Jak dojde ke změně k lepšímu/7

Zpracováno pro pěstování vize, vzhledem k aktuálnosti uveřejňuji též v předstihu.

Dopsal jsem ve spolupráci s kolegy důležitý teoretický článek. Možná vůbec nejdůležitější za několik let. Je určen pro impaktovaný časopis v angličtině. Uveřejňuji jeho pracovní verzi. Text článku od popularizačních a vysvětlujících částí odlišuji barevně.

Vyústění: Na společenskou realitu na jakékoli úrovni můžeme nahlížet prizmatem střetu ekonomických systémů, v nichž se vyplatí spolupracovat, a systémů, které jsou kontaminovány pozičním investováním a které považují dynamicky expandující systémy, v nichž spolupráce umožňuje dosáhnut vyšší efektivnosti, za "nepřítele, který je ohrožuje". Příspěvek popisuje:

- Podmínky, v nichž se systémy založené na kooperaci mohou zrodit.

- Jak podpořit jejich vznik a rozvoj.

- Co je nutné pro to, aby nepodlehly ve střetu s ekonomickými subjekty kontaminovaným pozičním investováním.

Závěry v uvedené oblasti jsou netriviální a obecné. Kolik lidí si dnes uvědomuje například to, že jakoukoli změnu k lepšímu, pokud má být trvalá, lze prosadit jen a jen tehdy, když je nesena ekonomickými systémy, v nichž se vyplatí spolupracovat? A když se o takové subjekty neopře, nic se nepodaří.

 Najdeme například alespoň dílčí prvky či zárodky tohoto pohledu v programech politických subjektů jdoucích do voleb? Nebo se v jejich programech jedná jen o nevážně myšlené sliby, s jejichž dodržením se nepočítá? A podobných příkladů nepochopení toho, o co jde lze uvést spoustu.

Zde je pracovní verze příslušného článku v češtině:

Teorie pozičního investování a předpoklady pozitivních změn – část VI.

e) Role a definování pozičního investování

Předcházejí tři body (b, c, d) můžeme chápat též jako teoretická východiska k definování fenoménu pozičního investování. Ten chápeme jako možnost přeměny majetkové výhody jednoho hráče ve výsadu, ve zlepšení jeho pozice v tom smyslu, že může zvýšit výnosnost svých vlastních investičních příležitostí potlačením či omezením možnosti realizace investičních příležitostí druhého hráče. Jedná se o jeden z nejvýznamnější ekonomických fenoménů, který má řadu podob, které se vzájemně doplňují a způsobují největší deformace současných ekonomických systémů na nejrůznější úrovni, včetně globální.

Většina lidí tento fenomén vnímá spíše intuitivně, bez vytvoření dostatečného teoretického předpolí (o jehož vytváření jsme se pokoušíme) zůstává v teoretických analýzách ekonomických systémů přehlížen, což mj. vede ke ztrátě dostatečné vypovídací schopnosti  různých prakticky orientovaných ekonomických analýz a následně i ke ztrátě jejich společenské autority:

- Je to právě poziční investování, které vede ke zdánlivým paradoxům v ultimátních hrách a v reálných situacích, kde je obdoba těchto her hrána. Některá rozdělení výplat mohou být pro jednoho či druhého hráče nepřijatelná právě proto, že výhoda výrazně vyšší výplaty druhého hráče může umožnit poziční investování a přeměnu této výhody v nástroj diskriminace. Proto musí být podmínkou řešení neutralita pozičního investování. Totéž lze modelovat tak, že výplata druhého hráče má nenulový dopad na výplatu prvního hráče, a tudíž kompozitní výplata sestávající se z ocenění výplaty vlastní i výplaty druhého hráče nesmí být záporná.

- Přibližování se k paretovskému optimu odstraňováním nedokonalostí na trhu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí, případně implementací mechanismů, které umožňují využívat investiční příležitosti podle míry jejich výnosnosti brání právě fenomén pozičního investování. Logicky tak vyvstává jako ústřední otázka: Co a jak umožňuje roli tohoto fenoménu eliminovat? (Náš příspěvek vyúsťuje do odpovědi na tuto otázku.)

- Existence pozičního investování se mj. projevuje v nepřehlédnutelném rozdílu mezi ekonomickými systémy na nejrůznějších úrovních, kde fenomén pozičního investování působí, a systémy, kde nikoli (je eliminován, potlačen či vytlačen ze systému). To je dáno zejména schopností ekonomických systémů, v nichž je situace blízká paretooptimální, tj. je v nich potlačen či je z nich vytlačen fenomén pozičního investování, generovat stále výnosnější investiční příležitosti, a to kaskádovým způsobem. Následně se pak projevuje i vznikem konfliktů mezi ekonomickými systémy, v nichž se vyplatí kooperovat, a ekonomickými systémy, v nichž převládá působení pozičního investování. Přitom tyto konflikty mohou vznikat mezi ekonomickými systémy stejné úrovně (z hlediska vztahu části a celku), tak i mezi úrovněmi.

f) Formy pozičního investování

K pozičnímu investování dochází v případě, kdy jeden subjekt využívá svou majetkovou převahu (dispozici větším množství investičních prostředků) k diskriminaci druhého subjektu formou omezení či potlačení (způsobení nerealizace) jeho (výnosnějších) investičních příležitostí s cílem zvýšit výnosnost vlastních investičních příležitostí při současném poklesu efektivnosti systému, a to následujícími formami:

- Využití finančních nástrojů: Omezením přístupu k investičním prostředkům, které jsou nezbytné pro realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití administrativních nástrojů: Znemožněním realizace určitého typu investičních příležitostí administrativními omezením, zpravidla selektivními (tj. postihujícími diskriminovaný subjekt).

- Využití informačních nástrojů: Znepřístupnění (zpravidla selektivním) určitých informací diskriminovanému subjektu, které jsou nezbytné pro generování či realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití silových nástrojů: Destrukce prostředků nezbytných k realizaci určitého typu investičních příležitostí (k čemuž dochází zpravidla tehdy, když diskriminace formou pozičního investování přeroste v konflikt).

Současně můžeme rozlišit přímé a nepřímé formy pozičního investování:

- O přímé formy se jedná tehdy, když jeden subjekt bezprostředně působí na druhý (např. neposkytne finanční prostředky či použije silové nástroje).

- O nepřímé formy se jedná tehdy, když jeden ze subjektů investuje do deformací institucionálního systému.

g) Shrnutí této kapitoly

Jakmile uvažujeme výsledky ekonomických aktivit v rámci ekonomie produktivní spotřeby jako finančně ocenitelné výnosy, objevuje se nám poziční investování jako nepřehlédnutelný ekonomický fenomén, který má negativní dopad na efektivnost ekonomického systému, resp. jako faktor, který brání dosažení paretooptimálního stavu. Nejvíce se dopady pozičního investování projevují v oblasti generování a nevyužívání nových investičních příležitostí, což je také důvod, proč se efektivnost ekonomických systémů, v nichž je vliv pozičního investování zanedbatelný, od efektivnosti ekonomických systémů kontaminovaných pozičním investováním výrazně odlišuje.

(Pokračování)