Vize, jakou potřebujeme/1183

Jak se rodí vize: Časopis !Argument/71

Pokračování série tam, kde skončila, nyní budu postupovat rychleji, budu vybírat je ty příspěvky, které se bezprostředně týkají pěstování vize, konkrétněji toho nejdůležitějšího.

89. článek: K diskusi o vyvedení důchodového pojištění mimo státní rozpočet,26.11.2024, Miroslav Opálka

Celé zde: https://casopisargument.cz/60668 

Úvodní poznámka:

S M. Opálkou se známe dlouhá léta a jsou mezi námi (doufám, že i budou) velmi dobré vztahy, které lze označit za přátelské. Tento jeho příspěvek však považuji za nešťastný. Nejen proto, že se dopouští chyb či dokonce nefér postupů v argumentaci, ale (nepochybně nechtěně) směřuje k obhajobě lumpáren a blokování perspektivních změn. Zde už je to hlavní z jeho příspěvku, odlišené barvou a doprovozené mým komentářem:

Vzhledem k tomu, že politici nemají ve společnosti nejlepší renomé, zdá se být vyvedení peněz na důchody mimo diskuse o státním rozpočtu jako přijatelné. Vždyť v řadě zemí to takto dlouhodobě funguje! Mám však jiný pohled. Dovolím si proto přispět do této diskuse svým osobním názorem a poukázat na současná i budoucí rizika, která by tento krok provázela.

1) Úvodem chci podotknout, že v minulosti již byla o oddělení tzv. důchodového účtu od státního rozpočtu nejedna politická diskuse. Ta krystalizovala do návrhu na zřízení samostatného důchodového úřadu. Pro jeho rozjezd měly sloužit deponované finanční prostředky z privatizací. Ovšem většina vládních politiků měla o důchodovém systému a využití peněz z rozprodeje a výprodeje republiky poněkud odlišné představy. A tak žádný důchodový fond ani nový důchodový úřad nevznikly a peníze se, jako ty předchozí a budoucí, rozpustily v hospodaření státu. I přes tyto neopakovatelné finanční injekce je již řadu let státní rozpočet deficitní. Proto představa o zřízení nezávislého důchodového úřadu dnes, bez peněz na jeho rozjezd a transformaci prvého státního důchodového pilíře, je nereálná. To za prvé!

2) Příští rok vzpomeneme 110 let... Tento úřad – dnes Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ), byl a je uznávaným vzorem i v mezinárodním měřítku. Svou činnost, která odráží platné znění zákonů, průběžně zajišťuje, a to ve srovnání s privátní sférou s minimálními náklady na administraci.

Následující příklady zlodějského přerozdělování peněz ve VZP a dalších institucích.

Proč jsem podrobněji popisoval tato fakta? Abych demonstroval, že odpoutání se od vlivu politiků na správu peněz na důchody mimo státní rozpočet je iluzí. To za druhé!

3) Takže superúřad by hospodařil s penězi, ale parametry by stanovoval stát/politici zákonnými prostředky a prostřednictvím svých zástupců ve správních a dozorčích radách (včetně zástupců odborů, zaměstnavatelských svazů, důchodcovských organizací). Navíc, žádný zákon není definitivní, a to, co by bylo na začátku, není nedotknutelné. Realita i vůle lidí je tu vždy přítomná. Zdánlivě by to řešila stoprocentní privatizace a individuální smlouvy. Ale ani tyto nejsou nedotknutelné. Viz radikální zásahy státu ve stavebním a důchodovém připojištění a spoření. To za třetí!

K tomu:

Potud první tři body, další tři bodu rozeberu v pokračování:

Ad 1) To, že jsou potřeba nějaké peníze na rozjezd vyvedení penzijního systému ze státního rozpočtu je lež jako věž. To už dávno doložil např. J. Vostatek. Zde jsem ve stručnosti uvedl zásady tohoto oddělení: https://radimvalencik.pise.cz/12044-vize-jakou-potrebujeme-1147.html Vše stávající zůstane zachováno, včetně způsobu správy systému, jen nově odváděné penzijní pojištění bude podřízeno principu "nedotknutelnosti" odvedených prostředků v tom smyslu, že po odpočtu odvodu na solidární bázi (5-10 %), režii (tři promile) a návratné prostředky do rezervního fondu (3 %) používaného k vykrytí ekonomických a demografických výkyvů) bude transformováno v doživotní rentu podle pojistné matematiky. Jde o to, aby systém motivoval k dobrovolnému prodloužení doby produktivního uplatnění a tím přispěl k otevření cesty k ekonomice založené na produktivních službách. Odvádíme něco přes 24 % z našeho příjmu na penze, každý si může snadným výpočtem ověřit, že při předpokládané průměrné době dožití 20 let od svých 65 let se bude náhradový poměr blížit k 50 %. Takže současný systém je založen na zlodějině. V některých bodech M. Opálka přiznává, v čem tato zlodějina spočívá. Ale hlavně připomínám – první argument, s nímž M. Opálka přichází, je čistá lež. Žádné peníze na rozjezd nejsou potřebné, jen bude upraven systém výpočtu penzí z nově přicházejících peněz.

Ad 2) Je dobré, že M. Opálka upozorňuje na lumpárny, ke kterým došlo v oblasti zdravotního pojištění. Tady půjde o účetní změny pod stejnou správou, takže tato argumentace je zcela mimo.

Ad 3) To je opakováním předešlého. Vůbec nechápu, proč se tentýž problém, který je mimo mísu, opakuje dvakrát. Jde čistě o transformaci nově přicházejících výplat do přírůstku doživotní renty vypočítané dle pojistné matematiky (mj. ošetřené i nově doplněným zákonem v podobě definování trestného činu účelové manipulace se statistikami).

(Pokračování druhou, závěrečnou částí)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Téměř zima v centru Prahy. - Po návratu z Řecka k nám na krátko zavítalo něco, co se trochu podobalo zimě. Moc jsme si jí zatím neužili a už asi ani neužijeme.

Ale i trocha sněhu v centru Prahy má něco do sebe.

Zasněžený Pražský hrad - bohužel jenom jeho maketa na Žofíně.

 

Několik květů zlatého deště, které se pokusily protestovat proti tomuto "způsobu zimy".

 

Na části Petřína vystavené slunečním paprskům sníh rychle ubývá.