Vize, jakou potřebujeme/1228

Na článek věnovaný problematice Green Dealu z dosud neuplatněného pohledu navázal Jaroslav Šulc další analýzou. Ta je věnovaná Draghiho zprávě.

EU dostává jeden direkt za druhým – II.

Jaroslav Šulc
Byla to jen slova

Jakkoliv byly analytické postřehy příčin nabíhající krize docela přesné, následující roky však ukázaly, že potřebná opatření nenásledovala. A tudíž v dalších dvaceti letech – najmě i s přispěním diletantství nejvyššího vedení EU – vedl k inkasování sérii dalších direktů, zatím tří:
Ten druhý přišel v podobě "řešení" globální finanční krize 2007–2008. Tehdy velcí hráči finančního trhu po dlouhé době chamtivé privatizace zisků rychle přešli na strategii socializace ztrát. Dosáhli toho brutální metodou kvantitativního uvolňování (zbožím nekrytých peněz), nutně za cenu zvýšení deficitů veřejných rozpočtů, spuštění dlouhé inflační vlny (trvající dosud) a inkasování zisků z dluhové služby (protože vládám "laskavě" velkoryse půjčili stovky miliard na krytí rychle narůstajícího zadlužování).  
Třetí direkt byl spojen s nečekaně nákladným čelení smrtelné pandemie Covid-19 (2020–2023). Ta si jen v ČR vyžádala asi 57 tisíc mrtvých lidí nad obvyklé průměry úmrtnosti a stojí za skokovým nárůstem státního dluhu (o minimálně půl bilionu korun). 
Direkt v pořadí zatím čtvrtý nepřišel zvenčí, ale zevnitř: je kriticky spojený s EU iniciovaným kolapsem toků levných uhlovodíků (ropa + zemní plyn) importovaných hlavně z Ruska na Západ za export strojů a technologií na Východ. To vše v návaznosti na postoje vedení EU ke konfliktu na jihovýchodní Ukrajině (včetně vyhlášení až dosud 16 kol embarga vůči RF počínaje rokem 2022).

Varování před direkty číslo 5 a 6

Jak jinak, než opatření debaklového rázu (říkejme jim dále direkty 5 a 6) je možné označit veřejně avizované další dva kroky vedení EU, a sice nejen právě startující celní válku s USA (a časem možná i s BRICS), ale i přesun absolutní priority na zbrojní výdaje. S argumentem přípravy na hrozící válečný střet s Ruskou federací– když ne celého NATO, tak alespoň jeho evropských členů.

Obě tato rozhodnutí je nutné vnímat v kontextu s právě nedávno publikovanou analýzou Mario Draghiho (září 2024). Vzhledem k její obsáhlosti, kdy jen část B – Hloubková analýza a doporučení je popsána na 317 stranách ve dvou sekcích v následující struktuře zahrnující v 15 oddílech jak odvětvové, tak horizontální (průřezové) politiky. A to v pořadí 1. energie; 2. kritické suroviny; 3. digitalizace a pokročilé technologie; 4. energeticky náročný průmysl; 5. čisté technologie; 6. automobilový průmysl 7. obrana; 8. prostor (vesmír); 9. pharma; 10. doprava a dále 11. urychlení inovací; 12. překonávání rozdílů v dovednostech; 13. udržení investic; 14. vylepšení tržní soutěže a 15. posílení správy věcí veřejných.

Obsáhlost a odborná složitost byly dva důvody pro jakési resumé v podobě v lednu 2025 vydaného dokumentu nazvaného KOMPAS KONKURENCESCHOPNOSTI. Pro ty méně zběhlé v evropském dějepise tato zkrácená Draghiho zpráva přibližuje zásadní riziko pramenící ze změn, kdy EU přechází z dosavadní etapy spoléhání se na tradiční růstové faktory, hlavně na:

a)     silnou zahraniční poptávku po zboží Made in EU

b)     snadný přístup k levné a hojné energii z fosilních paliv

c)     čerpání mírové dividendy.

Jde nyní o to, že v nové etapě všechny tyto dosavadní motory (nijak závratného růstu, spíše ústupu z globálního hřiště) EU zjevně ztrácí. A nejen to – dlouhodobě oslabená přechází do etapy nutnosti pokrývat současně obrovské investice na:

d) modernizaci většiny svých národních ekonomik

e) setrvačnou mánií dál lpět na financování jejich přechodu na ekologický a digitální model (držet se dál Green Deal)

f) razantní militarizaci. 

Každý z těchto záměrů je sám o sobě extrémně náročný. A jak ukazují výše uvedené citáty z reflexe dřívějších pokusů realizovat politiky EU, v minulém čtvrtstoletí to končilo vždy debaklem. A proto záměr splnit souběh všech tří ambicí – a nechejme stranou jejich smysluplnost - prakticky souběžně nelze dost dobře hodnotit jinak než jako otevřený hazard s další existencí samotné Evropské unie.     

K tomu:

Proto je na místě jako aktuální a realizovatelný závazek strany, která se snaží o nápravu stavu, dát: Uchráníme naši zem i její občany před dopady rozkládající se Evropské unie. Jak? Nejaktuálnější je:

- V návaznosti na to, co bylo řečeno v předcházející části, orientovat se na emancipaci Středounijního prostoru (který je diskriminován politikou euroatlantické části EU s její koloniální frustrací, kterou se snaží tupě uplatňovat v nových podmínkách vůči Středounijnímu prostoru).

- Vytvořit podmínky pro vnitřní dynamické kaskádové generování investičních příležitostí s vysokou mírou výnosnosti, o kterém byla řeč v předcházející části. (Nejvhodnější příležitostí je náprava deformací systému průběžného penzijního pojištění směrem k motivování všech potenciálních účastníků ke zvyšování dobrovolného prodloužení doby produktivního uplatnění; mj. jde i o obnovu vnitřní soudržnosti společnosti, kterou budeme v nastávajících turbulencích hodně potřebovat, a následně i o příležitost pro zvyšování kvality vzdělání.)

(Pokračování dalším tématem)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pravidelná vycházka do Průhonického parku. Zde lze vždy objevit něco nového. Tentokráte jsem ji začal návštěvou druhé části, ve které je moc pěkná skála nad jezerem. I zpáteční cesta z hlavní části parku jsem volil trochu netradičně.

Skála vypadá z cestičky kolem jezera velmi mohutně.

 

Na jejím okraji je starý smrk, který před léty dostal ránu bleskem a dodnes se z ní léčí.

 

Nad skalou vede téměř pohádková cesta.

 

 Jedna z kytek, která zde zdomácněla.