Další z ohlasů na obsah a průběh pracovní části 17. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání je od N. Petrů. Vztahuje se k příspěvku Ireny Jindřichovské a Šárky Kocmanové: Etika na vysokých školách -aktuální otázky a co v etice vyučovat.

Co v etice vyučovat nebo jak  naučit studenty eticky a morálně se chovat? 

Naděžda Petrů

Etika a morálka – co v etice vyučovat se odvíjí od pojetí různých autorů, vychází z historie a je aplikováno do vyučovaných oborů. Etika v podnikání je aplikovanou etikou. Její definice a chápání jsou však nestejné. Někteří ji mohou chápat jako slušné chování k zákazníkovi, jiní ve vztahu ke konkurenci, jiní ve vztahu ke splácení závazků ve sjednané lhůtě. Všechny zmíněné faktory jsou podmnožinou etiky v podnikání. Pokud budeme vyučovat marketingovou komunikaci, pak bude jistě předmětem zájmu etika v reklamě atd. Studenti se mohou naučit mnoho definic, nad případovými studiemi mohou diskutovat o tom, co je a co není etické, své názory zdůvodňovat a argumentovat...

Dle mého názoru však musíme nejenom učit o etice a morálce, ale také sami jako vyučující se eticky a morálně chovat a obdobné vyžadovat od studentů.  Měli bychom je naučit osobní zodpovědnosti ve vztahu k výuce, k včasné docházce do výuky, k domácí přípravě, k plnění stanovených termínů, k respektování jasně daných požadavků atd. a sami jít příkladem (právě pedagog svou prací, chováním a jednáním ovlivňuje morálku mnoha generací).Pokud bude umět student u zkoušky nespočet definicí o etice či morálce (a po získání zápočtu je zase rychle zapomene) a po celou dobu výuky bude vyrušovat, chodit pozdě či odcházet před ukončením výuky bez omluvy, opisovat u zkoušky atd., pak jsme mu nevytvořili základy pro jeho reálné etické a morální chování na trhu práce i přes to, že z kýženého předmětu získal výborné hodnocení.  

V odborné literatuře najdeme příklady etických kodexů akademických a odborných pracovníků související s jejich odbornými a akademickými aktivitami, především se vzdělávací, výzkumnou a hodnotitelskou či expertní činností. Tyto požadavky jsou prezentovány jako samozřejmý důsledek obecných a všeobecně uznávaných morálních i formálních zásad chování jednotlivců a skupin ve vyspělé společnosti s přihlédnutím k charakteru vysokoškolského vzdělávání a výzkumné práce.  Celkem by mě zajímal názor na to, jak by mohl vypadat etický kodex vysokoškolského studenta a jak na tuto problematiku nahlížejí samotní studenti.

(Pokračování příspěvkem dalšího autora)