Vize, jakou potřebujeme/1141

Jak se vyzbrojit teorií (mechanismů)/12

Následující série je věnována otázce, co a jak lze využít ze současného teoretického bádání pro tvorbu perspektivní, realistické a přitažlivé vize. Konkrétně teorii návrhu (designu) a uplatnění (implementace) mechanismů.

Předznamenání: O tom, co nabízí teorie mechanismů, si lze udělat představu prostřednictvím online přístupného prestižního časopisu Journal of Mechanism and Institution Design, viz: https://www.mechanism-design.org/ .

Ad c, d) Řešení problému tzv. autority (kdo uhlídá "strážce systému") a problém "sebevynucujících se N-rovnováh ve vztahu legální a reálný systém

Zde si pomůžu tím, co napsal v komentáři ke 3. pokračování série Ondřej Černík (viz https://radimvalencik.pise.cz/11998-komentare.html ), odlišuji od svého textu barvou:

Podstata legální hry

Předpoklad, že účastníci dodržují předepsanou funkci odpovědi v korespondenčním mechanismu, i když případně používají nepravdivou charakteristiku, lze vše odůvodnit následovně. Můžeme si představit, že existuje systém vynucování - kontroly, který by vyžadoval, aby účastník byl schopen zdůvodnit své chování jako slučitelné s jím deklarovanou charakteristikou. Pokud by použil nějakou "nelegální" funkci nastavení (ať už s pravdivou, nebo nepravdivou charakteristikou), mohl by vytvořit funkci chování (předpokládanou pozorovanou inspektorem), kterou by nebylo možné vysvětlit jako "legální". Dále problém modelování prosazování podle L. Hurwicze. Tato problematika je mnohem širší, než tento termín naznačuje. Vezměme si zavedení instituce sociálního zabezpečení. Ta vyžaduje nejen vynucování, aby lidé dodržovali pravidla, ale i složitý aparát, který poskytuje potřebné informace a zařízení pro výběr daní a vyplácení plateb. Někdy se používá termín "genie implementátor", tj. skutečné provádění pro označení postupů, které mají takové institucionální uspořádání učinit ÚČINNÝM. Jedním z aspektů skutečného provádění institucionálního uspořádání (tj. institucí ve smyslu je časté využívání institucionálních subjektů k jeho dosazení. Příkladů, jako jsou agentury spravující systém sociálního zabezpečení, je mnoho. Lze však uvažovat i o institucionálních uspořádáních vytvořených dlouhodobým zvykem a vynucovaných spontánním jednáním skupiny, kde neexistuje žádný institucionální subjekt pověřený jejich správou nebo vynucováním.

Modelování vymáhání práva přináší některé obtížné problémy. Začněme tím, že existuje názor, že Nashova rovnováha se z definice vynucuje sama. Domnívám se, že je tím myšleno, že pokud je skutečný prováděcí aparát (v českých poměrech tzn. metodika) zaveden tak, že jsou pravidla hry dodržována a výsledková funkce je efektivní, pak žádný hráč nemá motivaci jednostranně přeběhnout do ilegální oblasti. Obecně vsak v konkrétní podobě hry, předepisující konkrétní oblasti strategií a výsledkové funkce, není nic, co by hráčům bránilo uchýlit se k "nelegálním" strategiím, ani neexistuje automatická jistota, se výsledky určené výsledkovou funkcí nastanou, pokud není k dispozici požadovaný aparát.

Nestačí ani rozšířit formu hry tak, aby předepisovala postupy, jimiž se řídí proces vymáhání, protože podobné námitky lze vznést i vůči této rozšířené formě hry. Jedná se o tzv. problém "nekonečného regresu". O nekonečnem regresu jindy. Existuje i jiný názor, že vymáhání je nemožné kvůli moznosti korupce ze strany osob pověřených vymáháním a jejich nadřízených. Či celá instituce je infikována koalicemi vzájemného kryti porušovaní obecně přijatelných zásad. ("Kdo bude hlídat strážce?") Zdá se, že je možný nekonečný regres. Rámec, jak se tomuto paradoxu vyhnout, zahrnující pojem "přirozené formy hry", je diskutován v Hurwicz (1993).

K tomu:

V rámci základního konceptu teorie mechanismů je u tak složitého systému, jakým je systém průběžného penzijního pojištění, skutečně velmi těžké uhlídat "legální hru" a její "strážce". O. Černík to popisuje velmi přesně.

Řešení přesto existuje, pokud najdeme způsob, jak umožnit či zajistit, aby "nejvyšší strážcem" byla efektivnost jak celého systému, tak i jeho jednotlivých komponentů. V obecné rovině jsme to popsali v 7. pokračování této série, viz: https://radimvalencik.pise.cz/12007-vize-jakou-potrebujeme-1126.html 

Interpretace tohoto způsobu, který předpokládá rozšířený koncept teorie mechanismů vycházející z ekonomie produktivní spotřeby doplněný o uvažování souvislosti mezi investičními příležitostmi, je velmi zajímavá a efektní. Budeme se jí věnovat v dalších pokračováních, které navážou na tří díly série, v nichž jsme se zabývali tím, co může (a měl by) přinést základní koncept teorie mechanismů a nástroje, kterými disponuje.

Metodologická poznámka:

Základní koncept klade velký důraz na to, aby všechny teoretické nástroje byly podloženy axiomaticky. Oprávněně. Je to důležitý předpoklad korektnosti a jednoznačnosti. Otázky, které jsou s tím spojeny, není jednoduché odpovědět. Mezi požadavkem konvergence stimulů a požadavkem monotónnosti existuje určitá souvislost, podobně jako mezi požadavkem sebevynucující se (prostřednictvím N-rovnováh) legální hry a řešením otázky "autority", resp. toho, "kdo uhlídá strážce". Navrhnout systém nezávislých a současně vzájemně nerozporných axiomů není tak jednoduché. I zde přechod k rozšířenému konceptu teorie mechanismů, který vychází z ekonomie produktivní spotřeby, nabízí – jak ukážeme – určité možnosti.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Období mezi Vánocemi a Novým rokem jsem trávil v Athénách. Byl jsem zde poprvé. Obrovská aglomerace, bydlí zde skoro každý druhý Řek. Nicméně je město krásné nejen fascinujícími památkami, ale i tím, jak je penetrováno nádhernou přírodou. Nejen tím, že v bezprostředně dosažitelném okolí je několik hor vyšších než Ještěd, ale i průnikem přírody (včetně hor) přímo do města. Počasí příjemné, občasný deštík není na škodu. Příroda méně rozkvetlá než v jiných oblastech Středomoří, ale i tak si ji zde lze užít.

Turecké vrchy kousek od středu Athén z druhé strany, než jsme je viděli na předcházejících snímcích.

Včelími úly se to zde jen hemží.

 

Hned vedle další.

 

Hádejte, co to je? Hnízdo, ve kterém přebývají cikády.