V rámci přípravné diskuse k 18. ročníku vědecké konference Lidský kapitál a investice do vzdělání, viz

https://radimvalencik.pise.cz/2820-reformy-262-predkonferencni-diskuse-se-rozbehla.html

uveřejňuji několik poznámek studenta VŠFS Libora Všetečky:

 

Ekonomika produktivních služeb vs. vnímání (postoj) společnosti

Již jsem zmiňoval své obavy ohledně faktu, zda je společnost schopna a ochotna přistoupit na myšlenku ekonomiky produktivních služeb.

Dle mého názoru se jedná o velice dobrou myšlenku, která v mnohých zemích již funguje a pokud se náš stát chce posunout nejen po ekonomické stránce, je nutno začít tuto myšlenku prosazovat efektivněji a obeznámit širokou veřejnost.

Je ale těžké přesvědčit lidi o "dobrém" nápadu. Zde se nejedná o pouhou reklamu na nějaký krátkodobý produkt. Jde o změnu značné části celého systému.

Je třeba, aby mladá generace upustila od zajetých kolejí a vymanila se z jisté setrvačnosti a rutiny a začali reálně tvořit nové věci.

Domnívám se ale, že pohled na produktivní služby větší části populace u nás je spíše negativní. Lidé mají negativní postoj k radikálním změnám, nechtějí změny, a pokud opravdu nedojde k prosazení této myšlenky (nebo alespoň její podpoře) ze strany legislativy, čeká nás ještě dlouhá a těžká práce.

Lidský kapitál a komunikace

V souvislosti s vývojem pohledu na lidský kapitál v průběhu času bych také rád zmínil vývoj komunikace při jednání s lidskými zdroji.

Téma komunikace a lidské zdroje jsou navzájem velmi spjaté. Jelikož se za posledních dvacet let způsob komunikace zdokonalil a změnil téměř k nepoznání, je jasné, že to musí mít vliv i na postoje vůči lidskému kapitálu.

Tím myslím, že komunikace je bezpochyby svým způsobem daleko snazší. Je však tato komunikace pestřejší, přesnější a celkově kvalitnější?

Obávám se, že způsob elektronické komunikace ztrácí své hodnoty a význam. Vzhledem k tomu, že dnes již můžeme téměř zadarmo komunikovat celý den s téměř celým světem, jsme schovaní za monitory svých počítačů a jsme schopni napsat téměř cokoli a to nespočetněkrát.

Jinými slovy, při psaní dopisu, které zabere podstatně více času, snahy a financí si musel člověk dobře promyslet, co napíše a odešle. Dopisy měly větší úroveň a celkově mi přijde dřívější komunikace daleko upřímnější a svým způsobem motivující pro obě strany. Dnešní svět stovek e-mailů a nikdy nekončících chatů na sociálních sítích zřejmě nemá pozitivní dopad na vnímání jedinců (lidských zdrojů) z důvodu komunikačních šumů a zahlcení informacemi (z velké části nepotřebnými).

Mzdy vs. produktivní služby

V neposlední řadě bych rád upozornil na fakt, že oproti např. Rakousku (kde mají v průměru přibližně 3x větší platy než u nás) a Německu (kde mají dokonce 4x větší platy než u nás) se dostáváme do problému adekvátních mezd vůči produktivním službám.

V našem státě nastává problém nepřiměřených příjmů a proti nim stojících výdajů za energie, potraviny, ošacení, atp.

Při výše zmíněných mzdách zůstávají ceny mnohých výrobků a služeb u nás na srovnatelné úrovni s Německem či s Rakouskem. "Jak se tedy mohou obyvatelé zajímat a řešit problematiku produktivních služeb, když jsou rádi, že jim doma vůbec teče teplá voda a mají co jíst?"

(Pokračování dalším příspěvkem)