Dobrá teorie dneška: Prosadí se?/28

"Alea iacta est" ("Kostky jsou vrženy")

Před přečtením této části doporučuji seznámit se s podrobným úvodem k celé sérii, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/12471-dobra-teorie-dneska-prosadi-se-1.html

Doplňující poznámka k této části:

Série se sestává ze dvou pracovních verzí pojednání, které jsou cílené do prestižních impaktovaných časopisů. Obsahují zásadní posun v poznání, ale z řady důvodů nebude jejich prosazení jednoduché. (Mj. právě proto, že jsou posunem poznání k využitelnosti teorie v praxi tváří v tvář současným problémům.) Text pojednání odlišuji od úvodních pasáží a vložených poznámek barvou.

Pokračuji v prezentaci druhého pojednání. Obsahuje kritické přehodnocení Marxovy teorie vykořisťování, konkrétněji jeho teorie nadhodnoty, která je naprosto nedostatečným vodítkem k pochopení toho, o co dnes jde a co dělat. Toporné lpění na ní (bez pochopení dobových kontextů a většinou i teoretické podstaty tohoto Marxova modelu) dezorientuje hnutí, které usiluje o nápravu stavu, resp. o zvrácení negativních trendů, které vedou do záhuby lidské pospolitosti.

Nyní jdeme přímo ke konfrontaci Marxovi teorie s jejím rozšířením prostřednictvím teorie pozičního investování:

Marxova teorie nadhodnoty, nebo teorie pozičního investování? – část XII.

Základy teorie pozičního investování v kontextu Marxova odkazu

Poziční investování – základní schéma

Základní schéma dáváme v nejjednodušší podobě tak, aby dopady pozičního investování na efektivnost ekonomického systému byly co nejzřetelnější.

Obrázek je záměrně sestaven ze tří částí:

- Vlevo nahoře je popsán ekonomický systém, ve kterém působí poziční investování. 

- Vpravo nahoře je popsán ekonomický systém, ve kterém nepůsobí poziční investování. 

- Dole uprostřed jsou zvýrazněny jednotlivé složky rozdílu v efektivnosti obou systémů.

(Model lze prezentovat i formou analytického vyjádření, grafické vyjádření je srozumitelnější a přispívá lépe k pochopení podstaty problému.)

Obrázek 2: Model porovnání efektivnosti systémů kontaminovaných pozičním investováním se systémem založeným na spolupráci a generování nových investičních příležitostí

A: Ztráta v důsledku pozičního investování vznikající tím, že nejsou využívány investiční příležitosti, které mohly být generovány hráči X.

B: Ztráta v důsledku pozičního investování vznikající tím, že jsou potlačovány investiční příležitosti hráče X.

C: Ztráta v důsledku pozičního investování vznikající tím, že investiční příležitosti hráče Y, které mohly být vygenerovány hráči Y v případě kooperativního chování obou hráčů, mají nižší výnos, než zvýšení výnosů hráče Y v důsledku potlačení investičních příležitostí hráče X pozičním investováním hráče Y.

D: Ztráta v důsledku obětování prostředků, které mohly být využity pro realizaci investičních příležitostí vygenerovaných hráči Y v případě kooperativního chování obou hráčů.

Stručněji a srozumitelněji řešeno:

K poklesu efektivnosti dochází následujícími způsoby:

- Neproduktivním, resp. kontraproduktivním použitím části investičních prostředků k pozičnímu investování (plocha B).

- Žádným, nebo velmi omezeným generováním investičních příležitostí jednoho hráče ve prospěch druhého hráče, což platí vzájemně (plocha A, C).

- Potlačením investičních příležitostí hráče, který je obětí pozičního investování (plocha D).

Model je sestaven tak, aby byl do nejsrozumitelnější, jeho pochopení nebylo obtížnější než pochopení Marxovy teorie nadhodnoty. Není od této teorie vzdálen tak, jak by se mohlo zdát na první pohled. Pozice kapitalisty je dána vlastnictvím kapitálu, které v podmínkách tržní konkurence musí být reprodukováno. V korporativistických formách reprodukce kapitálu vlastník kapitálu v logice tržní konkurence investuje např. i do vzdělání či zdraví zaměstnanců, aby zvýšil výnosnost svého podnikání. Z toho hlediska přispívá i ke generování investičních příležitostí spojených s rozvojem, uchování a následným uplatněním schopností zaměstnanců, kteří nejsou vlastníky kapitálu, k jehož rozšířené reprodukci firma slouží.

Důležitá je protichůdná role pozičního investování a generování investičních příležitostí při využívání stávajících. Tato protichůdná role se projevuje zejména v tom, že mezi ekonomickými systémy, které jsou kontaminovány pozičním investováním, a které pozičním investováním kontaminovány nejsou či ze kterých bylo poziční investování vytlačeno.

K pozičnímu investování dochází v případě, kdy jeden subjekt využívá svou majetkovou převahu (dispozici větším množství investičních prostředků) k diskriminaci druhého subjektu formou omezení či potlačení (způsobení nerealizace) jeho (výnosnějších) investičních příležitostí s cílem zvýšit výnosnost vlastních investičních příležitostí při současném poklesu efektivnosti systému, a to následujícími formami:

- Využití finančních nástrojů: Omezením přístupu k investičním prostředkům, které jsou nezbytné pro realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití administrativních nástrojů: Znemožněním realizace určitého typu investičních příležitostí administrativními omezením, zpravidla selektivními (tj. postihujícími diskriminovaný subjekt).

- Využití informačních nástrojů: Znepřístupnění (zpravidla selektivním) určitých informací diskriminovanému subjektu, které jsou nezbytné pro generování či realizaci určitého typu investičních příležitostí.

- Využití silových nástrojů: Destrukce prostředků nezbytných k realizaci určitého typu investičních příležitostí (k čemuž dochází zpravidla tehdy, když diskriminace formou pozičního investování přeroste v konflikt).

Současně můžeme rozlišit přímé a nepřímé formy pozičního investování:

- O přímé formy se jedná tehdy, když jeden subjekt bezprostředně působí na druhý (např. neposkytne finanční prostředky či použije silové nástroje).

- O nepřímé formy se jedná tehdy, když jeden ze subjektů investuje do deformací institucionálního systému.

K tomu:

Tento model byl rovněž uveřejněn v předcházejícím článku. V kontextu Marxova přínosu považuji za důležité upozornit na to, že dopady pozičního investování, pokud mají vést k pochopení toho, o co dnes jde, musí být prezentovány s podobnou "sugestivní silou" (tj. velmi názorně, aby každý viděl "na vlastní oči", o co jde), jako teorie nadhodnoty. A také tak, aby bylo zřejmé, proč s teorií nadhodnoty nevystačíme. V této souvislosti stojí za připomenutí i Renčínův obrázek:

 (Pokračování)