Přestože Potůčkova komise ke změnám v penzijním systému teprve vzniká, již první informace o tom, co dělá, vzbuzují určité obavy. Alespoň dle první širší veřejné prezentace toho, co se připravuje v pořadu Události, komentáře na ČT 24 7.5.2014, viz:

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1096898594-udalosti-komentare/214411000370507/video/

Než uvedu, co mne znepokojuje, použiji heslo, které ve stručnosti vyjadřuje, jak by se na penzijní reformu mělo jít (zejména proto, aby bylo jasné a čitelné moje stanovisko):

Změnit první pilíř v nejbezpečnější a nejefektivnější systém úspor, současně s tím (a právě touto formou) posílit skutečnou solidaritu v penzijním systému.

Konkrétní podobu a přednosti takového penzijního systému jsem popsal již dříve, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/1000-jake-reformy-a-proc-9-jeste-k-penzim.html

 

Jakýkoli jiný přístup vede k polovičatosti, která nic neřeší a velmi rychle se vymstí.

Nyní, co vzbuzuje mé obavy (která - jak doufám - se nenaplní):

1. V úvodním komentáři bylo redaktorkou ČT řečeno, že dle tiskové konference ten den dopoledne, co proběhl pořad Události, komentáře, o kterém hovořím, je za jedem z cílů změn v prvním pilíři považováno nastavit důchodový věk podle doby dožití.

K tomu můj stručný komentář: Již to svědčí o polovičatosti a nepochopení toho, co co jde. Pokud bychom důsledně prosadili plně zásluhový systém, může si dobu odchodu do důchodu volit každý sám, tím si ovšem volí i výši důchodu. Každý odpracovaný měsíc zvyšuje v plně zásluhovém systém důchod dvojím způsobem - jednak se zvyšuje množství peněz, které člověk do systému odvedl a ze kterého je vypočítáváno to, jaké budou jeho výplaty, jednak se zkracuje statistická doba dožití, což rovněž zvyšuje vyplácenou částku. Takový systém je jednak plně udržitelný, tj. stabilní, jednak motivuje k volbě takové profesní dráhy a způsobu života, v rámci kterých lze maximálně prodloužit dobu dobrovolného produktivního uplatnění. A takový systém posiluje nejvýznamnější prvek solidarity, kterému penzijní systém slouží - solidaritu mezi těmi, kteří se i ve vyšším věku mohou a chtějí produktivně uplatnit na profesních trzích, a těmi, kteří z různých důvodů již tuto schopnost nemají.

2. M. Potůček uvedl, že při reformě prvního pilíře jde i o "narovnání transferů", ale neřekl, že by mělo jít o plné narovnání transferů, návazně pak dodal, že toto nerovnání asi nebude v plné výši. Zdůvodnil to tím, že jde i o zajištění ekonomické důstojnosti lidí ve stáří.

K tomu můj stručný komentář: Opět polovičatost a nedůslednost. Ekonomickou důstojnost je nutné zajistit mimo zásluhový systém penzijního pojištění formou jednotné či podle nějakých kritérií modifikované dávky, na kterou jsou prostředky získávány z jiných zdrojů než z odvodů do penzijního systému. (Mj. lze uvažovat, že by tyto prostředky byly získávány ze zdanění plně zásluhových důchodů vyplácených v prvním pilíři.) Jakmile totiž narušíme princip plné ekvivalence, stává se systém nedostatečně motivující a přestane plnit své hlavní funkce, viz další dva body.

3.  M. Potůček rovněž uvedl, že bude nutné hledat zdroje u OSVČ, kteří se velmi málo na odvodech do penzijního systému podílejí.

K tomu můj stručný komentář: To opět svědčí o nepochopení podstaty problému. Pokud by byl systém plně zásluhový, měly by OSVČ samy zájem adekvátně do systému přispívat.

4. M. Kalousek v pořadu zmínil, že druhý pilíř byl zřízen právě z důvodů částečné nápravy toho, že první pilíř v jeho současné podobě má velmi malou míru zásluhovosti.

K tomu můj stručný komentář: Právě proto je tento nedostatek nutno důsledně napravit právě v rámci prvního pilíře. Ten se v tom případě stane natolik atraktivní, že pojištěnci z druhého pilíře sami přejdou do prvního, což by podstatným způsobem zjednodušilo jeho zrušení, resp. navrácení do prvního pilíře.

V příštím pokračování uvedu, jaké důsledky bude mít případná polovičatost v přístupu k řešení problému zvaného efektivní, solidární, spravedlivý a stabilní (trvale udržitelný) penzijní systém.

(Pokračování)