Okamžitě po vydání jakékoli bankvovky se probudila lidská tvořivost a snažila se na ní najít nějkou fóglovinu. A téměř vždy se to podařilo. Více či méně dobře.

Jednou jsem byl se studenty v muzeu oběžova v ČNB. Paní, která nás prováděla, popisovala, jaké procedury s každou novou bankovkou dělali, aby se nic podobného nepřihodilo. A vždy pak byli něčím zaskočeni.

Snad nejlépe se to povedlo s holým zadkem na nynější dvoustovce.

Dobrý příklad je i na předlistopadové dvacetikoruně. Tady je ta bankovka:

Asi tam nic nenajdete. Tak ji otočte a hledejte Vondřáčkovou:

Pořád nic?

Tak uděláme výřez a trochu zvětšíme:

A je tady Šíleně smutná přincenzna v plné kráse.