení obohacení jednotlivce i společnosti aktivním využíváním jeho schopností a dovedností a vytvoření celého ekosystému péče o něj.

Tento přístup předpokládá a) motivační systém pro ty, kteří se rozhodnou pracovat déle (pokud bude věk odchodu do důchodu stanoven, neboť s individuálními konty bude jeho důležitost klesat). Je možno stanovit motivační systém pro starší pracovníky. Spolu s tím jde také podpora částečných úvazků, flexibility pro starší pracovníky (nezvládnou a nemohou pracovat 5 dní v týdnu, ale mohou se například zapojit jako mentoři mladších na 1 den v týdnu). Kontakt s pracovním světem může být pro řadu z nich obohacující a stimulující, pro mladší je neocenitelné předávání zkušeností. Vytvoření systému mezigenerační úcty a učení se jeden od druhého je pravým opakem dnes vedené mezigenerační války.

b) dostupná zdravotní péče, funkční síť lázeňské péče (což by mohla být jedna z profilací české ekonomiky). S tím souvisí i výše mezd – nízké mzdy v rozporu s hospodářským výkonem – dnes povzbuzují chování nahánět nízké výdělky vysokým počtem hodin. Není divu, že lidé u nás odcházejí do důchodu předčasně – sedření, s mnohem vyšším pracovním nasazením než v tzv. západních zemích. Lázeňská péče nemůže být luxus à la wellness, ale součást péče o pracovníky, která plní často roli i prevence vzniku vážných onemocnění.

c) systém celoživotního vzdělávání. Ne přenášení tlaku na zaměstnance s přizpůsobením se, ale systém vzdělávání, který pomůže pracovníkům vypořádávat se se změnami v ekonomice (robotizace, rozšíření AI a další, které jistě přijdou). Zde by měly klíčovou roli hrát, jako příjemci veřejných peněz, univerzity a ukázat tak svou společenskou užitečnost. Je možné uvažovat také o zavedení systému Flexicurityà la Dánsko (s poznámkou, že nelze zavést jen jedno, tj. rychle zaměstnance vyhodit na dlažbu, což tak rozechvívá české neoliberály). I zde by mohly pomoci univerzity, jak znalostmi, tak personálně.

Takovéto pojetí důchodové reformy je permanentním úkolem, který ale dokáže udržet sociální smír, využít potenciálu člověka nekořistnickým způsobem a zároveň podporovat mezigenerační solidaritu. Platí nicméně, že každý funkční systém mezigeneračního přerozdělování musí spočívat na ekonomice, která generuje hodnoty. Je proto tristní, že tuto problematiku současná vláda zcela ignoruje, ba co víc, činí kroky, které schopnost ekonomiky vytvářet bohatství výrazně omezují. To ale už bude tématem dalšího článku.

K tomu:

Oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu určitě – ale hlavně proto, aby se zvýšila motivační role penzijního systému k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění člověka a zabránilo rozkradení tohoto systému. (Proto ten dříve navržený ústavní zákon coby "společenská smlouva".)

Všechny návrhy (a-c) směřující k tomu, co autorka nazývá poměrně vhodně "ekosystém pro podpoření potenciálu člověka", jdou správným směrem. Komplexnější systém opatření i s odhadem efektů jsme spolu s J. Šulcem několikrát popsali již před dvěma roky, viz např.: https://radimvalencik.pise.cz/10743-vize-jakou-potrebujeme-430.html Škoda, že nedochází k dostatečně intenzivnímu sledování tvorby zaměřené na řešení současných aktuálních problémů. S přípravou komplexní alternativy jsme mohli být už mnohem dál.

Mnohem důležitější je však něco jiného. Pokud si vezmeme z teorie mechanismů (jejich designu a implementace) to, co přináší, a doplníme to dalšími východisky rozpracovanými na bázi překonání neoklasického základu v rámci teorie ekonomie produktivní spotřeby, můžeme v návrhu systému průběžného penzijního pojištění zaměřeném na prodloužení doby produktivního uplatnění člověka postoupit mnohem dál a současně prokázat scestnost toho, co navrhuje tato vláda. Tomu se budu věnovat v několika dalších dílech seriálu k pěstování vize. Čtenář si bude moci ověřit, o kolik lze s využitím dobrých teoretických východisek "poskočit vpřed".

(Pokračování aplikací výše zmíněných teoretických východisek na problematiku penzijního systému)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Trochu si odpočineme od Athén (ještě se k nim vrátíme) a podíváme se na to, jak u nás probíhá zima.

Homolka v plné téměř zimní kráse. Brzo nádherně rozkvete vzácnými květy.

Piknikové místo na druhé straně.

 

Ještě jeden pohled na piknikové místo.

 

Bývalý lom na protější straně.

f