Vize, jakou potřebujeme/1287

Jan Zeman napsal článek, ve kterém se zabývá problematikou zaměstnanosti z hlediska práva na práci, ale také významu práce pro člověka. Jako vždy odlišuji od svého textu barevně a doplňuji komentářem.

Sociální pilíř udržitelného rozvoje – politika zaměstnanosti – část  II.

Jan Zeman

Základní cesta zabezpečení práva na práci pro všechny je zkracování pracovní doby.

Může mít pět základních podob:

a)         Prodlužování délky přípravy na povolání (při inflaci často nekvalitních vzdělávacích aktivit v ČR zde větší rezervy nejsou a v dohledné době nebudou).

b)        Prodlužování dovolené za podmínky, že určitá regulace zajistí funkčnost klíčových sektorů společnosti i v dobách dovolených. Aktuální je prodloužení základní doby dovolené na pět týdnů v roce. Využití této cesty je i nadále aktuální. Vodítkem mohou být sezónní práce, kdy po určitou dobu v roce, například v létě, se pracuje více a po jinou dobu v roce, například v zimě, se pracuje méně.

c)         Vlastní zkracování pracovní doby – zkracování pracovního dne a týdne. Nepoložilo ekonomiku v minulosti přes zásadní varování mnoha buržoazních ekonomů, nepoloží ji ani v budoucnu. Jde o základní cestu snižování nezaměstnanosti. Již dnes je v ČR i leckde jinde vysoce aktuální přechod na čtyřdenní pracovní týden, byť pravicové i sociálně demokratické vlády o něm neuvažují, a to ani při postupném zavádění. V dlouhodobém programu skutečné levice by tento požadavek neměl chybět. Tím spíš, že o jeho zavedení uvažuje i vedení EU. - Z hlediska praktické politiky socializace společnosti je třeba vidět, že v prvé řadě je nutné odbourat praxi dvou a více pracovních úvazků řady pracovníků a práci nejednou 6 dnů v týdnu po 12 hodinách, resp. zajistit stále platnou osmihodinovou pracovní dobu a v průměru pětidenní pracovní týden. Dnes je často jen na papíře, zatímco stát trpí značnou nezaměstnanost. Odkazy na státy s ještě vyšší nezaměstnaností jsou samozřejmě bezpředmětné. Je třeba vidět, že jsou sektory, kde je velmi těžké uzákoněnou délku pracovní doby prosazovat – živnostníci a jejich rodinné příslušníci, vědci, manažeři, vyšší úředníci apod. Nejvíc na prodlužování pracovní doby tlačí zahraniční pracovníci.

d)        Snižování věku odchodu do starobního důchodu, nikoliv jeho prodlužování, jak je nejen v ČR po roce 1989 nemilosrdně prosazováno neoliberálními ekonomy, politiky a prodejnými novináři. Prodlužování věku odchodu do důchodu prohlubuje beztak masovou nezaměstnanost. I když by snižování věku odchodu do důchodu mělo být nejsnáze prosaditelné, zatím se v ČR děje pravý opak a za úspěch levice se označuje zastavení prodlužování věku odchodu do důchodu na pro některé profese zjevně neúnosné hranici 65 let. - Svého času úspěšná KSČM uzákonit 65 let jako horní hranici odchodu do starobního důchodu odráží zoufalství dané neutěšenou kapitalistickou praxí, resp. zákonem o neomezeném prodlužování věku odchodu do starobního důchodu. Za socialismu muži odcházeli v 60 letech, ženy v 57 letech a dřív podle zásady o 1 rok dřív za každé vychované dítě. Pracovníci rizikových provozů (horníci, hutníci, vojáci z povolání, policisté) odcházeli do starobního důchodu v 55 letech. Není důvod, aby tomu dnes bylo jinak. - Podivná je i praxe zavedená Nečasovou vládou, kdy pracující důchodci berou jak starobní důchod, tak mzdu v případě přesluhování, zřejmě s cílem kompromitovat zbytky sociálního státu. Tuto praxi je nutné zrušit.

e) Nepřipouštět zvyšování nabídky pracovní síly migrací, tj. migraci přísně regulovat. Je absolutně nepřijatelné a ostře protilidové, aby buržoazní vlády stlačovaly mzdy a platy neprivilegovaných vrstev obyvatel výrazným dovozem zahraniční pracovní síly a také aby sociální systémy rozvracely poskytováním rozsáhlé finanční i naturální podpory legálních i nelegálních migrantů. Je idiotstvím řady levicových politických stran, zvláště pak stran Socialistické internacionály, když s takovou praxí nemají problém a nejednou ji i aktivně podporují. Jde o zjevný pseudohumanismus. V tomto směru není rozdíl mezi migranty z muslimských zemí a Ukrajinci. V obou případech jde o převážně sociálně ekonomicky motivovanou migraci s cílem v lepším případě jen tunelovat v příjímacích státech sociální systémy, v horších občanům těchto států vnucovat svůj, zpravidla nekompatibilní životní způsob včetně zanášení teroru.

Pravicová Fialova vláda prosadila prodloužení věků odchodu do starobního důchodu z 65 na 67 let. Současně podstatně zpřísnila podmínky pro přiznávání starobních důchodů tak, aby podstatná část pracujících neměla šanci je splnit.

Choulostivou otázkou zůstane, jak náklady zkracování pracovní doby rozložit mezi zaměstnavatele a zaměstnance. Představy, že ji plně ponesou zaměstnavatelé (názor odborů) nebo naopak že ji plně ponesou zaměstnanci (názor podnikatelů) je antagonistický. Samozřejmě, čím nižší minimální mzda, tím menší manévrovací prostor při hledání šířeji přijatelného kompromisu. Po roce 2013 došlo k citelnému zvyšování minimální mzdy. Za Fialy se opět vzhledem k vysoké inflaci propadla.

Situaci zásadně ji komplikuje rozsáhlá práce přes čas (špatný zákoník práce) a rozsáhlá práce načerno. Bude narážet i na kvalifikační a územní nesoulad nabídky a poptávky po pracovní síle. Už v roce 2018 je zásadní problém nedostatku technických profesí mnoha směrů při vysokém nadbytku na trhu těžko uplatnitelných absolventů různých společenskovědních škol, nejednou hodně exotických.

K tomu:

1. Opatření e) je tak trochu o něčem jiném.

2. I člověk ve vyšším, případně i velmi vysokém věku by měl mít právo na aktivní činnost, která dává smysl jeho žití. Pokud takovou činnost nachází v práci, měla by být lidská komunita vstřícná (což je patrně otázka hlavně firemní či institucionální kultury).

3. (A hlavně): Když řekneme A (zkracování pracovní doby), měli bychom také říci B (jak využít volný čas k rozvoji vlastní osobnosti a tím i ke zvyšování společenských efektů produktivní činnosti). K. Marx zde spoléhal na určitý automatismus, spontánnost. Asi soudil podle sebe. Když měl čas, šel do Britského muzea v Londýně. Využití volného času k tomu, k čemu by měl z podstaty toho, co je člověk, volný čas sloužit, vyžaduje dnes patrně mnohem efektivnější a kompaktnější strukturu poskytovatelů produktivních služeb zaměřených na rozvoj, uchování a uplatnění schopností člověka. Na tom, jak aktuálně zabránit rozkladu této oblasti, a následně jak ji pozvednout na mnohem vyšší úroveň, bychom měli intenzivně pracovat.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pracovní cesta do Karlových Varů. Přivstal jsem si, abych se mohl podívat na mokřad (rezervaci) Červená louka. Kousek od dálnice směrem na Rakovník.

Proč červená. Možná proto, že se zde hojně vyskytuje vstavač skvrnitý.

Taakto, poměrně nenápadně, vypadá areál přírodní rezervace.

 

Vzácných rostlin je zde více. Šel jsem se podívat zejména na upolíny.

 

Jeden z druhů svízely. Vzácný není, ale nádhera...