Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/19

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Začínám prezentaci druhého pojednání. Obsahuje kritické přehodnocení Marxovy teorie vykořisťování, konkrétněji jeho teorie nadhodnoty, která je naprosto nedostatečným vodítkem k pochopení toho, o co dnes jde a co dělat. Toporné lpění na ní (bez pochopení dobových kontextů a většinou i teoretické podstaty tohoto Marxova modelu) dezorientuje hnutí, které usiluje o nápravu stavu, resp. o zvrácení negativních trendů, které vedou do záhuby lidské pospolitosti.

V části 17 je podrobný úvod ke kontextu vzniku a uveřejnění druhého pojednání.

Po uveřejnění abstraktu pokračuji úvodem v pojednání:

Marxova teorie nadhodnoty, nebo teorie pozičního investování? – část III.

Úvod

(Pokračování)

Náš pohled (to, co je předmětem tohoto pojednání) zúžíme na následující dva na sebe navazující problémové okruhy:

První: Doložení skutečnosti, že K. Marx v podkladech zpracovaných při přípravě druhého dílu Kapitálu doložitelně přehlédl problematiku pozičního investování při analýze spotřeby kapitalisty, což mu samotnému způsobilo řadu teoretický obtíží. Ty patrně sehrály roli i v tom, že tento druhý díl nedokončil.

Druhý: Při analýze vývoje fungování mechanismů reprodukce kapitálu se není možné obejít bez teoretického modelu a teoretických nástrojů analýzy pozičního investování, a to i z hlediska Marxových představ a dlouhodobých trendech vývoje společnosti, etapách tohoto vývoje a kvalitativních změnách, kterými prochází a bude procházet lidská pospolitost.

Při výkladu dané problematiky budeme postupovat následujícím způsobem:

1. Dáme přehled všech relevantních pasáží z Marxova díla vydaného po Engelsově dopracování pod názvem Kapitál II, které se týkají Marxova pohledu na spotřební chování kapitalisty, a provedeme jejich analýzu prizmatem toho, zda se v nich objevuje prvek investování do zvýšení budoucího příjmu posílením pozice v systému fungování ekonomiky, nebo zda v nich naopak, z hlediska logiky fungování systému, tento prvek doložitelně chybí.

2. Budeme prezentovat Marxovu teorii nadhodnoty v širším kontextu jeho díla, konkrétněji na jeho představu změny, kterou prochází lidská pospolitost, a to prizmatem námi sledované role pozičního investování.

3. Odvodíme fenomén pozičního z našeho původního modelu nabídky a poptávky investičních prostředků a investičních příležitostí. Ukážeme, že neoklasický základ (na rozdíl od ekonomie produktivní spotřeby) není schopen identifikovat teoretickou podstatu fenoménu pozičního investování, což má nejen metodologické, ale i ideologické souvislosti.

4. Výběrovou formou s ambicí na určitou reprezentativnost ukážeme některé aplikace teoretických východisek, které takto získáme. (Vzhledem k rozsahu dané problematiky a posunu v několika směrech nelze na současné úrovni dosáhnout plné reprezentativnosti.)

Co Marx a přehlédl

V době, ve které tvořil K. Marx své dílo, bylo poziční investováním spíše okrajovým fenoménem. Převládala konkurence zaměřená na snižování nákladů a postupně i na inovace zvyšující produktivitu práce. Formy pozičního investování, které se vyvinuly v předcházejících ekonomických systémech, byly dynamikou rozšířené reprodukce individuální kapitálu z ekonomického systému v podmínkách prosazující se průmyslové revoluce vytlačeny. Proto zcela logicky K. Marx věnoval hlavní pozornost otázce rozdělování výnosů mezi vlastníky práce a vlastníky kapitálu. Tak se zrodila jeho teorie nadhodnoty, podle které si vlastník kapitálu přivlastňuje nadprodukt v peněžní podobě vytvořený rozdílem mezi hodnotou práce a hodnou pracovní síly. Tento model umožnil objasnit podstatné aspekty tehdejší forem vykořisťování, některé aspekty fungování kapitálu a podchytit některé vývojové tendence systému založeného na konkurenci kapitálů v tržním prostředí.

K tomu:

Zde se přimlouvám za to, aby si čtenář promyslil tuto pasáž: "K. Marx věnoval hlavní pozornost otázce rozdělování výnosů mezi vlastníky práce a vlastníky kapitálu. Tak se zrodila jeho teorie nadhodnoty, podle které si vlastník kapitálu přivlastňuje nadprodukt v peněžní podobě vytvořený rozdílem mezi hodnotou práce a hodnou pracovní síly."

Je to velmi stručná podoba vyjádření podstaty Marxovy teorie vykořisťování, která je mnohými chápána příliš "rozmlženě", aby mohla být následně uctívána jako vrchol moudra. Teorie vyžaduje, abychom k ní přistupovali jako k přesně definovanému modelu, což umožňuje identifikovat předpoklady, za kterých platí a za kterých nikoli.

(Pokračování)