Vize, jakou potřebujeme/1179

Dobré teorie není nikdy dost (bez drtivé ideové převahy opřené o dobrou teorii to opravdu nepůjde, jdeme do velmi těžkého období, současná globální moc se v zemích EU bude držet zuby nehty a hrotit situaci do krajnosti). Prorocký příspěvek Vladimíra Proroka to ilustruje i dokazuje. Na tématu více než atraktivním. Uveřejňuji na pokračování ve čtyřech dílech, odlišuji barvou a připojuji své poznámky.

Politika a reálie současného světa – 3. část

Vladimír Prorok

Scénáře vývoje

Výše uvedeným přístupům odpovídají dnes existující projekty-scénáře prosazované jednotlivými aktéry:

- První globální scénář je koncepce velkého resetu, reprezentovaná K. Schwabem a EU, která přes Green Deal vede k deindustrializaci a depopulaci, odůvodněných tím, že planeta není schopna přežít tak rozsáhle využívání zdrojů a uživit rostoucí lidskou populaci. Tento scénář aplikovaný v Evropě vede ke ztrátě konkurenceschopnosti Evropy, jejíž jsme částí. Podíl českého průmyslu na realizace Green Dealu nevyváží ekonomické ztráty, včetně poklesu i tak nevysoké v porovnání se západním světem životní úrovně.

- Druhý globální scénář je spojen s TNK a politikou Washingtonského konsenzu, předpokládajícího likvidaci národních států a předání rozhodovacích kompetencí "osvícené" nadnárodní a s vysokou mírou pravděpodobnosti neofeudální elitě. Tento scénář umožňuje TNK využívat komparativních výhod jednotlivých zemí, aniž by se obyvatelé nutně podíleli na ziscích. Příklad zemí tzv. třetího světa vypovídá sám za sebe.

- Třetí globální scénář je spojen s udržením hegemonie Západu v čele s USA, který vede k nárůstu konfliktů s Čínou, Ruskem a dalšími státy nespokojenými s dominancí Západu. Eskalování konfliktů vytváří riziko 3. světové války. Navyšování vojenských výdajů může sice zvýšit obrat ve vojenském průmyslu; je otázka, do jaké míry i v ČR, nicméně vzhledem k rostoucímu státnímu dluhu navýšení vojenských výdajů bude znamenat buď růst zadlužení, nebo snížení sociálních výdajů. Navíc rýsující se spor mezi USA a zbytkem světa, včetně EU a Velké Británie, naznačuje, že udržení hegemonie Západu je málo pravděpodobné, neboť každý začíná bojovat sám za sebe, snad kromě ČR, což je tradicí táhnoucí se od doby Kroměřížského sněmu 1848.

Alternativou globálním scénářům s jednou hegemonní silou je multipolární svět a vznik více center vlivu, představovaných velkými státy – USA, Čína, Rusko, Indie, Brazílie, možná i Velká Británie a Turecko. Tato varianta vytváří prostor pro pluralitu a hledání řešení v rámci kulturních specifik regionů. K tomu, aby se zformovalo samostatné centrum, je však podle expertů nutné, aby disponovalo zdroji surovin a mělo trh zahrnující cca 500 miliónu obyvatel. Naplnění těchto požadavku může být doplňujícím zdrojem konfliktu, včetně regionálních válek.

Evropa a EU

EU je ve specifické situaci. Má sice požadovaný počet obyvatel, ale nedisponuje surovinami. Navíc přijetím politiky velkého resetu se vzdává ambicí podobným centrem být. Představa evropského ráje velkého resetu obklopeného džunglí je mimo diskusi. Covid19 ukázal, že v případě krize rozsáhlá sféra služeb nemůže nahradit fungující průmysl, mimo jiné proto se v USA hovoří o potřebě reindustrializace. Navíc v EU není stát, který by mohl být motorem ekonomického rozvoje. Francie i Německo ztrácí ekonomickou výkonnost a vnitřní politické konflikty spojené s růstem vlivu radikální pravice (AdF, Le Pen) oslabují jejich schopnost se rozhodovat. Přestože v podobné ekonomické situaci je i Velká Británie, která vystoupila s EU, je zde evidentní snaha si vytvořit vlastní sféru vlivu i v rámci členských států EU, čímž EU rozkládá. Navíc podle některých expertů je Velká Británie v duchu hesla "rozděl a panuj" inspirátorem nebo eskalátorem řady regionálních konfliktů. Zásadním problémem velkého resetu EU jsou kromě dlouhodobých dopadů na ekonomiku jeho bezprostřední následky v politické sféře. Prosazení radikálně pravicových stran může vést nejen k dalším xx-exitům, ale v případě neúspěchů jejich ekonomické politiky, což je vysoce pravděpodobné – viz problémy Velké Británie, k nárůstu nacionalismu a revanšismu, spojeného s nároky na území druhých států. Rusko-ukrajinský konflikt tak může být pouze úvodem k přepisování hranic nejen v Evropě. Nakonec Pandořinu skříňku otevřel rozpad Jugoslávie, který USA interpretovaly jako výjimečný případ.

Na evropské záležitosti mají nepochybně velký vliv právě USA a Rusko, nezanedbatelný vliv budou ale mít s největší pravděpodobností i islámské menšiny uvnitř Evropy. USA i přes historické spojenectví představují pro Evropu dnes riziko. Politika USA z jedné strany docílila přerušení ekonomické spolupráce EU–RF, která byla pro obě strany výhodná, ze strany druhé vtáhla Evropu do konfliktu, který Evropu ekonomicky oslabuje. USA zároveň přeorientovávají svou politiku na Asii a soupeření s Čínou, tudíž Evropa zůstane se svými problémy, které primárně nevyvolala, sama. Smutné je, že vládnoucí evropské elity na tuto situaci nereagují nebo reagují nepřiměřeně. USA se pod vedením D. Trumpa pokoušení o reindustrializaci, k čemuž potřebují suroviny, trh o 500 milionech spotřebitelů a kontrolu obchodních cest. Proto požadavky na připojení Kanady, Mexika, Grónska, Panamského průplavu... Vzhledem k tomu, že USA dnes produkují jen cca 15 % světového HDP, je málo pravděpodobný jejich návrat do hegemonní pozice, nicméně, pokud nedojde p mimořádným situacím typu občanské války, výbuchu Yellownstonu, regionální mocností USA zůstanou, přičemž cestou k upevnění této pozice bude v duchu teorie chaosu s vysokou mírou pravděpodobnosti i oslabování potenciálních protivníků, vytvářením konfliktů v oblastech sfér jejich vlivu.

K tomu:

Podle mého názoru koncepce velkého resetu, reprezentovaná K. Schwabem, trochu upravená, se stála základní ideologií současné globální moci založené na několika velkých lžích:

- grýndýlové (musíme se omezit, aby přežila příroda);

- kovidové (účelové zneužití epidemie k omezení svobody i skryté genocidě);

- migrační (musíme uvolnit místo jiným kulturám);

- ukrajinské (Rusko je agresor a chce obsadit celou Evropu, na obranu proti němu musíme obětovat svobodu, ekonomiku i sami sebe);

- sociální (sociální systémy jsou neudržitelné, zejména průběžný penzijní systém).

Jedná se o restriktivní koncepci, která směřuje proti chodu dějin. Z vajec restrikcí se postupně klubou predátoři globální genocidy.

Problém je, že alternativy vůči "velkému resetu" jsou disparátní až protichůdné. Proto je nejvyšší čas rozvíjet a sdílet teoreticky podloženou perspektivní, realistickou a přitažlivou vizi. Kde ne největší pravděpodobnost, že vznikne? Ve velkých mocnostech? Nemyslím. Zde působící myslitelé do jimi zpracovávaných vizí promítají velmocenské ambice svých zemí. Možná, že právě u nás (v rámci Středounijního prostoru) jsou k tomu nejvhodnější podmínky. Právě pro nás je rozšíření takové vize podmínkou (bez které to nejde) přežití.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Naposledy se vracím k období mezi Vánocemi a Novým rokem, které jsem trávil v Athénách. (Brzy i u nás bude tak teplo, jako tam v prosinci a lednu.) Byl jsem zde poprvé. Obrovská aglomerace, bydlí zde skoro každý druhý Řek. Nicméně je město krásné nejen fascinujícími památkami, ale i tím, jak je penetrováno nádhernou přírodou. Nejen tím, že v bezprostředně dosažitelném okolí je několik hor vyšších než Ještěd, ale i průnikem přírody (včetně hor) přímo do města. Počasí příjemné, občasný deštík není na škodu. Příroda méně rozkvetlá než v jiných oblastech Středomoří, ale i tak si ji zde lze užít.

Blíží se konec roku i konec nádherného pobytu v Athénách. Takže ještě jeden výlet k moři. Kousek od Pyrea.  Výlet od stanice metra Faliro (kousek od olvympijských stadionů s vodními sporty) k Řecké národní opeře. Je Silvestr. To jsem ještě netušil, že ji dnes ještě jednou uvidím. Přímo o půlnoci. Toto je Řecká národní opera. Kousek od moře.

Tady se bruslí a kousek vlevo už je moře.

 

Ještě jeden pohled na Řeckou národní operu.

 

Novoroční ohňostroj. Ten už sledují v řecké televizi. Těsně před půlnocí před operou na velkém shromáždění lidí zazněla slavná protiválečná píseň ze závěrečné scény Formanova filmu Vlasy.