Diskuse k současným problémům/3

Zatímco v seriálu k vizi běží důležitá série k teorii mechanismů (což je součást teorie her s největší mírou angažovanosti při řešení reálných společenských problémů), probíhá v okruhu pěstitelů vize diskuse k otázkám, které s tímto tématem více či méně bezprostředně souvisejí. Vybírám několik významných příspěvků z této diskuse a zařazuji je paralelně se sérií k teorií mechanismů s tím, že je pak ve vhodném kontextu zařadím i do seriálu k vizi. Tento se týká přímo jednoho z klíčových momentů teorie mechanismů.

Na motivy Leona Hurwicze: Jak uhlídat strážce?

Ondřej Černík

Důvodem, proč nelze Nashovu rovnováhu povazovat za samočinnou, je to, že předpoklad efektivnosti výsledkové funkce skrývá potřebu institucionálních opatření, která jsou k tomu obvykle zapotřebí. Tedy i když se všichni hráči chovají legálně, předpoklad, že vyžaduje implementační opatření. Pouhé postulování požadované výsledkové funkce nestáčí.

Vraťme se nyní k původnímu problému, k potřebě hlídat strážce. V rozporu s tím, co by se dalo předpokládat, položil slavnou otázku, se Juvenal nezabýval státními nebo politickými záležitostmi, ale spíše se snažil přesvědčit svého přítele, ze manželství je pošetilost, ženám se nedá věřit a držet je pod zámkem není řešení - protože ani strážným se nedá věřit. Ale zhruba o půl tisíciletí dřivé Platón se zabýval úzce související otázkou, když diskutoval o normách chování vhodných pro strážce athénského městského státu, z nichž nejlepší měli být vybráni jako vládci, tedy v kontextu ideální struktury správy.

Sokrates s odkazem na dřívější výrok že, "opilost je pro strážci nanejvýš nevhodná", říká: "O opilosti jsme řekli, že se jí musí zdržet. Neboť strážci je jisté poslední člověk na světě, jemuž je dovoleno opít se a nevědět, kde se na světě nachází." (viz svobodník Halík). Na to Glaukón, Sokratův tazatel, odpovídá: "Ano, to by bylo absurdní, že by strážce potřeboval strážce." Namísto pozdějšího Juvenalova pesimismu, ba cynismu, vyjadřuje Platón - prostřednictvím Glaukóna - optimistický názor, že by mělo být možné důvěřovat strážcům a vládcům města, že se budou chovat správně; že by měli vyžadovat dohled, je absurdita. Juvenalova cynická otázka naznačuji, že buď neexistuje způsob, jak strážce hlídat, a tudíž není možné prosadit žádoucí chování manželek, nebo že kromě "strážců prvního rádu" (tech, kteří hlídají manželky) je třeba mít také "strážce druhého řádu", kteří hlídají strážce prvního rádu. Pokud však i ti podléhají zkaženosti, jsou nutní i strážci třetího rádu atd. To vyvolává představu nekonečného regresu strážců, kdy strážce rádu k + 1 je nutný ke střežení strážce rádu k, k = 2, 3, ... ad infinitum. Protože nekonečno strážců není obvykle k dispozici, zdá se, že to vylučuje prosazení.

Proč nás zajímá Juvenalův (nebo spíše manželův) problém? Především proto, že jej někteří povazují za podobenství pro tvrzení, že vymáhání práva je z principu nemožné kvůli perspektivě nekonečného regresu zkorumpovaných strážců. 'Příležitostný empirismus' naznačuje, ze valenčíkovský pesimismus této teze není vždy oprávněný. Inklinuje většinou z podstaty tech, kteří věcné kibicuji a nic pořádného pro společnost nikdy nevykonali. Známe mnoho situací, kdy jsou pravidla podstatně (ne-li dokonale) dodržována, uplatňována a/nebo vynucována. Proto se vyvarujme lámáni holi nad problémem autora stránek, tak aby si ulehčil práci a peskoval jine. O tom, zda je implementace pravidel možná, však rozhoduje mnoho faktorů. Za prvé, a to je možná nejméně důležité, tvrdil Leo Hurwicz, mohou existovat metody implementace, které závisí na čistě fyzikálních nebo mechanických faktorech, které nevyžadují lidské strážce. Příklady: zařízení používaná na některých parkovištích, oba jsme viděli s autorem stránek v tureckém Istanbulu, která mají za následek prořezání pneumatik těm, kdo použijí nepovolené výjezdy nebo vjezdy; tresty spočívající v umístění provinilce na izolovaný ostrov sv. Heleny bez lodi a příliš daleko na to, aby mohl doplavat ke břehu. Za druhé, někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidly (formou hry), jež činí určité chování nezákonným, např. jejichž etické normy vylučují korupční chování (ne každý, kdo chodí po světě má častou českou potřebu podvádět, lhát, krást a byt celou společností netrestán a oslavován v řadách dalších Kajínků, protože kdo v ČR v TV je na českém pantheonu), a kteří mají schopnost (díky moci, finančnímu majetku, osobnímu charismatu nebo postavení v kombinaci s respektem obyvatelstva k němu), jakož i sklon jednat tak, aby odradili od nevhodného chování strážce nižšího řádu. V některých pracích (např. Hurwicz 1993) takové jednotlivce nebo skupiny označoval jako intervenční činitele. V takové situaci je pravděpodobné, že se pravidlo podaří prosadit. Dobře fungující společnosti se snaží vybírat soudce a vládce z řad takových jedinců. Juvenalova pesimistická otázka naznačuje nekonečný regres potřebných strážců, tedy neexistenci intervenujících. A ne sarkastické pošklebovaní a vysmívaní za bukem, či sypaní písku do soukolí a kydy, že společnost je nereformovatelná. Glaukónova poznámka naopak předpokládá sebekontrolu ze strany Platónových strážců, kteří se ve skutečnosti kvalifikují jako interventi. Juvenal a Platón se tedy z hlediska svých názorů nacházejí na opačných koncích spektra.

Původně (rozšířené) uveřejněno zde: https://radimvalencik.pise.cz/12007-vize-jakou-potrebujeme-1126.html

K tomu:

Velmi vítám tento příspěvek, protože mi umožňuje zvýraznit některé zásadní momenty současných problémů teorie mechanismů. Učiním tak v několika bodech:

1. Asi je absurdní předpokládat, že lze najít čestné strážce pro ochranu nečestných účelů. První úkol, který by si teorie mechanismů měla vzít za své, je ochrana společnosti před těmi, kteří prosazují nečestné (nečestné z hlediska lidského, neefektivní z užšího hlediska ekonomického) cíle. Osobně se nedomnívám, že zavírání více manželek pod zámkem je "čestný a efektivní cíl". Co pak čekat od strážců a jejich strážců? – Podobně je to i s penzijním systémem – pokud je zmršený (navržen nečestně a neefektivně), lze těžko najít strážce, kteří by bděli na jeho čestném a efektivním fungování. V dalších pokračováních ukážu konkrétně.

2. Nemyslím, že by natočení filmu o Kájínkovi a případné sympatie části veřejnosti k němu byly nejvhodnějším příkladem degenerace jakéhokoli národního systému. Podle mě mnohořádově horší příklad jsou osoby typu v. Leyen a spol. (u nás Fiala, Rakušan a spol.), které dokazují, že za určitých podmínek platí to, co by si dobrá teorie mechanismů měla dát na svou bojovou zástavu: "Ryba smrdí od hlavy". Jsou vůbec v současných vládnoucích reprezentacích EU a jednotlivých zemích "Západu" jiné osobnosti? Jak k takové situaci mohlo dojít? To chce stávající teorie mechanismů stále jen hledat v očekávání, že "někde na konečném konci řetězce strážců mohou existovat strážci (individuální nebo kolektivní), kteří sympatizují s pravidly (formou hry)"? Nebylo by lepší vyzbrojit se nástroji analýzy struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (teorie, které staví na logických základech tragédie společného a má poměrně rozpracovaný teoretický aparát)?

Teoretické základy analýzy struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad uveřejněny zde: ČERNĺK, Ondřej and VALENČĺK, Radim. (2013). Von Neumann-Morgenstern Modified Generalized Raiffa Solution and its Application. Contributions to Game Theory and Management. 2013. Vol. VII. St. Petersburg State University. St. Petersburg, pp. 393-403.

3. Společenský (ekonomický) systém lze ochránit před nečestností a neefektivností, tj. lze navrhnout a prosadit systém, který je samonosný, ve kterém v jeho legální hře dominují legální strategie (ve smyslu Nashovy rovnováhy, tj. že je výhodné se jich držet) nad nelegálními strategiemi v reálné hře (která kromě legálních strategií obsahuje všechny proveditelné strategie, z nichž některé ten, kdo systém mechanismů navrhuje a prosazuje, ani nemusí znát). Ale jen za těchto podmínek:

- Musí existovat rovina hry, ve které jsou mechanismy navrženy tak, aby se v konkurenčním prostředím prosazovaly ty ekonomické subjekty (firmy apod.), které jsou ekonomicky efektivní a jejichž ekonomická efektivnost je založena na komplementaritě využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a rozvojem schopností.

- Tyto subjekty musí mít reálný vliv na to, aby ve sféře institucionální nadstavby nedocházelo ke zneužívání pravomoci, ale hlavně na to, aby institucionální nadstavba byla odolná vůči redistribučnímu tlaku z pozice "nadřazené autority", která plní roli parazitního protektora. (O tom, jak se současná teorie mechanismů vzdálila realitě svědčí to, že hledá "spravedlnost", "ochranu pravidel" apod. tam, kde kulminuje proces porušování pravidel a kde je hlavní zdroj porušování pravidel – ten, kdo to nevidí, musí být hodně slepý.)

- Tj. návrh mechanismů a procesu jejich implementace musí uvažovat tři vrstvy – firmy a jim podobné subjekty (např. vzdělávací či zdravotní zařízení); národní institucionální rámec ("strážce" na této úrovni); "strážce strážců" nad národní úrovni, před kterou je ovšem nutné konkurenci na národní úrovní chránit (s využitím ekonomické síly, kterou základní úroveň orientovaná na komplementaritu využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchováním a rozvojem schopností poskytuje).

Mj. tento model popisuji i v tomto příspěvku, např. "Každý prvek systému (země či region, podnikatelská struktura) si vytváří svůj systém strážců; pokud tito strážci v určitém prvku daného systému selžou (ti na nejvyšší úrovni nedokážou uhlídat sami sebe, nedokážou zabránit zneužití toho, že mají nejvyšší postavení), musí fungovat (konkurenční) mechanismy, které takový selhávající prvek systému srazí do podřízeného postavení (vyřadí z konkurence neselhávajících prvků)." (Někdy stačí jen pečlivě číst místo fabulování.)

4. Konkrétní podobu návrhu mechanismů i způsobu jejich implementace (v zrcadle absurdit toho, co provádí pod tlakem zahraničních protektorů tato vláda) ukážu v dalším pokračování na příkladu toho, jak řešit problematiku systému penzijního pojištění v naší zemi.